Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Justýna a kouzelná slovíčka – 2. část
Integrovaný blok je druhou částí projektu „Justýna a slušné chování”, jehož cílem je vytvoření a postupné respektování „Pravidel soužití ve třídě”. Všechny činnosti jsou zaměřené zejména na verbální komunikaci. Vedou k poznávání a osvojování správných návyků v základních formách společenského chování ve styku s dospělými i s dětmi (zdravit známé děti i dospělé, rozloučit se, poprosit, poděkovat, omluvit se, vzít si slovo, až když druhý domluví, požádat o pomoc, vyslechnout sdělení, uposlechnout pokyn apod.).
Cíl výuky
Cílem tematického bloku je pomocí vhodně motivovaných činností poznávat a postupně zafixovat používání správných slov a obratů v komunikaci dětí mezi sebou i v kontaktu s dospělými, dodržovat základní pravidla společenského chování (pozdravit, poprosit, poděkovat, omluvit se apod.).
Druhá část projektu „Justýna a slušné chování” je zaměřena na používání mluveného slova jako dorozumívacího prostředku v různých situacích, při řešení problémů v mezilidských vztazích. Vede děti k osvojení vhodných návyků společenského chování – pozdravit nejen při příchodu a odchodu z MŠ, ale i při setkávání s dětmi i dospělými mimo mateřskou školu, umět se omluvit, požádat o pomoc apod.
Pracujeme s celou skupinou dětí, ale některé činnosti zařazujeme postupně v malých skupinách nebo individuálně.
Všechny nápady a souvislosti jsem shrnula v myšlenkové mapě (viz příloha).
Nabízené činnosti a příležitosti
Činnosti vycházející přímo z textu knihy:
Připomenutí úvodní části knihy, situace kočky Justýny.
Pokračování volným převyprávěním začátku dalšího příběhu: „Prosím, děkuji” (ADAMOVSKÁ, M. Děti a slušné chování aneb vyprávění kočky Justýny. Praha, 2005, str. 6. ISBN 80–903175–5–3).
Rozehrání maňáskové scénky s využitím plyšové kočky Justýny.
Zapojení dětí – „Co udělala Majda špatně? Proč ji maminka nevnímala?”. Děti navrhují možná řešení situace.
Kniha "Děti a slušné chování" + příslušné CD s písněmi a textem Bílá plyšová kočka.
Ostatní pomůcky uvedeny v textu u jednotlivých činností.
Dokončení příběhu, četba z knihy.
Závěrečná reflexe, diskuze s dětmi nad příběhem, hledání dalších kouzelných slovíček: děkuji, promiň , s dovolením..., různé druhy pozdravů.
Vedeme děti k výtvarnému zachycení reálné situace – děti vytvářejí ilustraci k příběhu libovolnou technikou. Nad obrázkem s dětmi diskutujeme, všímáme si, která část příběhu děti inspirovala k tvorbě a proč. Porovnáváme se zážitky a zkušenostmi dětí.
Hry a činnosti doplňující a rozvíjející téma:
Hra „Na pozdravy” s pohybem. Vychází ze seznamovacích her (BLÁHOVÁ, Krista. Uvedení do systému školní dramatiky. Praha, 1996, str. 29. ISBN 80–7068–070–9). V úvodu hry se děti volně pohybují prostorem, nikdo se na nikoho nedívá. Úderem na bubínek se všichni zastaví ve štronzu a očima spolu naváží kontakt. Podmínkou je, aby byl kontakt ve dvojici (hledám pouze jedny oči). Cvičení je vhodné opakovat, aby bylo možné navázat co nejvíce kontaktů, které můžeme motivovat: setkají se oči veselé, smutné, překvapené apod. Ve druhé části hry mají dvojice za úkol hezky se pozdravit, hledáme různé varianty, používáme gesta. Zamýšlíme se nad situacemi, kdy je určitý pozdrav vhodný a kdy ne. Ve třetí části se můžeme pokusit zařadit variantu, kdy děti k pozdravu přidají větu pro potěšení kamaráda např. „Ahoj, Petře, rád tě vidím. Dobrý den, Ivo, dnes máš hezký účes.”
Rozpočítadlo – „Bumtarata”:
Bumtarata na buben, ať jde rychle z kola ven, kdo si ráno nemyl oči, nepozdravil DOBRÝ DEN! (lidová )
Spojujeme s pohybem. Dítě, na které padne rozpočítání, vymýšlí pozdrav. Oceníme u dětí originalitu, nápaditost a vtip.
V souvislosti s používáním vhodných pozdravů během dne vedeme děti k rozlišování a pojmenování jednotlivých částí dne podle charakteristických činností – práce s obrázky, slovní popis a třídění, pantomimické hádanky – „Co dělám? Je ráno, poledne, večer?”.
Zařadíme pracovní listy na procvičení pojmenování částí dne např.:
„Můj den” (NOVÁKOVÁ, Mária. Malý předškolák poznává. Hradec Králové, str. 21).
„Ráno, oběd, poledne, večer, noc” ( NOVÁKOVÁ, Mária. Malý předškolák poznává – pracovní sešit. Hradec Králové, str. 22, 23).
„Ráno, poledne, večer, noc” (NOVÁKOVÁ, Mária. Malý předškolák – rozvíjení poznání pro 4–5 let. Hradec Králové, str. 24, 25).
„Ráno – dopoledne – poledne – odpoledne – večer – noc” (NOVÁKOVÁ, M. Svět předškoláka. Hradec Králové, str. 26, 27).
„Můj den” (NOVÁKOVÁ, M. Svět předškoláka s Dinem. Hradec Králové, str. 24, 25).
Báseň „Večerníčky” (PŘIKRYLOVÁ, M. Dobré ráno, dobrý den. Motivační říkanky. 2004, str. 18). Pro naše potřeby jsem v originálu zaměnila úvodní pozdrav „Dobré ráno” za vhodnější „Dobrý večer”.
Večerníčky
Dobré ráno, ani muk! Z obrazovky známý kluk přišel se k nám podívat, pojďte si s ním chvilku hrát. Že snad nevíš, kdo to je? Večerníček čaruje. Pohádku ti vyčaruje, líp než mamka vypravuje.
Skládání novinového papíru podle instrukcí učitelky – „Večerníčkova čepice”.
Využití básní Jiřího Žáčka z leporela (ŽÁČEK, Jiří, MILER, Zdeněk. Krtek a kouzelná slovíčka. Praha, 2009. ISBN 978–80–242–2489–3), děti se některé mohou naučit zpaměti.
1. Když se ráno probudíme, vyskáčeme z postelí, řekneme si DOBRÉ RÁNO a jsme všichni veselí.
2. Když chceš získat, po čem toužíš – co máš dělat? Kdo to ví? Pomůže ti slovo PROSÍM – každý rád ti vyhoví.
3. Každý omyl, každou škodu zahlaď slovem laskavým: PROMIŇTE MI, milá paní, rád svou chybu napravím.
4. Dobré jídlo, dobré pití hlad a žízeň zahání. Nabídni si, kamaráde – přeji DOBRÉ CHUTNÁNÍ!
5. Já se topím! volá zajíc. Pomoc! Kdo mě zachrání? DĚKUJI TI, milý krtku, naučíš mě plavání?
6. Koho potkám, toho zdravím, ať je to ten nebo ten. Buď zdráv, ježku, rád tě vidím! AHOJ! NAZDAR! DOBRÝ DEN!
7. Kdo má svátek, ať se těší, ať ho s námi oslaví. HODNĚ ŠTĚSTÍ! Tu máš dárek, užij si ho ve zdraví!
8. Když jsi mezi kamarády, strašně rychle letí čas. Přišla chvíle rozloučení: NA SHLEDANOU! Přijďte zas!
9. Slova ze všech nejmilejší dovedou nás v srdci hřát. Všichni přece rádi slyší: MÁM TĚ RÁDA! MÁM TĚ RÁD!
10. Na oblohu vyšly hvězdy. Kolik je jich? Moc a moc. Poletíme do pohádky. Krásné sny a DOBROU NOC!
Poslech a zpěv písňě z CD ke knize o Justýně – „Kouzelná slovíčka” (ADAMOVSKÁ, M. Děti a slušné chování aneb vyprávění kočky Justýny. Praha, 2005, č. 4, str. 9. ISBN 80–903175–5–3).
Můžeme zařadit také příběh „Proč maminka Adámka nechce” (H. MÜHLHAUSEROVÁ, J. SVOBODOVÁ, Slabikář pro 1.ročník základní školy. Praha, 2002, str. 92. ISBN 973–120). Pohádku můžeme dětem přečíst před odpočinkem nebo zahrát jako maňáskovou scénku. Navrhuji lehce upravit text, aby prudké odmítání dítěte matkou nemělo negativní vliv na citové prožívání dětí. Pro dítě je nesmírně důležitý pocit, že je rodiče milují a přijímají i s jeho chybami (názor na text: http://www.rodina.cz/clanek5237.htm). Na závěr opět zařadíme závěrečnou reflexi s dětmi.
Hrajeme hru s rytmem „Loudění” (KULHÁNKOVÁ, Eva. Písničky a říkadla s tancem. Praha, 1999, str. 99. ISBN 80–7178–306–4). Vhodnou motivací ke hře vedeme děti k používání slova „PROSÍM”. Popis hry je uveden v knize.
Všechny činnosti můžeme doplnit příběhy z knihy „Neotesánek” (BŘEZINOVÁ, Ivona. Neotesánek. 1. vydání. Praha, 2005. ISBN 80–00–01468–8).
Zařadíme další příběhy a písně z knihy o Justýně (ADAMOVSKÁ, M. Děti a slušné chování aneb vyprávění kočky Justýny. Praha, 2005. ISBN 80–903175–5–3), které vedou děti ke správnému způsobu slovní i mimoverbální komunikace:
„Půjčujeme hračky” (str. 10), „Pořádná” (str. 13, č. 6), „Omluva” (str. 14), „Omluvit se nezapomínej” (str. 17, č. 8).
Hra „Půjčování hraček”. Každé dítě si vybere svou nejoblíbenější hračku, pak si všechny děti sednou do kruhu. Hru rozehraje učitelka a své chování komentuje slovy např. „Já si ráda hraji s panenkou a půjčím ji Terezce, protože mi často pomáhá”. Oslovené dítě hračku přijme, poděkuje a půjčí svou hračku dalšímu dítěti. Volbu zaznamenáváme na zemi zakreslením křídou. Děti si vybírají ty kamarády, kteří ještě hračku nedostali. Vzniká jakási „pavučina”, která propojí všechny děti. Po ukončení hry provedeme závěrečnou reflexi (uvědomit si příjemné pocity při obdržení hračky, ale i při půjčení, sounáležitost celé třídy).
„Magnet”. Hra s navazováním kontaktů, uvědomění si sounáležitosti se skupinou. Děti se při hře oslovují dvouverším: „Ahoj, ahoj, jak se máš? Ty jsi přece náš kamarád” (KOŤÁTKOVÁ, Soňa. Hry v mateřské škole v teorii a praxi. Praha, 2005, str. 102. ISBN 80–247–0852–3).
„Škatulata”. Pohybová hra s vyměňováním míst. Vhodně motivujeme, vedeme děti ke společenskému chování i v průběhu her (KOŤÁTKOVÁ, Soňa. Hry v mateřské škole v teorii a praxi. Praha, 2005, str. 83. ISBN 80–247–0852–3).
„Kompot”. Pohybová hra. Využijeme princip hry, motivaci přizpůsobíme tématu. Děti můžeme rozdělit např. podle pohlaví, střídáme skupiny chlapců, dívek, všech dětí – „hrají si kluci s klukama, holky s holkama, kluci s holkama” (KOŤÁTKOVÁ, Soňa. Hry v mateřské škole v teorii a praxi. Praha, 2005, str. 82. ISBN 80–247–0852–3).
Reflexe
Blok „Justýna a kouzelná slovíčka” plynule navázal na předcházející část projektu („Justýna se představuje”). Některé činnosti v ní obsažené byly zařazovány opakovaně, např. námětové hry, grafomotorika, cvičení s plyšovými kočkami apod. Motivační příběhy i všechny ostatní činnosti umožnily dětem nenásilnou formou poznávat další pravidla společenského chování zejména v oblasti verbální komunikace a zároveň se rozvíjet ve všech vzdělávacích oblastech. Po ukončení tematického bloku navážeme další částí projektu s názvem „Justýna a lež”.
Reflexe
Blok „Justýna a kouzelná slovíčka” připomenul dětem další pravidla společenského chování. Pomocí vhodné motivace se podařilo vzbudit u dětí zájem o dané téma. Činnosti byly voleny tak, aby nabídka byla pestrá a různorodá. Děti si oblíbily zejména hudebně-pohybové činnosti s papírovými čepicemi a písní Večerníček a rozpočítadlo „Bumtarata” (vtipné nápady), některé básně se naučily zpaměti. Přestože hlavní pedagogické záměry byly splněny (pravidla slovní komunikace znají děti dobře), v praktickém užívání (zejména při řešení konfliktů mezi sebou) mají rezervy. Je třeba stále průběžně připomínat (dlouhodobý cíl).
Literatura a použité zdroje
BLÁHOVÁ, Krista. Uvedení do systému školní dramatiky. Praha: IPOS, 1996. ISBN 80-7068-070-9.
H. MÜHLHAUSEROVÁ, J. SVOBODOVÁ. Slabikář pro 1.ročník základní školy. Praha: Nová škola, 2002. ISBN 973-120.
BŘEZINOVÁ, Ivona. Neotesánek. 1. vyd. Praha: Albatros, 2005. ISBN 80-00-01468-8.
ŽÁČEK, Jiří; MILER, Zdeněk. Krtek a kouzelná slovíčka. Praha: Euromedia Group, 2009. ISBN 978-80-242-2489-3.
KOŤÁTKOVÁ, Soňa. Hry v mateřské škole v teorii a praxi. Praha: Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-0852-3.
PŘIKRYLOVÁ, M. Dobré ráno, dobrý den. Motivační říkanky. 2004.
KULHÁNKOVÁ, Eva. Písničky a říkadla s tancem. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-306-4.
NOVÁKOVÁ, Mária. Malý předškolák poznává. Hradec Králové: NOMI.
NOVÁKOVÁ, Mária. Malý předškolák poznává - pracovní sešit. Hradec Králové: NOMI CZ.
NOVÁKOVÁ, Mária. Malý předškolák - rozvíjení poznání pro 4-5 let. Hradec Králové: NOMI.
NOVÁKOVÁ, M. Svět předškoláka. Hradec Králové: NOMI CZ.
NOVÁKOVÁ, M. Svět předškoláka s Dinem. Hradec Králové: NOMI.
ADAMOVSKÁ, M. Děti a slušné chování aneb vyprávění kočky Justýny. Praha: Rotag, 2005. ISBN 80-903175-5-3.
