Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
O českém pedagogovi a zastánci reformního pedagogického hnutí na Moravě.
Přelom 19. a 20. století přinesl celosvětové hnutí nové výchovy označované jako "pedagogika dítěte". Tradiční škola a výchova se staly terčem kritiky, do popředí se dostávala reformní pedagogika, která postavila do centra výchovné a vzdělávací práce školy dítě. Mnohé z těchto reformních metod jsou aktuální dodnes.
Jedním z propagátorů reformních snah na Moravě byl učitel a ředitel Josef Bartoň, působící na Moravském Slovácku. Podněty pro svou činnost získal během studijní cesty po Německu v roce 1898, kdy sbíral poznatky a zkušenosti v Jeně u Wilhelma Reina, v Lipském experimentálním ústavu a v Berlíně. Vrátil se odtud s přesvědčením, že škola má více vychovávat než vyučovat. Svou práci mezi dětmi založil na principu výchovy jako lásky, ale také výchovy jako studia a pozorování1. Snažil se dětství co nejvíce studovat a poznat.
Josef Bartoň řídil v letech 1910 až 1925 dívčí měšťanskou školu v Husovicích u Brna, kterou spolu s žákyněmi nazval Domem lásky a radosti. Školu navštěvovaly hlavně dcery chudých továrních dělníků, které se Bartoň podle svého hesla "blíž k dítěti" snažil co nejlépe poznat. Zakládal individuální žákovské archy, o žákyních čerpal psychologické poznatky z jejich slovních, slohových a výtvarných projevů. Cílem bylo vzbudit u žákyň naprostou důvěru, aby se mohly svým učitelům se vším svěřit. Kdokoli mohl přijít za panem ředitelem se svým problémem a byl vyslyšen.
Ředitel školy usiloval o přátelské vztahy a klidnou atmosféru mezi žákyněmi i v učitelském sboru. Stěžejním bodem výchovné práce byla mravní výchova. Nejprve byla mravní výchova součástí hodin českého jazyka, časem se stala osou celého vyučování. Byly jí prodchnuty všechny předměty, stala se výchovným principem.
Mravoučné vyučování začal Josef Bartoň uskutečňovat v hodinách češtiny prostřednictvím slohových prací. Ujasňoval si tak vztahy žákyň k dětem a rodičům, k ostatním lidem, k přírodě a umění, k sobě samým, k práci apod. Podněty přicházely ze života žákyň ve třídě i z každodenních činností, se kterými se žákyně setkávaly doma či na ulici2. Učitel s nimi diskutoval o běžných situacích, nechával je vyjádřit vlastní názor, o některých jevech se hlasovalo. Žákyně měly své názory vyjadřovat slovem i skutkem. Aby mohly rozvíjet své dobré vlastnosti, učily se je nejprve pojmenovat a nalézt formou slohových prací nebo diskuzí na svých spolužačkách, posléze i samy na sobě3. Poté si žákyně zvolily nějakou ctnost a tu se snažily celý měsíc pěstovat. Jindy využily peníze získané za divadelní hru na nákup potravin pro obyvatele chudobince a na školní potřeby pro chudé spolužačky.
Ve výuce zůstal zachován tradiční rozvrh hodin, učebnice i osnovy, ale jednotlivé hodiny se často vyvinuly v jiný předmět, jak si to vynutily okolnosti a jak si to žákyně samy vyžádaly. Podněty pro učební látku dodávali také rodiče žákyň.
Vyučovací látka se koncentrovala kolem určitých tematických celků, Josef Bartoň využíval metody problémové a projektové. Například při návštěvě sladovny a pivovaru se žákyně seznámily se zpracováním ječmene a expedicí sladu. Ve škole se pak učily o výrobě piva, lihu a kvašení. V dalších hodinách je učitel seznámil s problematikou alkoholismu, prohibice nebo úrazového pojištění, v počtech se zabývaly cenami ječmene a sladu. Jiné téma se objevilo na podzim. Výuka byla zaměřena na toto roční období, z "malíře podzimu" se žákyně těšily v přírodopise, kreslení, slohu, poezii, psaní, ručních pracích a v dramatizaci námětů z podzimního prostředí. Vrcholem tohoto poznání a práce byla besídka a rukopisná kniha napsaná samotnými žákyněmi4.
Školní osnovy byly vytvářeny na poradách. Předepsané učivo bylo nejprve rozvrženo na celý rok podle předmětů a měsíců, v jednotlivých předmětech však nebylo dostatečně synchronizováno. Proto byl vypracován měsíční pracovní plán, který byl organicky scelen, tzv. měsíční koncentrace. Každý týden byla připravována ještě tzv. týdenní koncentrace, týdenní pracovní plán, ve kterém byly stanoveny určité projekty a konkrétní cíle. Například po napsání slohové práce "Chvíli maminkou" žákyně přiznaly, že neumí zacházet s lihem a mýdlem nebo zatápět v kamnech. Požádaly proto učitele fyziky a ručních prací, aby je to naučili a látka byla zařazena do příští týdenní koncentrace. Když se učivo samo ze sebe organicky nevyvíjelo, byla využívána ústřední osnova.
Do vyučování byla jednou měsíčně zařazena tzv. volná hodina, jejíž program si vymýšlely a připravovaly žákyně samy. Ve volné hodině si například nacvičovaly program na besídky, pro které psaly i původní práce. Každá besídka byla tematicky zaměřena - proběhla besídka zeměpisná, přírodopisná, o rodině atd. Po uskutečnění besídky žákyně s učitelem kriticky hodnotily program a vymýšlely případná vylepšení pro další vystoupení. Učily se tak samostatnosti a zodpovědnosti za svou činnost a také ztrácely ostych před veřejným vystupováním.
Důležitým výchovným prvkem v husovické škole byla také žákovská samospráva jednotlivých tříd i celé školy. Jednotlivé třídy si volily své heslo a pojmenování tak, aby třídu co nejlépe charakterizovalo. Žákyně se dobrovolně zavazovaly, že budou dodržovat svá vlastní ustanovení a zákony, na kterých se dohodly. Autoritou třídní samosprávy zůstal nadále třídní učitel. Do čela každé třídy byla zvolena starostka s plnou odpovědností, a také třídní zastupitelstvo (2 radní a zapisovatelka). Jednou týdně se konaly schůzky starostek s ředitelem školy, kde se jednalo o potřebách školy, jednotlivých tříd a projednávaly se podněty pro vyučování.
Další významnou výchovnou institucí se ve škole stala rodičovská rada, která se také podílela na rozhodování o vnějších potřebách školy. Josef Bartoň usiloval o soustavnou spolupráci učitelů s rodiči dlouhou dobu, šlo mu o výchovnou jednotu mezi školou a rodinami5. Rodiče byli zváni na žákovské besídky, mohli tak nahlédnout do školní práce. Učitelé rodičům vyprávěli o nových vyučovacích metodách, výběru učiva, školské organizaci, zákonech apod., prostor byl také na rozhovory s rodiči o duševním i tělesném vývoji žákyň a o jakýchkoli tématech týkajících se školy nebo rodiny. Rodiče se tak mohli přesvědčit, že jim pedagogika může ve výchově pomáhat.
Do Domu lásky a radosti žákyně velmi rády chodily a nerady se po ukončení své školní docházky loučily, jak o tom psala bývalá žačka, která se sama stala učitelkou: " ... Odcházejíce ze školy, loučívaly se s Vámi dívky s pláčem a nerady odcházely ode dveří ředitelny; ač jsem nyní na pátém působišti, nikdy jsem se s podobnou scénou nesetkala."6 Žákyně oceňovaly, že v nich škola zanechala krásné vzpomínky na laskavost, porozumění a vzájemnou shodu mezi nimi a učiteli. To bylo cílem Bartoňova snažení a ocenění žákyň mu bylo jistě nejlepší odměnou.
Prameny a literatura:
Archiv písemností Pedagogického muzea J. A. Komenského v Praze, sbírka Slavín, fond Josef Bartoň.
1 Pražák, F.: Počátky české školy pokusné. Praha 1927, s. 50.
2 Bartoň, J.: Cestou k dítěti a rodičům. Výchovný směr a ukázky ze školní praxe v letech 1910 - 1925. Praha, Brno 1932, s. 193:
"Ukázka učebné hodiny v mravní výchově.
Krásná duše
Cíl. Poslyšte, jak se dívka v tramvaji chovala.
I. Látka. Vstoupil jsem do tramvaje. Je naplněna. Mnoho lidí musí státi. Povstává dívka a praví starší ženě: Panímámo, pojďte si sednout, mám mladší nohy nežli vy.
II. Co soudíte o tom?
a) Odpovědi bezděčné.
Měla dobré srdce. - Měla cit a byla ústupná. - Byla srdečná. - Cítila se staršími lidmi. - Byla laskavá. - Ochotná. - Úslužná. - Chápavá. - Svědomitá. -
b) Rozhovor (výslech).
Neznámá dívka zdobí se krásnými vlastnostmi. Copak vídáváte ve skutečnosti častěji? Je tramvaj plná, sedí v ní děvče a neustoupí starším. - Starší poprosí děvče, aby ji nechalo sednout, ale děvče odsekne: Mě také bolí nohy; také jsem platila. - Vstupuje do tramvaje maminka s dcerkou, ta si sedne a matka stojí. Přichází stará paní a ta už musí stát a dcerka si sedí.
Kdo je pak v chybě?
Jak to, že nejen děti, ale i dospělí chybují?
III. Myslete jen na nejvýznamnější slova, která jste pronesly! Která to jsou? - Úslužnost. Soucit. Slušnost. Zdvořilost. Výchova."
3 Mnoho příkladů z výuky mravní výchovy lze nalézt v publikaci Josefa Bartoně: Mravní výchova ve škole. Prvý pokus v theorii i praksi. Brno 1923, 2. vydání.
4 Bartoň, J.: Cestou k dítěti a rodičům. Výchovný směr a ukázky ze školní praxe v letech 1910 - 1925. Praha, Brno 1932, s. 174.
5 Tamtéž, s. 42.
6 Tamtéž, s. 41.
BARTOŇ, J. Mravní výchova ve škole. Prvý pokus v theorii i praksi. 2. vyd. Brno, 1923.
BARTOŇ, J. Cestou k dítěti a rodičům. Výchovný směr a ukázky ze školní praxe v letech 1910 - 1925. Praha, Brno, 1932.
PRAŽÁK, F. Počátky české školy pokusné. Praha, 1927.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.