Je AI opravdu inteligentní?
Zpráva o anketě, v níž se vrcholní američtí vědci vyjadřovali k otázce míry skutečné inteligence AI.
Zda a do jaké míry lze AI již dnes považovat za inteligentní, to je otázka, na kterou se pokouší odpovědět nedávný článek [1] časopisu Undark, s podporou Knight Foundation, publikovaný v rámci projektu MIT, který se zabývá odhalováním souvislostí mezi vědou a společností.
Na položenou otázku odpovídá 5 vybraných expertů z oborů, které vývoj AI významně ovlivňují. Stojí za to se alespoň rámcově s obsahem seznámit.
- Emily M. Bender, profesorka lingvistiky, University of Washington I kdybychom pominuli skutečnost, že pojem „inteligentní“ není jasně definován, je velmi nepravděpodobné, že budeme někdy schopni vytvořit umělé systémy, které by měly schopnost kognitivního chování nebo zkušenosti podobné lidem. Jediný důkaz, který máme o tom, že AI dokáže „myslet“, vychází z naší vlastní schopnosti rozumět syntetickému textu, který AI vytváří. Lingvistika (studium fungování jazyků) nabízí dva související klíčové poznatky. Prvním je to, že jazyky jsou systémy znaků, které spojují formu (pravopis nebo výslovnost slova) s významem (co slovo obecně znamená a k čemu se používá). Jazykové modely manipulují jen s formou, ale bez spojení s významem. Druhé ponaučení se týká toho, jak interpretujeme jazyk. Nejde jen o pouhé chápání významu, který autor vložil do slov, ale též o to, co se použitím těchto slov snaží sdělit. Abychom mohli text interpretovat, musíme si představit mysl, která za ním stojí. Děláme to instinktivně. Naše vnímání textu, bez ohledu na to, jak byl generován, je zprostředkováno naší vlastní jazykovou kompetencí a naší predispozicí interpretovat komunikační akty jako vyjadřující určitý význam a záměr. To je třeba zohlednit, a AI to nesvede.
- Melanie Mitchell, počítačová vědkyně a profesorka, Santa Fe Institute V kruzích umělé inteligence panuje představa, že existuje snadno definovatelný rozdíl mezi tím, co lidé nazývají „kognitivní inteligencí“ a „fyzickou inteligencí“. Když například velké společnosti, jako DeepMind nebo OpenAI, definují to, co nazývají „umělou obecnou inteligencí“, mluví pouze o kognitivních úkolech, nikoli o fyzických. ChatGPT vám střechu neopraví. Naše mozky však byly vyvinuty právě pro řešení fyzických úkolů. Je proto obtížné kognitivní inteligenci od fyzické oddělit. Nebo od sociálnějších druhů inteligence, na které se my lidé tolik spoléháme. Jeden z konceptů sociální inteligence je, že se dokážeme koordinovat s ostatními lidmi, abychom něco udělali. V tom jsou AI systémy velmi špatné. Asi je to tím, že se to neučí. Možná se neúčastní správného sociálního světa.
- Anima Anandkumar, profesorka informatiky a matematických věd, California Institute of Technology Jestliže budeme inteligenci definovat jako schopnost učit se z dat a na základě toho se přizpůsobovat okolí, musíme připustit, že již existuje mnoho systémů AI, které dokážou obojí. AI chatboti se díky interakci s uživateli přizpůsobují jejich požadavkům. Denně pracujeme s jazykovými modely, které se umí „učit“. Existuje ale ještě jiný pohled na schopnosti AI. Náš svět je postaven na inteligenci přírody, na schopnosti učit se z mikroskopických měřítek – jak atomy interagují, jak probíhají reakce, což nám umožňuje vytvářet lepší léky, lepší materiály – až po planetární a dokonce i kosmologická měřítka. Na AI jsou dnes založeny třeba meteorologické modely, které jsou mnohem rychlejší i přesnější než tradiční. Dokážeme vytvářet lepší předpovědi extrémních povětrnostních jevů a také posuzovat rizika. A nyní s měnícím se klimatem by tyto AI umocněné systémy mohly předpovídat i dlouhodobé klima. To je inteligence, která je všude kolem nás – která je pro nás neviditelná – ale ve skutečnosti je na ní postaven veškerý život.
- Alison Gopnik, profesorka psychologie, UC Berkeley Termín „obecná umělá inteligence“ předpokládá, že existuje jediná věc zvaná „inteligence“ a že tvorové, ať už umělí nebo přírodní, ji více či méně mají. To je laický pohled, který se s postupem vědy stává stále složitějším. Kognitivní věda popisuje mnoho rozmanitých, komplexních kognitivních schopností, které slouží různým a často protichůdným účelům – mnoho různých „inteligencí“. Inteligence, která lidem umožňuje se učit, stále daleko převyšuje současné AI modely (LLM). Pozoruhodný úspěch LLM závisí na schopnosti detekovat statistické vzorce v textu a obrázcích, které dříve vytvořili lidé. Na jejich základě pak generují nové texty či obrázky. To znamená, že můžeme jiným způsobem využít informace, které vytvořili naši předchůdci. Je to technologie pro kulturní přenos. Schopnost tvořit nové věci je však zásadně odlišná. Jiným druhem inteligence je schopnost ji využívat k řešení konkrétních problémů. Tento druh inteligence je podporován tzv. zpětnovazebním učením, které AI systémy využívají ke zvládnutí takových dovedností, jako je hraní her nebo programování. Člověk je, jak se zdá, zatím schopen se poučit ze zpětné vazby mnohem rychleji než stroj (intuice), jenže ten ho mnohonásobně předčí ve schopnosti zpracovat obrovské množství dat.
- Benjamin K. Bergen, profesor kognitivních věd, UC San Diego Podle většiny názorů chování současné AI již určité prvky inteligentního chování vykazuje. Reaguje na své prostředí, učí se z dat a zobecňuje nad rámec materiálů, na nichž byla trénována. Podle některých měřítek se může zdát, že logicky uvažuje a projevuje citlivost ke kontextu a pocitům lidí, se kterými interaguje. Zda je však toto chování skutečně inteligentní, to závisí do značné míry na tom, jak tyto behaviorální důkazy vyhodnotíme. Řekněme, že budeme chtít rozhodnout, zda je kůň skutečně inteligentní. Zadáme mu aritmetickou úlohu a kůň správnou odpověď oznámí patřičným podupáním kopytem. Zdá se, že je inteligentní. Ve skutečnosti však jen přijímá jemné signály od svého trenéra, který nenápadně provádí jemné pohyby, podle nichž kůň rozpozná, kolikrát má dupnout. Tento kůň ve skutečnosti inteligentní je. Jen projevuje jiný druh inteligence, než je matematická. Naučil se vnímat jemné signály trenéra a vhodně reagovat. Je to příklad učení se ze zkušeností, zobecňování na nové situace a možná i citlivosti k emocím druhých v sociálním kontextu. Poučení spočívá v tom, že chování zdánlivě inteligentní může být vyvoláno mnoha různými druhy základních mechanismů, které se mohou lišit v druzích nebo stupni inteligence, kterou zapojují. Podobně umělá inteligence dokáže odpovědět na otázky, které zdánlivě vyžadují hluboké uvažování, ale ve skutečnosti jen analyzují rozsáhlá trénovací data, která model spotřeboval.
Všechny tyto odpovědi nás nutí k zamyšlení. Jediné, na čem se odborníci shodují, je fakt, že termín „inteligence“ není dostatečně exaktně definován. Přestože se na první pohled zdá, že se strojová a lidská inteligence zásadně liší, díky tomu, že zatím nevíme, jak ve skutečnosti obě fungují, není úplně jisté, zda si nakonec nejsou principy jejich funkce přece jen v něčem podobné.
Literatura a použité zdroje
- Sara Talpos - Interview: What Does the ‘I’ in AI Really Mean?, 2026, https://undark.org/2026/09/25/interview-artificial-intelligence/
Klíčová slova
Licence
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 4.0.
16. 11. 2026
Autor
Bořivoj Brdička
Další tvorba autora