Jazykový a matematický antitalent aneb Nulová volba?

Všichni to asi známe. Na střední odbornou školu nám přicházejí absolventi základních škol s dovednostmi, které „jaksi“ na gymnázium nestačí, ale pro učební obor jsou přece jen tzv. nadprůměrné. Střední školou tito jedinci více méně proplouvají, snažíme se jim předat veškeré poznatky, o nichž jsme my, učitelé, přesvědčeni, že si je mají osvojit. Žák s pochvalami absolvuje odborné praxe, úspěšně si při studiu přivydělává na pozicích, které by po absolvování mohl zastávat, a maturita se blíží. 

Žáka však čeká novinka – společná část maturitní zkoušky – a výběr druhého předmětu. Co ale zvolit? Jazyk? Vždyť sotva rozumí, když vyučující promluví či pustí nějakou nahrávku. Nebo snad matematiku? Ale pro uplatnění v oboru mu stačí umět sčítat a ovládat procenta a vše ostatní v matematice je pro něj „španělská vesnice“. Jakou volbu vlastně má? Může v takovém případě vůbec o volbě hovořit? 

Myslím, že může, ale je třeba, aby se v tomto zlomovém momentě prosadila autorita vyučujících, neboť jen oni jsou schopni žákovi navrhnout schůdnou variantu a nějak mu v jeho tápání pomoci. Pokud jsou číslice a symboly strašákem a žák je jen s velkou námahou dokáže interpretovat, je zbytečné přistupovat na volbu matematiky jen proto, že se v rámci maturity napíše jeden didaktický test a kamarádi si matematiku zvolili. 

Průchozí variantou se v tomto případě při správné motivaci žáka, což je asi nejdůležitější faktor v celém procesu přípravy, stává právě cizí jazyk. Žák sice musí zvládnout tři dílčí části, avšak každá z nich vyžaduje trochu jinou dovednost. A zde se nám, vyučujícím, otevírá prakticky neomezené pole možností, jak s žáky pracovat. 

Pomineme-li v tomto příspěvku ústní část, snad nejproblematičtější oblastí se jeví poslech a čtení s porozuměním. Máme-li navíc žáka dyslektika, nezbývá, než ho naučit strategii výběru textů. V čem spočívá taková strategie? V tom, že žák dokáže spolehlivě vybrat texty, které začne řešit jako první, a nebude se stresovat tím, když něco vynechá, nestihne. Jak ho tuto strategii naučíme? Pomocí různých variant testů, které si sami můžeme z dostupných materiálů nakombinovat, a sledováním, jak žák při řešení jednotlivých typů úloh postupuje a s jakým výsledkem. Zjistíme tak jeho silné i slabé stránky, za silné ho samozřejmě pochválíme. Tam, kde se nezadařilo, provedeme s žákem analýzu, a pokud je úloha tzv. nad jeho síly, naučíme ho, aby ji řešil až v momentě, kdy mu zbude volný čas a vše ostatní má hotovo, že se skutečně svět nezboří, když nějaký úkol nebude mít vyřešen.