Japonský pohled na problematiku informační revoluce

V této stati se japonský sociolog Kumon zabývá perspektivami aplikování nových informačních technologií jak v euroatlantickém kulturním prostředí, tak v oblastech dálného východu. Vychází z historického vývoje euroatlantické kultury během tří průmyslových revolucí / první vidí v zlepšení technologie zpracování uhlí a oceli, druhou v masové produkci vytvářející poptávku v domácnostech, která se odrazila v obrovském ekonomickém růstu západního světa, a třetí potom ve vývoji výpočetní techniky umožňující globální komunikaci a v důsledku snížení výrobních nákladů v přesunutí výroby do zemí dálného východu./
Poukazuje však na problémy, které by se mohly objevit v důsledku rozdílného kulturního prostředí mezi západem a východem při zaváděni vysoce rozvinutých komunikačních aplikací, a proto zdůrazňuje, že má být též věnována pozornost sociálnímu aspektu této revoluce. Jak vyplývá z tzv. Goorovy doktriny, masivní podpora zavádění informačních technologií na mezinárodní platformě by měla směřovat k podpoře stability ekonomik všech regionů, k politické stabilitě a především k podpoře demokracie jako společenského řádu na úkor diktatur a autoritativních režimů. Za bezproblémovou považuje možnost dobrat se těchto cílů v zemích euroatlantického kulturního okruhu, kde existují tradiční základy demokratického řádu, jako je úcta k majetku a tradiční podpora individuality jedince. Oproti tomu stojí např. Japonsko se svými korporativistickými tradicemi. V Japonsku lze dnes pozorovat signifikantní zdržení nástupu informačních technologií oproti U.S.A či Evropě. Je dále patrné, že autoritativní režimy, jako je kupříkladu režim v Singapuru, se budou snažit demokratickou výměnu informací, která je mimo dosah cenzury státu, brzdit.
Proto autor žádá formulaci jakési třetí osy (vedle osy sociální a politické)vedoucí ke kulturnímu konsensu v otázce šíření nástrojů globální komunikace: "Dnes nacházíme mezi průmyslově vyspělými národy mnoho těch, které nepatří mezi národy západního kulturního okruhu. Zejména se jedná o prostor východní Asie, která se stává centrem ekonomického růstu dvacátého prvního století. Z tohoto důvodu bychom se měli hluboce zamyslet nad následujícími tématy:
1/ Jaký politický a ekonomický řád se budeme snažit obhajovat v tomto regionu a má li být tento řád primárně založen na západním pojetí demokracie a ekonomického liberalismu? Není možné najít nějaký přijatelný kompromis, jenž by v sobě zahrnoval jak základy pojetí západní demokracie, tak různé regionální variace přijatelné pro tuto oblast?
2/ Potřebujeme hluboký konsensus pro zavedení další sociální osy integrace, vedle osy politické a ekonomické?
3/Jestliže je třeba zdůrazňovat sociální řád v této oblasti s daleko větší sociokulturní diverzitou než na západě, na čem by tento řád měl být založen?
Podle autorova osobního názoru, chceme li hledat takový sociální řád, který by tvořil základ pro řád politický a ekonomický a zároveň byl základem míru a prosperity, potom musíme žádat řád prosazující toleranci a pochopení různých kultur a umožňující jejich spojení vzájemnou spoluprací a komunikací. Toto samozřejmě nepředpokládá, že všechny regiony vytvoří jednotnou kulturní oblast se společnými sociálními hodnotami. Naopak musí být prosazováno vzájemné porozumění a pochopení pro kulturní odlišnosti. Ačkoli je třeba konvergence v oblasti politických a ekonomických řádů do míry umožňující vzájemné interakce, musí být respektovány jednotlivé historické a kulturní podmínky, za kterých se tyto kulturní celky vyvinuly.

zdroj: zpráva Shumpei Kumona z centra pro globální komunikaci při Japonské mezinárodní univerzitě