Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Jan Balabán - Hořící dítě
3,3 (4 hodnocení)
Pracovní list s textem povídky slouží k rozvoji čtenářských dovedností žáků. Lekce zároveň rozvíjí představivost, komunikační schopnosti i samostatnou produkční činnost.
Lekce byla vytvořena pro žáky literárního semináře 4. ročníku gymnázia.
Evokace
Na tabuli je napsán jen název povídky: Hořící dítě. Sdělila jsem žákům pouze, že se povídka odehrává ve vánočním čase. Žáci odhadují, čeho by se mohla povídka týkat. (frontální práce, dělí se o své nápady s celou třídou; 5 minut)
Klíčová slova na tabuli: počítání – nemoc – Vánoce – tajemství – vlásek času Žáci píší vlastní příběh na základě klíčových slov z textu. Nemusí dodržet jejich pořadí, i když na tabuli jsou uvedena tak, jak se postupně v textu objevují. (samostatná práce; 20 minut)
Žáci si ve skupinkách předčítají své minipovídky. Po vzájemné shodě posléze každá skupinka přečte třídě jednu z prací. (skupinky po třech žácích; 10 minut)
Ukázky z textů žáků:
Nejpomaleji ubíhá čekání na Vánoce, když jste nemocní. Odpočítáváte dny, zatímco maminka peče cukroví a shání dárky a vy u toho nemůžete být. Odpočítáváte hodiny Štědrého dne, než se setmí a večeře bude připravena. Trvá to tak dlouho, že pro vás přestane být tajemstvím, kam se poděl kapr z vany a co bude k večeři. Odpočítáváte minuty a vteřiny, až se přetrhne poslední vlásek času a Vánoce vpadnou i do pokoje nemocného.
Schází už jen vlásek času do rozsvícení poslední svíce na adventním věnci. Ano, Vánoce jsou už za dveřmi. Téměř každé dítě o Vánocích počítá zbývající dny do Štědrého dne, kdy bude moci usednout se svou rodinou ke štědrovečernímu stolu a potom s horlivou nedočkavostí rozbalovat vánoční dárky. Co se skrývá uvnitř těch vkusně zabalených a lákavých balíčků, je mnohdy pro ně tajemstvím. Radost spokojených dětí hlavně z dárků a také z klidného prožití Vánoc patří k celkové sváteční idylce. Kouzlo Vánoc může ale i nečekaně pominout, jakmile kteréhokoliv člena naší rodiny schvátí nemoc.
text povídky Jan Balabán Hořící dítě, otázky k textu
Malá Adélka sedí u okna a odpočítává minuty do půlnoci. Venku je už dávno tma, měla by spinkat. Kdyby ji tak přistihla maminka, že není přikrytá v postýlce, vůbec když má horečku. Ale ona přesto vyhlíží z okna, ani nedutá a čeká, až přijde Santa. Musí s ním nutně mluvit. Musí mu totiž říct, že si přeje na Vánoce pejska, aby si měla s kým hrát, když nesmí ven s ostatními dětmi. Ale ten pejsek, ať je černý a pořádně chlupatý. A bude mu říkat Čerte. Začíná se jí chtít spát. Zavírají se jí víčka, ale vždy je zase hned otevře. Najednou se jí zdá, jako by se něco mihlo za oknem. Byl to Santa?
Uvědomění si významu
Vysvětlila jsem žákům princip metody čtení s předvídáním (všichni čtou pouze určenou část textu, pak odhadují, jak se bude příběh vyvíjet dál, jejich hypotéza by měla logicky navazovat na přečtený text).
Text povídky byl rozdělen na čtyři části, které dostávali postupně. Po každé jednotlivé části (kromě čtvrté, závěrečné) měli žáci napsat krátké pokračování textu. Stačily tři, čtyři věty. Své nápady předčítali plénu a zdůvodňovali svá pojetí na základě přečteného úryvku.
Ke každé části jsem měla zároveň připraveno několik otázek, které měly být prodiskutovány poté, co žáci přečtou svá pokračování. Některé byly zodpovězeny předem, aniž by je žáci znali, a sice v jejich textech. Svědčilo to o jejich pozorném čtení a schopnosti vyhmátnout podstatu. Pokud se tak stalo, obracela jsem se pak s dotazy na dotyčné autory, jak na tu či onu myšlenku přišli.
Po 1. části textu
Ukázky z textů žáků:
Už nejsem dítě, děti věří na strašidla, na prince, kteří zabíjejí draky, na Ježíška. Zázraky si dospělí vymysleli, aby měli vždy v co doufat, ale nic z toho neexistuje. Kdyby existovalo, tatínek by se uzdravil a neumřel by. Teď, před Vánoci. (Gabka)
Naštěstí, Kateřinina vzpomínka na nečísla a nepísmena není její jedinou vzpomínkou, která ji z dětství utkvěla v hlavě. Stráží si jich mnohem víc. Ale ne všechny jsou už tak jasné a zřetelné jako vzpomínka na nečísla a nepísmena. Během té řádky let totiž poztrácela některé střípky svých vzpomínek. (Zuzka)
Protože od té doby, co už chápe čísla a písmena, kdy pochopila i to, že není jako ostatní a musí trávit spoustu času v nemocnici, jednou dokonce i celé Vánoce, tak od té doby to není žádné dětství. (Ivona)
Otázky k textu:
Kde se příběh odehrává? (popř. Proč myslíš, že se odehrává v nemocnici?)
Kolik je hrdince let? Považuje se ještě za dítě? Proč ne, navzdory svému věku?
Po 2. části textu
Ukázky z textů žáků:
Pan doktor jí říkal, aby si všechno, co ji napadne, zapisovala do deníčku. Ale copak by mohla tohle své tajemství zaprodat papíru? (Gabka)
Představa, že by si Kateřina lámala hlavu nad něčím dalším, se jevila pro ni nemožnou a těžko přípustnou. Nyní už musí odpočívat, je celá zesláblá. Její bezvládné tělo musí nabrat spoustu nových sil, spoustu sil. (Zuzka).
Otázky k textu:
Proč se Katce změnil svět?
Co bylo Katce najednou jasné?
Jakou nemocí zřejmě trpí Katka?
Jaké tajemství Katka objevila v závěru úryvku?
Po 3. části textu
Ukázky z textů žáků:
Stačil jeden pohled a všechna slova byla zbytečná. Život není fér. Byla odečtena. Stejně jako jehličky borovice. Stejně jako Adélka před pěti lety. Zvláštní. Najednou si uvědomil, že holky letos poprvé oslaví Vánoce spolu. (Gabka)
Sdělení primáře, že Katčin zdravotní stav již není vážný, jejího otce velmi uklidnilo a potěšilo. To znamenalo pro něj, že společně se svou dcerou Katkou stráví Vánoce. Už se nemusí obávat, že jeho dceruška už nebude vypadat jako dřív, protože Katka se uzdraví. (Zuzka)
Chtěl mu říct něco, co už Katka dávno věděla. První věc, se kterou založila ten hřbitůvek vzadu v hlavě. Malý hřbitov věcí, se kterými nic nezmůže. (Ivona).
Otázky k textu:
Pojmenujte pocity, které prožívá otec Katky. Který z nich podle vás dominuje?
Jak Katka vnímá jednotlivé úseky dne v nemocnici a proč?
Jaký smysl má zasazení příběhu do období Vánoc?
Proč je podle vás v tomto úryvku věnováno tolik prostoru motivu nuly?
Po 4. části (závěr povídky)
Otázky k textu:
Překvapil vás závěr povídky? Pokud ano, proč?
Která část dialogu je podle vás anticipační?
Jak se mění vypravěčský postup v této části? Proč tomu tak asi je?
Jakou roli v tomto úryvku hrají čísla?
Má pohádka vyprávěná otcem nějakou souvislost s Katčiným příběhem?
Co pozitivního lze nalézt na pointě příběhu?
REFLEXE
Žáci si porovnají svůj úvodní příběh s povídkou. Třídě sdělí, co z jejich příběhu se objevilo v naší povídce.
Žáci se podělí o své dojmy, nakolik a čím je autor oslovil.
Na závěr uvedu základní informace o autorovi a povídkové sbírce Možná že odcházíme, z níž naše povídka pochází.
Komentář
Tato hodina byla poslední před Vánoci, kdy žáci většinou očekávají, že poslední předvánoční hodinu budou zpívat koledy či provozovat jinou činnost, ne až tak související s vyučováním. Ovšem nerada ztrácím čas, protože už tak jej máme málo. Chtěla jsem tedy, aby alespoň náplň semináře korespondovala s vánoční tematikou. Zároveň jsem chtěla žáky dovést k tomu, aby si uvědomili, že celá ta předvánoční reklamní masáž a shon jsou opravdu povrchní, že se nemusíme stresovat tím, co a za kolik pro koho máme, že to jsou malicherné starosti oproti tomu, co řeší jiní, konkrétně postavy našeho příběhu.
Možná že povídka není úplně vhodná pro zpracování metodou čtení s předvídáním, protože obsahuje reflexivní a popisné pasáže, které zpomalují vývoj příběhu. Myslím si, že právě pro svou náročnost a nevšední zpracování námětu žáky zaujala. Potěšilo mě, že ve většině případů byli schopni napsat krátké a smysluplné pokračování ke každému z úseků.
Ukázky z prací žáků nejsou vybírány podle žádného klíče. Použila jsem ty, které mi žáci přepsali a přeposlali.
Povídka Jana Balabána (v příloze) byla zveřejněna s laskavým souhlasem nakladatelství HOST.
Děkuji za hezký popis vyučovací hodiny, předvedený přístup splňuje vysoký standard. Oceňuji také výběr textu, sám jsem čtenář Jana Balabána a jsem smutný z jeho předčasného odchodu... Je čas promýšlet aktuální literární díla v našich hodinách a v "školních kánonech" - posuďte - P. Soukupová, P. Hůlová, R. Denemarková, A. Zonnová, J. Balabán, E. Dutka, T. Zmeškal... A samozřejmě M. Urban, J. Rudiš, P. Ouředník (...) a další autoři současné, čerstvě dospělé porevoluční literatury.
Petr Koubek
didaktik ČJL VÚP v Praze
