Jaký je váš vztah s žáky, jak je vedete při učení?
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Jaký je váš vztah s žáky, jak je vedete při učení?
3,5 (2 hodnocení)
Každý učitel se jistě zamýšlí nad těmito otázkami. Ví, že v některé třídě se mu učí dobře a chodí tam raději. Jinde s žáky jaksi nevychází. Čím je to způsobeno? Učitel je stejný, ale složení žáků a jejich vyladění je jiné. Dochází k jiným interakcím. (Svou roli samozřejmě hrají i další podmínky při výuce.)
Při vzájemné interakci – vzájemném působení učitele a žáka – učitel buduje svůj vztah se žáky, které vede v rámci učebního procesu, a žáci na učitele nějak reagují a ovlivňují tak zpětně jeho chování a jednání.
Tentýž projev vztahu učitele může být pro jednoho konkrétního žáka přijatelný, chápe ho jako projev porozumění, ale pro jiného žáka už může takový projev být vnímán jako méně příznivý, problematický. Např. lze pozorovat jen velmi tenkou hranici mezi působením humoru (s převažujícími prvky kladného vztahu), který žáci oceňují a příznivě přijímají, a ironií (s dávkou záporného vztahu), kterou žáci nemají rádi.
David Fontana ve své Psychologii ve školní praxi píše: „Sociální interakce je proces, který je z valné části utvářen vzájemným jednáním, přičemž odezva každé osoby je v každém bodě silně ovlivněna tím, co právě řekl druhý. To platí především o škole: dobrý učitel s tím počítá a užívá slov na podporu vzájemného porozumění, nikoli jako bodnutí provokující zášť a konflikt... Jedna věc je však vědět, že se to děje, a něco jiného je být schopen to podrobně analyzovat a rozhodnout, kde a jak změnit své chování, aby to pomohlo změnit chování dítěte.“
Při poznávání těchto procesů vám může pomoci dotazník Interakce učitele a žáků:
Jednak zjišťuje, jak žáci vnímají a popisují vztah učitele k nim, jednak se zaměřuje na způsob řízení/vedení žáků, tj. do jaké míry učitel klade na žáky požadavky, jakou jim poskytuje volnost.
Autorky nástroje doc. PhDr. Ilona Gillernová, CSc., a PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D., z katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze dlouhodobě sledovaly vztahy učitelů a žáků a na základě pozorování, vyhodnocení charakteristik získaných od žáků a jejich expertního posouzení vyvinuly zmíněný dotazník. Mnohé položky vznikly za využití formulací, kterými žáci charakterizovali oblíbeného a neoblíbeného učitele.
3.Jaký je váš vztah s žáky, jak je vedete při učení?
Jak se učitelé jeví svým žákům?
V Manuálu k evaluačnímu nástroji Interakce učitele a žáků, z kterého čerpáme informace pro článek, uvádějí autorky příklady, jak žáci popisují chování učitele.
Projevy kladného vztahu mezi učitelem a žákem:
Je trpělivý. Vyjadřuje porozumění každému žákovi. Má pochopení pro vztahy mezi žáky a situaci ve školní třídě. Používá individuální přístup. Nerozumím-li něčemu, bez obav se zeptám. Je-li potřeba, umí žákům naslouchat. Bere vážně názory či náměty žáků. Má svou práci rád a dává to najevo. V jeho vyučovacích hodinách je příjemná atmosféra. S potěšením dává dobré známky. Často se s námi směje. Má smysl pro humor, umí legraci dělat i přijímat. Je vtipný. Projevuje o žáky opravdový zájem, snaží se je poznat. Je tolerantní, dovede dát žákovi „druhou šanci“. Věří ve zlepšení žáků, věří jejich schopnostem a dovednostem. Zadává takové úkoly, které žák může zvládnout. Dovede pomoci a opakovaně vysvětlit látku. Povídá si se žáky také o tématech, která se netýkají vyučovaného předmětu.
Projevy záporného vztahu mezi učitelem a žákem:
Dává poznámky, ukládá tresty. Křičí na žáky. Je nevyzpytatelný. Z jeho hodin mám strach, protože je v nich nepříjemná atmosféra. Často žáky kritizuje, ale neříká, jak co dělat správně. Občas používá nadávky či vulgární slova vůči žákům. Projevuje nadřazený postoj. Nezajímá se o názory žáků. Má své oblíbené žáky a chová se k nim jinak než k ostatním. Je náladový, má-li špatnou náladu, je nepříjemný. Dovede žáky zesměšňovat, ironizovat. Připomíná neúspěchy žáků či jejich chyby z dřívější doby. Spěchá na odpověď, nenechá žáka odpověď si rozmyslet. Dopustí-li se nějaké chyby sám, nepřizná ji. Prosazuje svou moc bez ohledu na žáka či situaci ve třídě. Je mu jedno, jak žáci zvládají řešení problémů mezi sebou, nechává to jen na nich. „Drbe“, vynáší informace o jednotlivých žácích ze třídy do třídy či ostatním učitelům. Zadává písemné či ústní zkoušení bez předchozího upozornění. Neumožní (nedovolí) žákovi opravit si špatnou známku.
Projevy požadavků učitele při řízení výuky:
Požaduje domácí úkoly, referáty apod. Inovuje výuku, vymýšlí stále něco nového. Opravdu rozumí svému předmětu, zná zajímavosti a novinky. Ukládá zajímavé úkoly. Vyžaduje vlastní názor žáků. Podporuje spolupráci žáků v různých učebních úkolech. Dokáže si sjednat pořádek a navodit příjemné pracovní prostředí. Přísně hodnotí každý výkon, ale podle známých pravidel. Jeho vyučovací hodiny jsou různorodé. Dovede látku vysvětlit několika způsoby, aby tomu všichni rozuměli. Jeho vyučovací hodiny mají jasnou strukturu a cíl, v průběhu jedné vyučovací hodiny se hodně naučíme. Je žáky respektován. Na jeho vyučovací hodiny je třeba se připravovat.
Projevy volnosti při řízení výuky učitelem:
Nevšímá si, když při vyučování někdo vyrušuje. Známkuje někdy přísně a jindy mírně. V jeho vyučovacích hodinách je nuda. Zdá se, že se o svůj vyučovací předmět příliš nezajímá. Často řeší maličkosti, ale zásadní (podstatné) věci jen málokdy. Jeho vyučovací hodiny jsou stejné, mnoho se nemění. Nemají řád, jsou chaotické. Nesplníme-li zadaný úkol, nic se nestane. Občas nechává volnou práci v hodině a nestará se, jak ji skutečně naplníme. Neopravuje chyby žáků. Svoje rozhodnutí vysvětluje stanovisky vedení školy („schovává se za ředitele“). Často podlehne přáním žáků („nechá se ukecat“). „Nevidí“ taháky. Vyvolává jen ty, kteří se hlásí, ostatní žáci se nemusí snažit. Spokojí se s každým vysvětlením nesplněného úkolu. Chodí pozdě do vyučovací hodiny.
Žáci vnímají rozdíl mezi způsobem práce ve výuce (tj. řízení) a způsobem, jak s nimi učitel komunikuje, zajímá se o ně, dává najevo radost ze společné práce (tj. vztah). Proto byly položky v dotazníku rozděleny právě tímto způsobem a v dosavadní práci s dotazníkem se právě takto osvědčily.
Mezi pravidelně se opakující zjištění patřilo, že žáci ve škole stále preferují a nejvíce oceňují takové učitele, kteří vytvářejí ve výuce srozumitelnou strukturu, jasně stanovují pravidla, která důsledně dodržují, sdělují žákům, co od nich očekávají a také jejich hodnocení probíhá podle pochopitelných a předem známých kritérií. Toto vše souvisí se silným řízením neboli kladením požadavků.
Manuál i pokyny k použití dotazníku si pečlivě projděte a nenechte se odradit počtem kroků (jsou nutné pro zabezpečení dat a softwarovou pomoc). Výsledek stojí za to.
Kde a jak můžete dotazník využít?
Tento evaluační nástroj zadávaný elektronicky je určen pro žáky 2. stupně základních škol a všechny typy středních škol. Učitelé získají ze souhrnné evaluační zprávy zpětnou vazbu o svých silných stránkách ve stylu práce se žáky i o svých případných rezervách, jak je anonymně popisují jejich žáci – tedy přímo pohledem žáků. Tím se učitel poměrně podrobně dozví, v kterých oblastech má vytrvat a pokračovat daným způsobem a které oblasti je vhodné rozvíjet a posilovat.
Dotazník je využitelný pro rozvoj pedagogických pracovníků. Ředitel školy může získat informaci, jak žáci vnímají konkrétního učitele nebo svého třídního učitele. Dotazník může být zadáván opakovaně po určitém časovém období (např. po roce) a lze tak sledovat, zda a jaký nastal vývoj ve vzájemných vztazích učitelů a žáků na základě předchozí intervence. Elektronickou podporu pro práci s nástrojem (elektronické vyplnění dotazníku a automatické vyhodnocení výsledků) školy od 1. 6. 2012 nově naleznou na webu RVP: http://evaluacninastroje.rvp.cz.
Literatura a použité zdroje
GILLERNOVÁ, Ilona; KREJČOVÁ, Lenka. Interakce učitele a žáků. Dotazník pro žáky. 1. vyd. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání, 2011. 22 s. ISBN 978-80-87063-41-5.
FONTANA, David. Psychologie ve školní praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 1997. 383 s. ISBN 80-7178-063-4.
Vztah žáka a učitele je stále aktuální téma, které by mělo trvale učitele zajímat. V současnosti už máme diagnostické nástroje, které nám usnadňují a objektivizují pohled učitele na vztah jeho žáků k němu či jeho kolegům. Jeden takový nástroj je součástí tohoto příspěvku.
