Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Jakou podporu učitelé potřebují?
4,5 (2 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Třetí část odpovědí z diskuse ke standardu kvality profese učitele vyjadřuje představu učitelů o tom, jak by měla vypadat odborná podpora jejich profesi a kdo by ji měl poskytovat.
Třetí námi sledovaná otázka z diskuse ke standardu profese učitele zněla: Jak by podle Vás mohla probíhat odborná podpora učitelů, kteří budou usilovat o dosahování kritérií popsaných ve standardu? Kdo a jak by mohl tuto podporu účinně poskytovat?
(Přímé citace vybraných odpovědí jsou v článku uvedeny kurzívou. Pravopis byl někde upraven, zvýraznění provedla autorka.)
Shrnutí diskuse k otázce
Část respondentů upozornila na nutnost začlenění aktuální debaty o standardu do celkového kontextu systémových změn ve školství. Funkčnost systému by měl zajistit stát, kraje a města.
Mezi subjekty poskytující odbornou podporu respondenti zařadili:
- vedení školy
- odborné pracovníky školy, ve které pedagog učí (ředitele, metodiky)
- kolegy (učitele z praxe) ze své i z jiných škol
- kolegy vyškolené v metodách mentorování, koučování, videotréninku, komunikačních dovedností
- profesní skupiny učitelů (jako např. AMATE)
- mentora (pod tímto termínem se skrývá poměrně různorodé pojetí)
- zástupce pedagogických fakult i jiných typů vysokých škol (někdy včetně bližší specifikace)
- poskytovatele dalšího vzdělávání
- podpůrné instituce (školní psycholog, speciální pedagog, právní pomoc)
- blíže nespecifikovanou komisi
- zástupce ČŠI
- akreditovaná zařízení pro kontrolu standardu učitele
- pedagogickou komoru
Nejrozporuplnější se jeví role vysokých škol vzdělávajících učitele. Část respondentů je vidí jako jediné subjekty, které by měly podporu poskytovat, jiná část naopak žádá, aby odborná podpora probíhala pod vedením učitelů z praxe, nikoli pod vedením VŠ učitelů, u nichž je patrná ztráta kontinuity s praxí. Další příspěvky považují začlenění VŠ do procesu podpory za znepochybnitelné, ale zároveň požadují, aby podporu poskytovala zreformovaná a inspirativní pracoviště.
Respondenti upozornili na nutnost mít dostatek informací (např. výsledky výzkumů dostupné na internetu, přístup k odborné literatuře) a dostatek příležitostí k rozvoji svých dovedností (včetně prostředků na finanční krytí).
Procesní představy jsou poměrně různorodé a odpovědi většinou představovaly výčet procesů, které by mohly tvořit součást odborné podpory:
Vzdělávání:
- tematicky i kvalitativně adekvátní vzdělávací programy, semináře a workshopy (poskytované – vysokými školami, zařízeními poskytujícími DVPP, asociacemi a občanskými sdruženími
- studium a stáže v zahraničí
- semináře a přednášky na VŠ i jiného než pedagogického zaměření
- náslechové hodiny
- Individuální vzdělávání a podpora:
- mentorská podpora a koučink
- konzultace s praktikujícími učiteli a metodiky (z vlastní i jiné školy)
- hospitace se zpětnou vazbou
- videotrénink
- e-learning
- stáže v konkrétní praxi (podnik, instituce)
- videoukázky příkladů dobré praxe
Sdílení:
- konference
- veřejné diskuse lidí z oboru
- setkávání s jinými učiteli, výměna materiálů, námětů, zkušeností
Příklady autentických výroků:
Systémové začlenění
Je zapotřebí vyřešit nejprve systémové začlenění standardu učitele. Samozřejmě nejmenším problémem je "vymyslet věty", co by měl učitel všechno zvládat, horší je však nalézt indikátory a nástroje měření ...
Bude jasně rozlišeno, které položky standardu – požadavky v profesním růstu – musejí být splněny povinně, a které jsou pro učitele dány jako možnost pro jeho rozhodnutí:
Učitel si v dohodě s ředitelem a ve shodě s potřebami školy stanoví některé požadavky standardu jako cíle pro svůj rozvoj na určité období a bude usilovat o jejich splnění. Škola mu právě v tom bude nápomocna: přidělením mentora, poskytnutím volna na kurs, na návštěvu jiné školy s tamním mentorem apod.
Systém mentorů bude zakotven jak ve vyšších úrovních standardu, tak v platovém postupu, včetně přidělení počtu hodin přímé výuky. Mentoři s velkou zkušeností (postavení výše v systému profesního růstu) budou poskytovat pomoc i učitelům z jiných škol nebo lektorovat v nich pro více učitelů.
K cílům v naplňování standardu, o kterých se bude vědět, že jsou aktuální pro mnoho učitelů v dané době, budou nabízet kurzy nebo jiné akce DVPP nezávislí poskytovatelé služeb DVPP, školy na ně budou mít peníze.
Obtížně dosahované položky standardu (problémy a potíže, možná zlepšení ve výuce), které budou identifikovány a zveřejněny jako naléhavé (například ve výzkumných sondách ÚIV, fakult, nezávislých badatelů), budou předmětem zájmu tvůrců podpůrných materiálů: knih, softwaru, pomůcek. Na koupi takových materiálů musejí školy mít volné peníze. Budou vytvářeny pomůcky pro sebehodnocení učitele v práci, různé diagnostické pomůcky pro zjištění efektivity jeho úsilí, učitelé budou školeni v provádění akčního výzkumu pro své potřeby.
Vedení škol – hlavně ředitelé – budou vyškoleni k tomu, aby uměli pomoci učiteli v nalezení toho, co potřebuje zlepšovat. I těm ředitelům, kteří to už umějí, bude nabízena možnost umět to lépe než dosud (standard pro práci ředitele jako pedagogického vedoucího).
Pokud by existoval víceúrovňový standard, mohlo by to vypadat např. takto:
1. Splnění standardu pro vstup do profese: podporou je studium v rámci přípravného vzdělávání. Podporu poskytují vysoké školy ve spolupráci s fakultními školami, zapojit se mohou i podniky.
2. Splnění standardu pro 1. atestaci: podporou je interní školní systém uvádění začínajícího učitele v kombinaci s DVPP. Podporu poskytují kolegové, zejména uvádějící učitel, dále zařízení pro DVPP a podniky, které umožňují stáže.
3. Splnění standardu pro 2. atestaci: Specializační studium v rámci DVPP. Podporu poskytují zařízení pro DVPP, kolegové a podniky, které umožňují stáže.
4. Splnění standardu pro uvádějícího učitele: Specializační studium v rámci DVPP. Podporu poskytují zařízení pro DVPP a kolegové.
5. Splnění standardu pro úroveň učitele - metodika: Specializační studium v rámci DVPP. Podporu poskytují zařízení pro DVPP a kolegové.
Jisté nebezpečí vidím ve vzniku nových institucí a funkcí spojených se standardem, které by pak odčerpávaly finanční prostředky potřebné ve školách.
Zcela určitě by tato podpora měla být institucializována, např. nový odbor na ministerstvu školství, zároveň by to ale měli být lidé, kteří jsou v kontaktu s praxí.
Učitelé by měli dostat možnost (a povinnost) vzdělávat se ve své pracovní době. MŠMT by mělo garantovat odbornou úroveň vzdělávacích akcí. Existuje celá řada kvalitních vzdělávacích akcí. Bohužel existuje i celá řada akreditovaných – velmi nekvalitních. Je obtížné se v nabídce orientovat. S koncem odvětvového řízení školství se podařilo zcela zničit systém předávání zkušeností mezi učiteli a školami. Učitelům chybí možnost vzájemných konzultací vzdělávacích postupů. Učitel, který absolvuje vzdělávací akce, by měl k případnému platovému postupu prokázat atestací, že to, co získal v DVPP, mělo smysl. Měl by svým "portfoliem" prokázat smysl svojí práce.
Střediska celoživotního vzdělávání (chybí centra pro celoživotní vzdělávání s nabídkou vzdělávacích kurzů – zřizovaná kraji při pedagogických fakultách – dnes v každém krajském městě): vzdělávání a sebezkušenostní výcviky (zaměřené na osobnostní rozvoj, rozvoj dovedností, kompetencí) supervize realizované na základě analýzy potřeb pedagogické praxe a samotných učitelů.
Začít na nižší úrovni a nevidět vyšší a celkově celý plán je dost divný přístup z hlediska zavádění tak důležitého systému a obvyklého přístupu v plánování. Přes různé problémy doporučuji se inspirovat např. Polskem. Učitelé i ředitelé potřebují vidět celou cestu a celý systém. Takto je též každému zřejmé, že peníze nebudou a že vše je hra bez nejasného konce. Tím je dána i odpověď na podporu.
Jaká podpora?
JAK?
- vytvořit fungující systém dalšího vzdělávání učitelů
- semináře a workshopy vedoucí ke zkvalitnění vlastní didakticko-metodické práce učitele, rozšiřující jeho diagnostické schopnosti a dovednosti, rozšiřující jeho strategie k řešení nekázně, sociálně patologických jevů, rozvoji pozitivního klimatu třídy, k rozvoji otevřenosti školy s veřejností
- tvorba odborné literatury, pracovních listů, metodických analýz ke konkrétním výše vyjmenovaným oblastem – zaměřeno obecně na učitele daného stupně školy a daného typu školy, zaměřeno konkrétně na učitele daného předmětu
- supervize členů odborného týmu přímo na škole u učitele – následně analýza jeho pedagogické činnosti, analýza silných a slabých stránek jeho pedagogického působení
- pomoc supervizorů s tvorbou portfolií učitelů
Učitel si může zpracovat každoročně Plán osobního růstu (inspirace v NL) a dále pracovat s mentorem, který jej bude v jeho snaze provázet. Druhou variantou využití Standardu bude, že při kontrole (ředitel, ČŠI) bude učitel schopen reflektovat, jak dosahuje S a v přímé praxi o tom přesvědčit.
Učitelé musí mít možnost předávat si zkušenosti. Možnost chodit na hospitace do hodin. Mít na to čas – vyhrazené hodiny.
Podpora v menším počtu hodin pro začínající učitele, povinná kontrola z řad metodiků na škole apod., nechtít po učitelích vzorně na papíru vypracované přípravy, které spíše svazují.
Podpora by měla fungovat ideálně formou koučování. Tedy tak, že si podporovaný sám nedefinuje, v čem chce případně pomoci. Koučem by měl být člověk, který sám daný obor učí.
Svým způsobem by se to velmi podobalo inspekci, ale nešlo by o hledání chyb, ale poskytování zpětné vazby, vedení ke společnému dobrému cíli. Tzn. že vyučující by věděl, že není pod drobnohledem, ale má ve třídě navíc pomocnou ruku.
Domníváme se, že přímé pozorování práce učitele ve výuce (ovšem nikoli jako jednorázová akce) a zpětná vazba k ní je absolutní základ (osobní přítomnost ve výuce nebo rozbor videonahrávek). Mohou to být kolegové, školení kolegové nebo odborníci (pracovníci ovládající metodu videotréninku, koučování, odborníci na komunikační dovednosti, psychologové atd.). Další vzdělávání samo o sobě nestačí, důležitá je zpětná vazba, jak probíhá aplikace nových poznatků a dovedností.
Nejlepší podporou je setkávání s jinými učiteli, výměna materiálů, námětů a zkušeností. Dříve tuto činnost celkem dobře zajišťovala pedagogická centra. NIDV je nenahradil. Mohly by se podílet univerzity a VŠ, ale musely by své programy přizpůsobit možnostem a požadavkům škol a učitelů.
DVVP, vytváření odborné komunikační báze, sloužící ke sebevzdělávání, vzájemné výměně zkušeností, metodických návodů, projektů atd. od učitelů (jako příklad lze uvést Metodický portál VÚP ),
- vytvoření odpovídající teoreticko-odborné komunikace mezi představiteli vzdělávacích oborů, oborovými didaktiky, pedagogy a psychology a učiteli,
- proškolený učitel mentor, který umí poskytovat odbornou podporující zpětnou vazbu, supervizi (min. dva roky výcviku).
Dle mého mínění dobrou cestou v odborné podpoře učitelů je sdílení doporučených příkladů dobré praxe s využitím spektra možností digitálních technologií. A to sdílení nejen příkladů dobré praxe z oborových didaktik, ale i příklady účinných řešení a doporučených postupů zvládání negativních projevů chování či dobrých příkladů práce s třídním kolektivem žáků.
Učitel musí mít především možnost pravidelně, kvalitně rozšiřovat a aktualizovat své vědomosti v oborech, které vyučuje. Měly by pro něj proto být během letních prázdnin připravené stáže a kurzy, po jejichž absolvování by se zvedlo platové ohodnocení učitele.
Pomohly by možná semináře nebo určitá kolokvia, kde by se učitelé, kteří se snaží dosáhnout stejné úrovně, dělili s ostatními o své zkušenosti a starosti s dosahováním kritérií. Tyto skupinové práce by byly koordinovány mentorem.
V oblasti ICT lze využít některý z rozpracovaných standardních modelů, resp. navázat na praxi regionálních informačních (školicích) center z období SIPVZ, která by podporu učitelům i školám poskytovala. Plně lze aplikovat relevantní položky akčního plánu zpracovaného týmem vedeným kol. Hausnerem „Škola pro 21. století", viz http://msmt.cz/uploads/soubory/tiskove_zpravy/Akcní_plan_Škola_21.pdf
Standard bude mít smysl, pokud jej opravdu KVALITNÍ učitelé (jichž na většině škol obvykle pár je) v podstatě dosahují už dnes. Učitelé, kteří jsou přesvědčení, že standardu dosahují, by byli nějakým způsobem (ředitel, externí odborník, komise ...) "prověřeni" a mohli by potom, pokud by o to stáli, být proškoleni jako konzultanti pro dosažení standardu pro většinu ostatních. Formu interních konzultantů lze preferovat před konzultanty externími.
Základní podporu musí poskytnout stát vytvořením institucionální struktury pro celoživotní vzdělávání učitelů, finanční motivací učitelů, ale i finanční podporou škol pro oblast celoživotního vzdělávání (prostředky na zastupování nepřítomných učitelů, hrazení kurzů, cestovné). Doporučujeme vznik center pro odbornou podporu dosahování standardu na fakultách připravujících učitele. Ty mají ke splnění daného úkolu materiální i personální vybavení. Není proto třeba budovat nové struktury, spíše zkvalitnit stávající.
Klíčová je podpora na úrovni školy, tedy vzájemná kolegiální podpora (vedení školy i kolegové učitelé, zásadní roli by měli mentoři, facilitátoři kteří by byli školeni pro poskytování podpory v profesním růstu), vytvářením podmínek – např. částečné krátkodobé snížení úvazku, poskytnutí finančních prostředků na další vzdělávání, psychická podpora.
Základ podpory by mělo představovat vedení školy, které nastaví podmínky pro svůj sbor. Dále budou zřejmě potřeba externí mentoři, kteří budou konkrétním učitelům individuálně pomáhat. Mentoři mohou být jak školitelé DVPP, tak zkušení učitelé ze škol, postupně by se okruh mentorů mohl rozšiřovat o učitele, kteří dosáhnou vyšších úrovní standardu a projdou školením připravujícím je pro mentorování kolegů.
Určitě ředitel, možná přidělený mentor, který by měl na starosti celou školu a jeho jedinou prací by bylo pomáhat učitelům zvládat jednotlivé úrovně standardů. Tento mentor by spolupracoval s ředitelem a odpovídal by se "vyšší" komisí, která by pro změnu spadala pod MŠMT – ovšem, kde ministerstvo vezme dostatečně kompetentní lidi na vytvoření a spravování této komise, to by mě tedy zajímalo.
Mentor – přidělený vyškolený kvalitní odborník, dostatečně znalý terénu a prostředí konkrétní školy, pracující s pedagogickými pracovníky dlouhodobě (pozn. – je to vůbec reálné?).
KDO?
- ministerstvem akreditovaná zařízení pro kontrolu standardu učitele. Akreditace by byla udělována po přísném výběru na základě daných kritérií. V těchto zařízeních (krajských) by byli zastoupeni zástupci VŠ a odborné pedagogické veřejnosti, vybraní učitelé či ředitelé škol, odborní mentoři a supervizoři
- zvážit restrukturalizaci NIDV, nepřipustit, aby se odborné vzdělávání stalo objektem komerčních zájmů neodborných firem
- jednalo by se o instituce na úrovni krajů
Vysoké školy a ministerský ústav (jeden jediný sloučený) by měly poskytovat výsledky výzkumu na internetu všem pracovníků ve školství. Podpora učitelů informacemi!!!! Zaplacená z rozpočtu. Úředník, dobře placený z daní občanů, nemá právo chtít za svou práci ještě platit od škol a učitelů.
Za předpokladu kvalitně pracujících pedagogických fakult – tato pracoviště jako první, určitě Česká školní inspekce, kdyby změnila svou činnost na poradenský orgán (to ale není zřejmě možné), v neposlední řadě asociace a občanská sdružení, která se touto činností zabývají už roky. A samozřejmě osvícený ředitel.
Důležitou roli by měly mít fakulty připravující učitele – pedagogové, psychologové a oboroví didaktici ve spolupráci s fakultními školami a fakultními učiteli, mohli by se podílet jak na externím hodnocení učitelů, tak na jejich přípravě k atestaci (nabídkou kurzů i individuálních konzultací na základě potřeb učitelů, vydáváním metodických materiálů v tištěné i elektronické podobě). Statut nově pojaté fakultní/klinické školy by něm být legislativně zakotven (jako v případě fakultních nemocnic apod.) a měl by být i definován ve standardu jako součást systémové podpory učitelů.
Od druhého ročníku fakulty má student stabilně vyučovat – cca 8 hod. týdně. Veškerou podporu poskytne fakulta. Vystudovanému učiteli stačí, aby ho rok zapracoval zavádějící učitel a následně aby jednou za rok nebo za pololetí vyjel na školení, kde se setká s jinými kantory.
Odborná podpora učitelů by měla probíhat pod vedením zkušených učitelů z praxe, nikoli pod vedením VŠ učitelů, u nichž je patrná ztráta kontinuity s praxí. Vhodným spatřuji komisi vytvořenou z aktivních učitelů.
Základem by měla být kvalitní vysokoškolská příprava učitelů. DVPP by pak mělo být realizováno systematicky pod gescí MŠMT či krajů. Podporu v rámci DVPP by mohly poskytovat fakulty připravující učitele a tzv. pedagogická centra formou přednášek, seminářů, workshopů a vydáváním metodických materiálů v tištěné i elektronické podobě. Na jednotlivých školách by rovněž měli být k dispozici mentoři.
Důležitou roli by měly mít také instituce pro DVPP – mohly by se podílet jak na externím hodnocení učitelů, tak na jejich přípravě k atestaci (nabídkou kurzů i individuálních konzultací). Fakulty a instituce DVPP by měly úzce spolupracovat.
Při krajských úřadech by měla fungovat sekce dalšího vzdělávání pedagogů, systém seminářů, školení, DVD, popřípadě by metodici zajížděli na jednotlivé okresy, vzpomínám, že něco podobného fungovalo při Ministerstvu zemědělství – Institut výchovy a vzdělávání, který měl perfektně propracovaný systém pro pedagogické pracovníky pracující v zemědělském školství.
Poskytovat by ji mohly vzdělávací instituce, které by na to získaly akreditaci – byly by to VŠ, ale i ZŠ nebo SŠ s kvalitními pedagogy, kteří by prokázali schopnost poskytnout tuto podporu, případně různá vzdělávací střediska, která by si najímala lektory. Prostě něco jako DVPP.
Ve druhém sledu vysoké školy – poskytovat těmto kvalitním učitelům odbornou pomoc! Zdůrazňuji pomoc. Nikdo, kdo neučí, není rozhodně kompetentní, aby posuzoval, hodnotil nebo jinak zasahoval do práce učitele. Protože pokud neučí, nemá zkušenosti, a tedy neví, co a jak. Je to stejné, jako kdyby někdo načetl, jak se operuje, nikdy neoperoval, a pak hodnotil, poučoval a posuzoval, jak mají jiní operovat. A to je teď v našem školství běžné.
Odborná podpora: Akademická půda (argumentovaným zdůvodněním nezbytnosti změny + podílem na zajištění dalšího vzdělávání a hodnocení dosažené způsobilosti).
Fakultní školy prakticko-odborným vkladem, tj. podílem na přípravě uchazeče k atestaci + podílem na samotném hodnocení. (Statut nově pojaté fakultní školy by něm být definován ve standardu.)
Správní podpora: Stát (šířením vysvětlující informace o nastoleném procesu, daňovým zvýhodněním odpočtem nákladů na vzdělávání, organizační podporou DVPP, finanční podporou institucí směřujících k naplnění standardu).
Zřizovatel školy (snížením úvazku, rozvržením podpory dalšího vzdělávání), dále formou uvádění učitelů s žádnou/menší praxí zkušenějšími kolegy (s vyčleněným/zaplaceným časem na rozbor a hodnocení), dále v rámci předmětových komisí s vyčleněným/zaplaceným časem na diskuzi, předávání zkušeností, týmovou spolupráci na metodice i kurikulárních dokumentech).
První část názorů učitelů z diskuse ke standardu profese učitele na téma "Co se dnes očekává od učitelů?" najdete zde:
http://clanky.rvp.cz/clanek/c/P/6551/co-se-dnes-ocekava-od-ucitelu.html/
Druhou část názorů učitelů z diskuse ke standardu profese učitele "Co brání učitelům ve zlepšování kvality výuky?" si můžete přečíst zde:
http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/6753/co-brani-ucitelum-ve-zlepsovani-kvality-vyuky-.html/
Závěr série článků
Vybrali jsme z dotazníku ke standardu tři otázky, které se týkají výkonu učitelské profese. Odpovědi učitelů signalizují, že pedagogové mají povědomí o tom, co dnešní společnost od nich očekává, jaké nové role ve výchově a vzdělávání by měli hrát. Velmi hmatatelně si uvědomují, co jim ve zlepšování kvality jejich práce brání, a mají velmi konkrétní představy, jakou podporu by potřebovali. Vědí, že standard kvality profese učitele by měl být východiskem a součástí koncepce celého systému podpory učitelů v profesním růstu.
Jenomže takového systému podpory vzdělávání a učitelů jsme se bohužel za „posametových" dvacet let přes pravidelné sliby politiků stále ještě nedočkali. Využije současné ministerstvo školství evropských peněz, aby byl takový systém aspoň koncipován a připraven na dobu, až bude finanční situace příznivější (bude-li někdy)? Nebo budou všichni zodpovědní nečinně sledovat klesající kvalitu vzdělávání a akademici budou nadále psát lamentace?
Celý text analýzy 2. kola diskuse ke standardu profese učitele si můžete přečíst zde: http://www.msmt.cz/uploads/soubory/Tiskovy_odbor/Obsahova_analyza_2_kola_diskuse_o_standardu_final.pdf
(Na základě textu analýzy diskuse a odpovědí respondentů připravila Jana Hrubá.)
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.