Jak vzdělávat síťovou generaci?

Časy se mění. Způsob, jakým se děti věnují práci na svém sebezdokonalování, se značně odlišuje od toho, jež byl vlastní jejich rodičům, a na který je dosud zvyklá většina učitelů. Stále více se hovoří o tom, jak děti ovlivňuje všudypřítomnost technologií. Jak dělají několik věcí najednou, nebo, chcete-li, přeskakují z jedné aktivity na druhou, aniž by ztratily kontinuitu (multitasking). Jsou díky tomu schopny využívat technologie mnohem efektivněji. Typickým příkladem je žák, který doma pracuje na domácím úkolu do školy, přitom prostřednictvím mobilu i internetu komunikuje se skupinou svých vrstevníků a navíc poslouchá hudbu z přehrávače nebo se dívá na televizi.

Tento vývoj má bohužel též určité negativní důsledky. Jedním z nich je snižující se schopnost dětí dostatečně dlouho udržet pozornost na určitý problém či úkol. Zatímco v minulosti byla u dětí s takovými vlastnostmi často zjištěna psychopatologická diagnóza ADHD (hyperaktivita s poruchou pozornosti) vyžadující léčbu, dnes se podobný jev začíná vyskytovat plošně. Je spojen s příliš velkým množstvím přijímaných informací. Od skutečné poruchy se liší především tím, že se jedná o stav ovlivněný pouze situací, nikoli vlastní funkcí mozku. Dítě trpící pouze symptomy (tzv. ADT - Attention Deficit Trait) se v prostředí bez nadměrného přísunu informací (např. prázdniny bez počítače) zklidní a je zcela normální. ADT se ve skutečnosti netýká pouze dětí, ale trpí jím i celá řada dospělých – v první řadě pracovníci zabývající se zpracováním informací (viz 2008 – rok informační přesycenosti).

Nám učitelům, jak se zdá, nezbývá nic jiného, než se pokoušet negativní projevy ADT v maximální míře eliminovat. Rozhodně nemůžeme současný vývoj ignorovat. Stojíme tváří v tvář tzv. síťové generaci dětí, které již ve velké míře poruchou pozornosti trpí. Proto by mohlo být zajímavé seznámit se s tím, jaká doporučení v nedávném článku na portálu Learning Circuits dává v souvislosti s ADT autorům výukových materiálů, přednášek a prezentací expert kalifornské firmy Rexi Media zabývající se zdokonalováním komerčních prezentací Tom Brigham.

Na základě více oborů (design, sociologie, psychologie, PR ad.) definuje čtyři prakticky ověřené principy umožňující lepší spojení přednášejícího s příjemci výkladu či prezentace. Tyto techniky byly sice vyvinuty reklamním průmyslem a používají se pro komerční účely. Přesto mohou být velice užitečné právě současným učitelům.

Upoutej pozornost!
Během první minuty prezentace se diváci (stejně jako třída při výuce) rozhodují, zda je pro ně sdělení, které přinášíte, zajímavé. Je proto dobré začít něčím nekonvenčním nebo přímo šokujícím. Dejme tomu, že třeba zeměpisář začne takto: „Příští týden touto dobou budete chtít zdolat Kilimandžáro.“ Nebo dějepisář: „Toto je stejná mačeta, jakou používal generál Macarthur,“ apod. Pozor však na to, abyste to nepřehnali (viz např. Cukrátka mysli: náhrada pravdy placebem)!

Tradiční úvod pokračující nezáživným monologem způsobí tak akorát to, že posluchači přepnou na jinou aktivitu a ztratí zájem. Tendence přenášet pozornost jinam se nejlépe eliminuje tak, že se pokusíte hned na začátku vtáhnout posluchače do nějaké činnosti. Může to být třeba hlasování jako odpověď na nějakou otázku nebo diskuze na dané téma, není-li skupina příliš velká.

Vyjadřuj se jasně – bez frází!
Je velkým uměním stručně popsat problém tak, aby mu každý rozuměl. I ten nejerudovanější vědec by měl být schopen vhodnými slovy vysvětlit dítěti, na čem pracuje. Tím spíše by měl tuto schopnost mít učitel. Někteří lidé mají bohužel snahu, sdělují-li něco ostatním, dávat na odiv své znalosti zbytečným komplikováním výkladu či používáním odborných výrazů a cizích slov. Nechcete-li připustit ztrátu pozornosti posluchačů, musíte si být jisti, že vám rozumějí!

Využívej dynamiku přednesu!
Jiným důvodem, který může vést ke ztrátě pozornosti auditoria, je monotónní přednes. Zkuste si představit, jaký úspěch by měla symfonie zahraná bez pauz a se stejnou intenzitou. Podobné je to u výkladu či prezentace. K umění přednesu je dobré mít určité herecké vlohy, ale dá se též hodně zdokonalit nácvikem (podobně jako zpěv). Je třeba používat dramatické pauzy, měnit tempo i intenzitu projevu. Nebát se podpořit smysl sdělení vyjádřením určité emoce. Ten, kdo stojí o zdokonalení, měl by si vyzkoušet sám sebe nahrát a poslechnout.

Přemýšlej v obrazech!
Všichni dobře víme, že obrázek vydá za mnoho slov. Často se podle toho ale nechováme. Výukové materiály jsou plné textů i tam, kde lze význam jednoduše vysvětlit pomocí obrázku, schématu, fotografie či myšlenkové mapy. Od příslušníků síťové generace nemůžete očekávat, že budou číst dlouhé nezáživné texty (viz Statistika říká, že se čte stále méně!). V plné míře to platí nejen o textových informacích publikovaných na webu, v blogu či v prezentaci ale i o projevu mluveném, který by měl být v maximální míře průběžně vizualizován.

Nechme tedy raději slov a pokusme se o vizualizaci.

Mindomo

Myšlenková mapa vytvořená pomocí online nástroje Mindomo

zdroje:
Tom Brigham - How to Train Multitaskers?, Learning Circuits, September, 2008
Alorie Gilbert - Newsmaker: Why can't you pay attention anymore?, Cnet News, March 28, 2005
University of California – Multi-tasking Adversely Affects Brain's Learning, ScienceDaily July 26, 2006