Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Jak se vyvinuly jazyky
Skupinka žáků představuje národ usazený v kotlině. Seznámí se s reáliemi a jazykem daného národa. Poznávají rozrůznění jazyků, odlišnost novotvarů daných územním uspořádáním a pracují se slovními výpůjčkami. Hledají příbuzné jazykové rodiny.
Příprava 1
Učitel a žáci upraví prostor učebny - z lavic a židlí vytvoří sedm, případně méně či více stanovišť, kde se budou moci posadit všichni žáci pohodlně kolem jednoho „stolu"; a budou představovat národ, který se usadil v nějaké kotlině. Stanoviště budou po stranách učebny, uprostřed bude volné místo s kobercem.
Učitel připraví větší karty s názvy různých národů v odpovídajících jazycích (viz Příloha č. 2), např. v češtině, chorvatštině, angličtině, němčině, francouzštině, italštině, maďarštině a případně v dalších jazycích, které žáci znají, nebo kterými mluví:
ČEŠI, Chorvati - HRVATI, Angličané - THE ENGLISH, Němci - DEUTSCHE, Francouzi - FRANÇAIS, Italové - ITALIANI, Maďaři - MAGYAROK
Na druhé straně karty budou obrázky symbolizující různou krajinu, například:
Češi - hustý les, Chorvati - skalnaté pobřeží a moře, Angličané - hornatá krajina, Němci - louky a pastviny, Francouzi - vinice, Italové - moře, Maďaři - pole
Dále učitel připraví lístečky s otázkou „Jak se máte?" a odpovědi „Děkuji, dobře" v různých řečích (překlad viz níže u činnosti + viz Příloha č. 3). Tyto lístečky pak položí na stolky rubem nahoru tak, aby jazyk na papírku odpovídal jazyku, kterým národ u daného stolku mluví.
Popis činnosti 1:
Úkol
Sledovat odchýlení nového jazyka od původního a půjčování slov. Žáci pracují společně a ve skupinách.
Učitel žákům vypráví
Všichni žáci sedí na koberečku uprostřed třídy a poslouchají vyprávění.
Kdysi dávno žil na jednom místě jeden národ a ten mluvil jedním jazykem. Lidí přibývalo a místa v kotlině bylo pro všechny málo. Proto se jednoho dne některé rodiny sebraly a putovaly na východ, aby si našly novou kotlinu, kde by měly více místa. Později se vydaly na cestu další rodiny a odešly směrem na západ hledat svůj nový domov. Po lepší a úrodnější půdě zatoužily některé ze zbylých rodin a odešly směrem na jih. Jiné rodiny zase putovaly za zvěří směrem na sever a jiné zůstaly ve své původní kotlině.
Plakáty, knihy v různých jazycích, pracovní list s tabulkou.
Učitel vyzve žáky, postupně po malých skupinkách, aby si vybrali místo, kam se jako rodina přestěhují. Vybírají podle obrázků, který se jim líbí, musí se domluvit, kde se usadí. Obrázky a lístečky nechávají ležet na stole, nehýbou s nimi!
Poznámka: Učitel rozdělí žáky do skupinek podle libovolného klíče; například: První rodinu tvoří všichni, co mají na sobě dnes červenou barvu. Druhá rodina - všichni, co mají světlé/černé vlasy. Třetí rodina - všichni, co píšou levou rukou. Je jen potřeba dělit žáky tak, aby jednotlivé rodiny měly přibližně stejný počet žáků (3 - 4).
Učitel pokračuje
Lidé si museli zvyknout na nové prostředí, na jiná zvířata a rostliny, na jiné počasí, někteří na hory, jiní na moře. Věci kolem sebe museli pojmenovat a vytvořili tak nová slova. Postupem času upravili či zkomolili i ta původní slova, která používali, a tak se stalo, že najednou měli zcela jiný jazyk než ten, kterým mluvili v té původní kotlině, kde žili s ostatními. Dnes tomu původnímu jazyku říkáme indoevropský.
Učitel vyzve žáky, aby otočili karty s obrázkem krajiny a podívali se, jaký národ budou dále představovat. Zeptá se, zda se někdo setkal s Angličanem, Francouzem, Italem apod. a kde. Poté se dotazuje, jakou řečí jejich národy mluví. Žáci odpovídají postupně podle skupin, učitel jejich odpověď usměrňuje. Nakonec se jich zeptá, zda znají nějaká slova v „jejich" jazyce. Pokud ne (může se stát například u Italů, Chorvatů či Maďarů), zeptá se žáků z ostatních skupin.
Poznámka: Slova, která žáci řeknou, mohou pro přehled napsat na tabuli - pokud vědí, jak se píší.
Pak učitel vyzve žáky, aby obrátili lístečky před sebou, podívali se, co je tam napsáno, a zkusili to přečíst. Nechá jim na tyto pokusy 1 - 2 minuty. Jestliže nevědí, jaká je správná výslovnost, mohou se domlouvat mezi sebou nebo zkusit hádat.
Učitel řekne žákům, že za chvíli bude přicházet do jejich kotlin neznámý člověk a bude jim pokládat otázky různými řečmi. Pokud řeč nebude ta „jejich", mají jen pokrčit rameny. Pokud se budou domnívat, že je to „jejich" řeč, odpoví připravenou odpovědí na lístečku.
Učitel si změní roli vypravěče
Jsem poustevník a putuji krajinou od řeky k řece, od pohoří k pohoří, od moře k moři. Cestou potkávám různé lidi. Jedni jsou malí, druzí větší, jedni více tmavovlasí, jiní světlovlasí, jedni pěstují rostliny na polích, jiní pasou zvířata, jedni bydlí v malých obydlích, jiní ve velkých. Všichni mluví různou řečí. Ptám se jich, jak se mají, jak se jim daří. Ale oni mi nerozumí. Abych se tu řeč naučil, zůstávám s nimi, žiji a pracuji jako oni, pozoruju je a snažím se s nimi mluvit. Dnes už umím sedm jazyků (nebo méně či více, podle toho, kolik „národů" máme ve třídě).
Učitel přiskoupí k jedné ze skupin, ne k Čechům, a zeptá se: JAK SE MÁTE?
A žáci neodpovídají, protože nerozumějí. Přistoupí k další a opakuje otázku, žáci pokrčí rameny. Když přijde k české skupině (nemusí být poslední), žáci odpovídají: DĚKUJEME, DOBŘE.
Poté učitel opakuje stejnou otázku ve všech jazycích, kterými mluví národy ve třídě. Pokud žáci nepředstavují národ, který mluví jazykem, kterým se učitel táže, neodpovídají. V případě, že přistoupí k národu, jehož jazykem je položena otázka, žáci odpoví podle nápovědy.
Německá skupina reaguje na otázku: WIE GEHT´S? [vi: ge:ts] odpovědí: DANKE, GUT. [danke gu:t]
Anglická skupina reaguje na otázku: HOW ARE YOU? [hau a: ju:] odpovědí: FINE, THANKS. [fain, øæŋks]
Francouzská skupina reaguje na otázku: CA VA? [sa va] odpovědí: CA VA. [sa va]
Italská skupina reaguje na otázku: COME VA? [kome va] odpovědí: BENE, GRAZIE. [bene, gracie]
Chorvatská skupina reaguje na otázku: KAKO STÉ? [kako sté] odpovědí: HVALA, DOBRO. [hvala, dobro]
Maďarská skupina reaguje na otázku: HOGY VAGY? [hoď vaď ] odpovědí: KŐSZENEM, JÓL. [kəsenem, jól]
Obměna: Učitel se zeptá všech (volá do všech kotlin) v jedné z řečí. Reagují žáci, kteří rozumí, tj. „národ", který tímto jazykem mluví. Vystřídá postupně všechny jazyky, a to i dvakrát.
Učitel pokračuje opět jako vypravěč
S každým novým stěhováním do nového údolí vznikaly nové jazyky, další rozdíly. Někteří lidé však mluvili podobně, a proto spolu mohli komunikovat, jiní mluvili rozdílně a své jazyky se museli navzájem naučit. Někdy se jim zalíbilo, jak ti druzí pojmenovali některé věci, a tak začali toto slovo používat také. Zkrátka lidé si vypůjčili od jiných národů, obvykle sousedů, některá slova. Například Češi si půjčili spoustu slov od Němců, Angličané od Francouzů atd.
Učitel se zeptá žáků, zda znají nějaká slova v češtině, která by mohla být vypůjčená odjinud.
Pokud si žáci těžko vzpomínají, může je vhodnými otázkami dovést k některým „vypůjčeným" slovům. Například: balet (z fr.), auto (z fr.), rádio (z lat.), mikina (z angl.), walkman (z angl.).
(viz další inspirace Příloha č. 4)
Poté rozdá do skupin lístečky se slovy: Čechům se slovem ŠPAJZ, Němcům se slovem SPEISE, Francouzům se slovem CUISINE, Angličanům se slovem CUISINE, Chorvatům se slovem KREMA, Maďarům se slovem CRÉM, Italům se slovem PIZZA.
Učitel vyzve žáky, aby si našli k sobě národy, která mají podobná slova, a hádali, kdo si od koho vypůjčil slovo. Měli by se sejít Češi s Němci se slovem, které znamená „jídlo" v němčině a Češi si ho vypůjčili k označení komory s jídlem; Angličané s Francouzi, kde obě slova znamenají „kuchyň" (stravu) a překopírovali ho Angličané, Chorvati s Maďary, kde slovo znamená krém nebo šlehačku a pravděpodobně ho oba odkoukali od někoho jiného, a nakonec zbývají Italové se slovem pizza, které od nich převzaly snad všechny evropské jazyky.
Příprava 2
Učitel má imitace knih v různých jazycích; na každé je nápis KNIHA v jazyce, ve kterém je kniha napsaná. Každý žák dostane pracovní list s tabulkou, ve které jsou dvojice slova KNIHA ve dvou různých jazycích (viz Příloha č. 1); ta samá tabulka ve větší velikosti se pověsí na tabuli.
Popis činnosti 2
Úkol
Jazykové rodiny. Žáci pracují společně, ve skupinách i jednotlivě. Malé skupinky žáků dostanou knihu s nápisem KNIHA v jazyce, v kterém je kniha napsaná. Dostanou za úkol najít svého „příbuzného" (skupinu s podobným slovem na své knize) a zůstat společně. Žáci se posadí spolu se svými „příbuznými".
Učitel zvedne dvě knihy najednou a řekne slovo KNIHA v obou jazycích. Žáci se přihlásí, když mají pocit, že jsou slova podobná - příbuzná. Následuje podobný písemný úkol. Učitel nakreslí tabulku s dvojicemi slov (viz Příloha č. 1) na tabuli a rozdá všem žákům pracovní listy.
Když žáci doplní odpovědi (názvy jazyků a jestli jsou si příbuzné), nadiktují je učiteli. Učitel vyplní svou tabulku a pomůže žákům, pokud to bude nutné.
Poznámky
Za domácí úkol můžeme žákům zadat vyhledání překladu dalších slov a zjistit příbuznost v překladech v jednotlivých jazycích. Žáci mohou vycházet z předchozího příkladu příbuznosti jazyků na slově „kniha".
