Jak se vaši žáci cítí ve své třídě?

V našem cyklu o evaluačních nástrojích vám chceme ukázat, jak si můžete takové věci zjistit. V rámci projektu Cesta ke kvalitě vytvořil prof. PhDr. Jiří Mareš, CSc., dotazník pro žáky, který vám může hodně napovědět. Dotazník Klima školní třídy najdete nyní (po ukončení projektu) na webu RVP pod označením EN v přehledu evaluačních nástrojů: http://evaluacninastroje.rvp.cz/nuovckk_portal/Default.aspx?tabid=150&language=cs-CZ.

Dotazník je vhodný pro žáky 2. stupně ZŠ nebo žáky SOU, SOŠ a gymnázií. Žáci mohou dotazník vyplnit anonymně elektronicky a vztáhnout ho k vybranému učiteli a předmětu. Na webu najdete text dotazníku a podrobný návod pro žáky k jeho vyplnění: http://evaluacninastroje.rvp.cz/nuovckk_portal/Default.aspx?tabid=168.

Hodnotí se stránky, které jsou pro klima třídy a úspěšnost výuky nejvíce důležité – vztahy mezi žáky a vnímání učitele. Otázky jsou rozděleny do skupin a týkají se vztahů a spolupráce se spolužáky, vnímání opory od učitele, rovného přístupu učitele k žákům, přenosu naučeného mezi školou a rodinou, preference soutěžení ze strany žáků a dění o přestávkách. Škola si případně může jako volitelné faktory zjistit i další údaje: možnost diskutovat během výuky, iniciativu žáků, jejich snahu učit se nebo snahu zalíbit se okolí.

V závěru návodu označí žák na teploměru, jak se ve třídě cítí on sám. Jeho pocity samozřejmě ovlivňuje jak vlastní osobnost, tak celkové klima školy, osobnost učitele, obtížnost vyučovaného předmětu a složení třídy.

Dotazník můžete zadat v průběhu školního roku, abyste zjistili klima ve třídě, a po určitém čase jej použít opakovaně, abyste si ověřili, zda došlo díky vašemu případnému opatření k nějakému posunu. Prostřednictvím portálu škola (a vy jako učitel) automaticky získáte evaluační zprávu o klimatu vaší konkrétní třídy.

Co žáci ve škole očekávají?

Podle Heleny Grecmanové (Pedagogická encyklopedie, kapitola Psychosociální klima školy)

Žáci očekávají:

• „dobré sociální vztahy mezi všemi stálými aktéry školy, jistotu, že budou akceptováni
• podporu rozvoje své osobnosti, požadavky odpovídající svým individuálním schopnostem
• větší míru samostatnosti a vlastní odpovědnosti při aktivitách ve škole, objevné učení, které přináší radost
• svou participaci na tvorbě života ve škole
• naději, že jejich zvýšené úsilí bude oceněno a že budou zažívat úspěch
• spravedlivý přístup ke všem
• srozumitelné a dobře organizované vyučování.“

A co bylo zjištěno ve výzkumech?

Pedagogická encyklopedie uvádí některé výsledky výzkumných šetření v ČR:

„Příznivěji hodnotí klima svých tříd žáci ZŠ než SŠ. Vyskytují se rozdíly v hodnocení klimatu tříd mezi pohlavími, žáky venkovských tříd a velkoměstských škol, žáky a učiteli. Objevuje se vysoká spokojenost a soutěživost žáků ve třídě. Soudržnost třídy charakterizují žáci jako průměrnou a přejí si ji zvýšit. Parametr třenic posuzují jako průměrný a požadují jej snížit. Takové klima pociťují zřejmě jako vyhovující. Obtížnost učení vnímají jako průměrnou. Místo vysoké soutěživosti preferují průměr. Požadují zachovat nízkou obtížnost učení.“...

„Kvalitu vyučovacího klimatu v ZŠ a ještě více SŠ snižují časté nebo neustálé problémy s rozmanitostí vyučování a participací žáků ve výuce. Vyučování probíhá většinou jednotvárně, nevyužívá se rozmanitých metod a forem práce. Učitelé málo pracují s didaktickými pomůckami. Do vyučování nezvou odborníky z různých oblastí, vyučují jen ve třídě, nenavštěvují se žáky jiná podnětná místa, kde by mohli – s ohledem na realitu – učivo lépe zprostředkovat. Žáci nemají dostatek prostoru pro aktivní zapojení do výuky, většinou nespolupracují, nemají možnost sdělit a prosadit své představy na organizaci výuky.“

Co s tím?

Měli bychom začít u sebe. Psycholog Fontana ve své knize „Psychologie ve školní praxi“ v kapitole Řízení a zvládání školní třídy zformuloval ve formě pokynů pro učitele několik obecných pravidel, která se hodí na většinu situací ve třídě:

1. Zaujměte třídu.
2. Vyvarujte se podivností.
3. Buďte spravedliví.
4. Buďte zábavní.
5. Vyvarujte se zbytečného vyhrožování.
6. Buďte dochvilní.
7. Nepodléhejte hněvu.
8. Vystříhejte se přílišné důvěrnosti.
9. Poskytujte příležitosti pro odpovědnost.
10. Usměrňujte pozornost.
11. Vystříhejte se pokořování dětí.
12. Buďte ve střehu.
13. Užívejte pozitivní mluvy.
14. Buďte si jisti.
15. Mějte ve věcech pořádek.
16. Ukažte, že máte děti rádi.“

Autor píše: „V žádném případě nechceme popírat, že učitelé musí být připraveni postupovat jako badatelé, schopní tázat se, proč se děti chovají právě tak a jaké postupy jsou u jejich problémů nejvhodnější. Učitelé by však měli být také vybaveni zobecněnými poznatky, založenými na psychologické teorii a na výsledcích výzkumů prováděných přímo ve školách, jež jsem zde shrnul do uváděných 16 bodů. Jak učitelům přibývá zkušeností, přicházejí i na další zobecnění a s vlastní zkušeností se stávají schopnými vypracovat si způsob, který je nejlepší jak pro ně, tak pro jejich školu a žáky. Na začátku však potřebují znát tyto obecné poznatky, mají-li správně začít s prací ve svém povolání a mají-li být schopni poskytovat svým žákům příležitosti k úspěšnému učení.“ Svých 16 bodů samozřejmě Fontana podrobně vysvětluje a zdůvodňuje. Stojí za přečtení i pro zkušené.

Literatura a použité zdroje

FONTANA, David. Psychologie ve školní praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 1997. 384 s. ISBN 80-7178-063-4.

PRŮCHA, Jan (ed.). Pedagogická encyklopedie. 1. vyd. Praha: Portál, 2009. 936 s. ISBN 978-80-7367-546-2.