Jak rozumět očekávanému výstupu žák zpívá intonačně čistě a rytmicky přesně

Chceme-li se zabývat hudbou, máme tři možnosti - poslech, reprodukci (zpěvem, hrou, dirigováním) a tvorbu (improvizací a kompozicí). Chceme-li se zabývat hudbou s dětmi, máme možností méně - poslech sám aktivní schopnosti nerozvine a tvořit ještě nemají z čeho, zbývá tedy reprodukce. A protože na nástroj ještě hrát neumějí, zbývá každému dostupný zpěv.

K tomu, aby se žák mohl účastnit hudební výchovy a úspěšně plnit požadavky kladené na něj v daném oboru (resp. vyučovacím předmětu), musíme mu poskytnout příležitost "vypěstovat si" pěvecký hlas krásné barvy, velkého rozsahu, plné nosnosti a neklesající tónové výšky. Tato dovednost je nezbytným základem pro vokální činnosti, zároveň je nejpřirozenějším indikátorem hudebnosti žáka. Nelze se proto vymlouvat na to, že někteří žáci nemají hudební sluch, a nemohou se tedy naučit čistě zpívat. Takové přesvědčení, přestože je značně rozšířeno i mezi erudovanými hudebními pedagogy, je ve skutečnosti zlou pověrou a není pravdivé. Rozdíly v hudebnosti jednotlivých žáků jistě existují, v některých případech jsou i velmi výrazné, ale žádné dítě nemá hudebnost "nulové" nebo "záporné" hodnoty. Prvořadým úkolem učitele by proto mělo být "rozezpívat všechny děti a nemít ve třídě "nezpěváky". Vlastně již v rodině a v mateřské škole by toto mělo být hlavním úkolem, a pokud se tak nestalo, je naprosto nutné tento krok udělat v prvním ročníku ZŠ. Ze tříd by mělo rychle zmizet nečisté unisono, což je první úkol učitele hudební výchovy, který nelze přeskočit nebo jej přesouvat na pozdější dobu.

Jak tohoto cíle dosáhnout? Existují různé dostupné cesty. Nejlepší je nápodoba, tzn. že vyučující používá svůj hlas jako vzor pro žáky. Je však možné obejít se i bez nápodoby. V běžné třídě, v níž pracujeme s nevybranými žáky, se osvědčila metoda, kterou popisujeme dále. V tomto případě není třeba, aby učitelka byla sólovou zpěvačkou. Sólovým zpěvákem však nemusí být ani muž-učitel, který svým hlasem nemůže dětem předvést, jak mají zpívat. Vycházíme ze zvuků, které děti již před započetím výcviku umějí tvořit a které následně využijí při zpěvu písní.