Jak roste oddenek?

Informace a znalosti

Informací je kolem nás mnoho. A nejsou nijak skryty, naopak se na nás valí z bezpočtu informačních zdrojů. Ale abychom z informací měli užitek, musí se nám stát znalostí, je třeba je zařadit do souvislostí a sladit je s našimi předchozími znalostmi.

Znalosti, které mají žáci nabýt, jsou tradičně stanoveny nějakým druhem osnov či standardů. Ale kde se získává kodex požadovaných znalostí? Typickým postupem pro tuto „destilaci“ znalostí je vědecký (expertní) proces zkoumání, publikace, polemik a validace, na jehož konci je znalost, která je ověřená a připravená k předávání žákům.

Tento proces je však časově velmi náročný, a tudíž pro rychle se vyvíjející oblasti, jakou jsou třeba informační technologie, značně nevhodný. V důsledku toho autor vybízí k přehodnocení toho, čím jsou vlastně tvořeny znalosti. Nemělo by jít pouze o statické kodifikované informace, ale spíše o dynamický proces jejich objevování a zkoumání: „Poznání se stává jednáním“ [1] (srovnej s meliorací – viz Co má meliorace společného s modelem TPCK?).

Komunita kurikulem

V souvislosti s tím se autor dostává k zásadnímu významu kolaborativního učení. Inspirován sociálním konstruktivismem, konektivismem a dalšími teoriemi, vidí společnost dalších učících se nejen jako facilitační faktor, ale i jako zcela nezastupitelný a konstituující prvek samotného kurikula, jeho obsahu, rozsahu atd. „My jsme učením.“ [2]

Nejde tedy jen o sdílení znalostí, ale o jejich společné objevování a tvoření. Odpadá zde fáze expertní validace informací. „Je-li daný bit informace poznán komunitou jako užitečný či pokud se ukáže být použitelný pro něco dalšího, může být uznán jako znalost. Společenství tak má moc vytvářet v daném kontextu nové znalosti, uzly spojené se zbytkem sítě.“ [1]