Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Jak pracovat s tématy udržitelného rozvoje ve vyučování
3,0 (1 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Vzdělávání pro udržitelný rozvoj (VUR) je novým požadavkem na kurikulum českého vzdělávání. Pedagogové mohou VUR vnímat jako další navyšování množství učiva, které je již teď v řadě předmětů obtížné obsáhnout. Nemusí tomu tak být, pokud přijmeme některé z principů VUR.
V souvislosti s Dekádou vzdělávání pro udržitelný rozvoj 2005–2014, kterou zaštiťuje UNESCO, byla v České republice v roce 2008 přijata Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj České republiky. Vzdělávání pro udržitelný rozvoj (VUR) se tak stalo novým požadavkem na kurikulum českého vzdělávání. Pedagogové mohou VUR vnímat jako další navyšování množství učiva, které je již teď v řadě předmětů obtížné obsáhnout. Nemusí tomu tak být, pokud přijmeme některé z principů VUR.
Pro realizaci VUR je nezbytné pochopení udržitelnosti, která se může stát zorným úhlem pohledu na veškerý obsah vyučování. Základní princip udržitelného rozvoje byl definován ve Zprávě pro Světovou komisi OSN pro životní prostředí a rozvoj (WCED) nazvané "Naše společná budoucnost", kterou v roce 1987 předložila její tehdejší předsedkyně Gro Harlem Brundtlandová: „Trvale udržitelný rozvoj je takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby." Základním morálním principem udržitelnosti je odpovědnost, tedy dovedost odpovědět na otázku, proč se rozhoduji a jednám určitým způsobem.
Vzdělávání pro udržitelný rozvoj je klasické průřezové téma. Může být uplatněno v jakémkoli stupni vzdělávání, v jakémkoli vzdělávacím předmětu. Při výběru tématu, jež se stává obsahem vzdělávání, se pedagogové řídí Rámcovým vzdělávacím programem a Školním vzdělávacím plánem, zohledňují dosavadní znalosti, dovednosti a postoje dětí, dostupné výukové materiály (učebnice, pracovní listy, pomůcky) a dále vlastní osobitý způsob pedagogické transformace učiva. Právě osobní zkušenosti pedagoga a žáků, lokální souvislosti a aktuální dění mohou být inspirací pro výběr témat VUR. Z toho vyplývá, že konkrétní vzdělávací obsah zohledňující rozvoj kompetencí pro udržitelný rozvoj je svým způsobem jedinečný a nepřenositelný.
Jedním ze základních principů VUR je uvádění témat do širokých souvislostí. V německé literatuře se pro tento princip používá pojem retinita (srov. de Haan, Harenberg, 1999; Stoltenberg, 2008) od latinského rete – síť. V reálném světě je síť příčin a následků a vzájemných souvislostí hustě propojena napříč obory, které jsou ve škole oddělené. Hledáme-li tedy téma VUR, můžeme říci, že jím je vše, co je vyučováno, pokud vyučovaný obsah propojíme se souvislostmi udržitelného života v maximálně konkrétní a přirozené podobě.
Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj České republiky hovoří společně s dalšími strategickými dokumenty (UNESCO, UNECE) o třech obsahových pilířích VUR:
Při integraci udržitelného rozvoje do výuky je možné vycházet z různě nahlížených perspektiv. Jde o tematické oblasti, které významně ovlivňují globální i lokální dění a které lze promítnout do výuky. Základní východisko představují výše zmíněné 3 pilíře udržitelnosti. Stoltenberg (2008) jmenuje 4 perspektivy VUR, které označuje jako "čtyřúhelník udržitelnosti" (tamtéž, str. 27):
1. ekologická perspektiva
2. sociální (společenská) perspektiva
3. ekonomická perspektiva
4. kulturní perspektiva
Kahlert (in Gärtner & Hellberg-Rode 2001) vyjmenovává širší strukturu perspektiv:
Strategie UNECE pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj (Vilnjus, 2005, bod 15) vyjmenovává následující klíčová témata udržitelného rozvoje: „zmírňování bídy, občanství, mír, etiku, odpovědnost v lokálních a globálních souvislostech, demokracii a řízení, spravedlnost, bezpečnost, lidská práva, zdraví, rovnost pohlaví, kulturní rozmanitost, rozvoj venkova a měst, ekonomiku, vzorce produkce a spotřeby, firemní odpovědnost, ochranu životního prostředí, hospodaření s přírodními zdroji a biologickou a krajinnou rozmanitost."
V praxi předškolního vzdělávání a na prvním stupni ZŠ je vhodné zařazovat více témata lokálního charakteru (např. sezónní aspekty výživy během svačiny, rozmanitost přírody v blízkém okolí při vycházce, návštěva sběrného dvora, čističky odpadních vod atd.). V jednotlivých vyučovacích předmětech ZŠ je možné propojení VUR s úlohami, jež mají primárně tréninkový charakter (např. diktát) či nejsou zcela vázány na obsah (gramatika, matematika, fyzika) s tematickými oblastmi udržitelného rozvoje. Například nedílnou součástí výuky angličtiny je téma „zvířata," jež lze dobře propojit s tématem biodiverzity. V hodinách matematiky nebo fyziky lze VUR dobře aplikovat zejména na slovní úlohy (např. propojením s tématem doprava, ekologická stopa, ekonomická náročnost technologií či hypotetická výška stoupání hladiny oceánů). Na druhém stupni ZŠ a na gymnáziích lze integrovat VUR do výuky základů společenských věd prostřednictvím řešení sociálně-ekologických souvislostí (chudoba a devastace ekosystémů pralesů, základy ekopsychologie, konzum a alternativní způsby života, volný trh a externality atd.).
Uplatnění výše uvedeného principu retinity, jinak řečeno též větvení obsahu, může vypadat následovně. Děti MŠ či žáci 1. stupně si sednou ke svačině společně do kroužku a každý uvede, odkud pochází to, co právě jí. S potravinami úzce souvisí téma ekologické stopy, fair trade, sezónní aspekty zemědělství, zdraví, kulturní zvyky spojené s některými lokálními potravinami apod. Při hodině dějepisu lze výuku obohatit o zamyšlení nad způsobem života osob, jež jsou právě předmětem výuky, nebo o nahlédnutí do historických map. Srovnání životních stylů či tváří krajiny v historii dobře napoví o proměně, kterou lidstvo prošlo. Samozřejmost, s jakou děti přijímají pohodlí současné civilizace je tím konfrontována s kroky, které k ní vedly.
Propojování obsahů výuky s aktuálním děním v blízkém okolí či ve světě přirozeně zvyšuje motivovanost a pochopení významu probírané látky. Zahrnutí ekologických, ekonomických, sociálních a kulturních aspektů skutečnosti je klíčem k integrování VUR. Mělo by se to dít co nejpřirozenějším způsobem tak, aby se udržitelnost stala součástí přemýšlení, hodnot a jednání, jež současná škola rozvíjí.
DE HAAN, Gerhard. Bildung für eine nachhaltige Entwicklung : Gutachten zum Programm. Bonn: Bund-Länder-Komm. für Bildungsplanung und Forschun, 1999. 105 s. ISBN 3-9806547-2-9.
STOLTENBERG, Ute. Bildungspläne im Elementarbereich. Ein Beitrag zur Bildung für nachhaltige Entwicklung?. 1. vyd. Bonn: Deutsche UNESCO-Komision e.V., 2008. 125 s. ISBN 978-3-940785-04-6.
GÄRTNER, Helmut. Umweltbildung & nachhaltige Entwicklung. Band 1: Grundlagen. 1. vyd. Baltmannsweiler: Schneider-Verl.Hohengehren., 2001. 212 s. ISBN 3-89676-391-1.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.