Jak na GJP rozvíjíme digitální kompetence pro budoucí život studentů?

Na Gymnáziu Jana Palacha PRAHA 1, s. r. o. (dále GJP), v rámci výuky, ale i v průběhu tematicky zaměřených programů kariérového poradenství, digitální kompetenci rozvíjíme. V tomto článku si o tom, jak to konkrétně probíhá, společně povídají Bc. Petra Misálová, asistentka pedagoga, PhDr. Nora Jakobová, školní psycholožka, vedoucí ŠPP GJP a kariérová poradkyně, a Mgr. Jakub Běhounek, zástupce ředitele pro vzdělávání, vedoucí IT sekce a učitel IT a TV. V závěru článku v tabulce jsou shrnuty odkazy na online zdroje.

1. Petra: Jsme čtyřleté gymnázium, přichází k nám studenti z celé Prahy, ale i jiných krajů, někdy i z cizích zemí. Znamená to kromě jiného i různé vnímání digitálního světa a rozdílně rozvinuté schopnosti se v něm orientovat a využívat jej při studiu i ve volném čase. Jak vnímáte úroveň práce s online dostupnými informacemi u čerstvých prváků?

Nora: Schopnost orientovat se v digitálním světě se u prváků velmi liší. Když to vztáhnu konkrétně k oblasti kariérového poradenství, studenti si většinou v deváté třídě již umí vyhledat informace o středních školách, na které se hlásí. V čem ale pokulhávají, je například práce s více zdroji informací, jejich citování apod. Často také nemají zažitou vhodnou formu a obsah e-mailové komunikace. Někteří z nich obsah e-mailu zredukují na nejstručnější verzi podobnou psaní v chatech, na kterou jsou více zvyklí. Proto se následně například v rámci českého jazyka věnujeme kultivaci dovednosti psát ucelenější texty. Podobně při e-mailové komunikaci, kterou se mnou vedou, je v tomto trénuji, protože v kariérovém kontextu to bude pro studenty užitečné.

Jakub: Jak říká Nora, na počátku vždy existuje výrazný rozdíl mezi studenty a jejich vnímáním jednotlivých informačních zdrojů a tím, jak s nimi nakládají. Na tom pracujeme ihned od začátku, kdy u nás studenty přivítáme. Nicméně musím uznat, že za poslední dobu, pravděpodobně i s ohledem na covidovou distanční výuku, se obecně digitální kompetence studentů dost zvedly a můžeme začínat na vyšší úrovni než dříve.

2. Petra: Jako asistentka pedagoga jsem se s motivací k využívání digitálních zdrojů k učení setkala u řady předmětů (anglická studia, český jazyk, udržitelný rozvoj, humanitní studia, dějepis), nejvíce pak v hodinách IVT. Jakube, jak a kdy konkrétně zapojuješ do výuky digitální zdroje?

Jakub: Ve většině předmětů naši vyučující využívají digitální zdroje přímo ve výuce. Dnes je to standard, o tom není potřeba polemizovat. V našem předmětu IVT tato forma převažuje, řekl bych z 90 %. O co se ale snažíme především, je, aby se studenti naučili pracovat s digitálními informačními zdroji obecně. Aby je dokázali efektivně vyhledat, kriticky posoudit, ověřit jejich relevanci a poté z nich „vyzobat” to, co je opravdu důležité, a informace z různých zdrojů pospojovat v jeden logický celek. Vše také náležitě odcitovat či parafrázovat.

Začínáme s tím v prvním ročníku přímo v hodinách, poté to „ladíme” v praxi formou krátké seminární práce s průběžnými individuálními konzultacemi. U této seminární práce dbáme na strukturu, i na relevantní zdroje včetně jejich správného uvádění. Přes to, jak se říká, nejede vlak. Díky tomu si studenti odnáší dobrý základ a my můžeme mít nastavenou jednotnou koncepci prací i v dalších ročnících. Takovou třešničkou je, že studenti toto své téma zpracovávají i do formy interaktivní prezentace a trénují na něm své prezentační dovednosti, kterým se také hojně věnujeme.

3. Petra: Najít, vyhodnotit a využít informace – to jsou skutečně tři samostatné dovednosti, které si, jak říkáš, studenti v rámci učiva na GJP osvojí. Pro plánování dalšího vzdělávání či kariérní dráhy je student určitě potřebuje obsáhnout jako funkční celek. Víme, jestli každý z našich studentů zvládne tyto znalosti aplikovat při svých profesních výhledech do budoucna? A jsme v tom s nimi, když zjišťují, co je baví a co s tím vlastně dál?

Nora: V rámci kariérového poradenství nabízím studentům možnost využít digitalizované online nástroje sebehodnocení (např. online testy, sebehodnotící škály, práci s hodnotami apod.) a to v individuálním, i ve skupinovém kontextu. Také studenty odkazuji na hlavní informační zdroje (webové stránky, podcasty, fóra aj.), ze kterých mohou čerpat další informace nejen o školách, ale i profesích. Provádím je tím, co na daných stránkách či zdrojích hledat, na co zaměřit pozornost. Ve spolupráci s naší poradkyní pro nadané studenty také odkazujeme na online kurzy ve spolupráci s CTM či jiné online seberozvojové aktivity (webináře, online kurzy zahraničních univerzit aj.).

4. Petra: Je skvělé vědět, v čem jsem dobrý a kde to mohu rozvíjet či uplatnit. Budou se ale naši studenti umět pak i odprezentovat? Co to pro vás v dnešní době vlastně znamená a jak se k tomu v rámci svých aktivit se studenty přibližujete?

Jakub: Jak jsem již nakousl, principy (sebe)prezentace je rozsáhlé téma, které rozvíjíme ihned od začátku prvního ročníku a je pro nás v úvodu studia na GJP prioritní. Studenty vedeme k tomu, že něco vytvořit je jen část práce, která navíc přijde vniveč, když se o ní nikdo přehledně(!) nedozví. Učíme studenty pracovat s různými principy prezentací vhodnými pro rozličné příležitosti i typy publika. Kolegové v dalších předmětech využívají například při tréninku rétoriky videorozbor apod. Velmi se nám osvědčilo si přímo se studenty definovat hodnoticí kritéria, která mají možnost v rámci zpětné vazby opakovaně reflektovat a sledovat tak svůj pokrok. Kritéria se stanovují u kratších i dalších výstupů a v průběhu studia jich je opravdu mnoho.

Nora: Jak říkal Jakub, schopnost prezentace a sebeprezentace je něco, co u studentů rozvíjíme. Už často jen pojmenovat své silné stránky a kompetence je pro některé studenty náročné. K rozvoji této dovednosti pomáhá studentům také zaměření na sebehodnocení a vrstevnické hodnocení v rámci výuky, o které nyní na GJP usilujeme. Máme v plánu u studentů více začlenit používání digitálního portfolia kompetencí, protože si myslím, že velmi dobře umožní studentům své kompetence uceleně reflektovat.

5. Petra: K současným trendům pracovního trhu také nepochybně patří práce na dálku. Většina z nás za poslední období zažila na kratší či delší dobu práci na home office. Hledání nové práce se, včetně výběrových řízení, také přesunulo do online prostředí a odborníci tvrdí, že hybridní forma, složená z kombinace fyzického docházení na konkrétní adresu a práce vzdáleně, zůstane již trvale běžným modelem pracovního fungování. V těchto souvislostech je jasné, že naši absolventi se budou muset čím dál víc umět propojit prostřednictvím online prostředí, ale zároveň zvládat efektivně navazovat kontakty a udržet si je. Jaký prostor jim jako GJP dáváme (mimo hodiny) pro vytvoření pozitivních interakcí s ostatními a online networking?

Nora: Online networking studentů je oblast, na které pracujeme. Před pandemií covidu jsme byli domluveni se společností Absolventi.cz, která vyvíjí pro školy online nástroj, ve kterém by se snadno studenti propojili s absolventy. Nyní máme v plánu se k tomu vrátit, protože to vnímáme jako podstatnou součást kariérového poradenství. Každý rok pořádáme osobní setkání absolventů GJP s našimi třeťáky (v době pandemie online). Toto setkání, nazývané Public Café, je velmi užitečné v tom, že se studenti s našimi absolventy, nyní studenty různých oborů potkají a z jejich osobní zkušenosti pak mohou při vlastní profesní volbě čerpat.

Jakub: Ještě doplním, že si studenti zakládají online skupiny (přes Teams, FB Messenger nebo WhatsApp), přes které řeší školu nebo třeba hrají PC hry. :) Také využívají sdílená úložiště na materiály do školy.

6. Petra: Jakube, pojďme ještě v rámci studentské interakce zpět do výuky. Po pár hodinách na tebou vedené informatice jsem pochopila, že spolupráce a vrstevnické učení budou stálou součástí vyučování, a to i včetně dlouhodobější práce na doma. Jakou formou studenty nejčastěji propojuješ a v čem ti to dává smysl?

Jakub: Spolupráci mezi studenty se snažíme podporovat stále. Možná proto, že všichni vyučující IVT u nás jsou současně i tělocvikáři a týmový duch budují kdekoli to jen jde. :) Má to smysl – v menších celcích se tomu cíleně věnujeme v hodinách na krátkých skupinových pracích nebo například při procvičování/opakování látky. Učit někoho znamená učit i sebe. Ve velké míře se na spolupráci zaměřujeme ve druhém ročníku.

Studenti pracují od začátku roku ve 3–4členných týmech, ve kterých si rozdělují jednotlivé činnosti a konkrétní práci, za jejíž realizaci také zodpovídají. Pracují na dlouhodobějším projektu – skupinové prezentaci vybraného obsáhlejšího tématu. Stanovují si harmonogram práce a celý projekt algoritmicky rozkládají do jednotlivých kroků. Celý projekt si po jeho skončení také ve skupině slovně i písemně hodnotí. Přenášíme tak do výuky zcela běžný princip řešení týmových projektů v reálném životě. Studenti se tak učí kromě práce s informacemi především plánování, zodpovědnosti a vzájemné otevřené komunikaci.

Další skupinovou prací, která ve druhém ročníku přímo navazuje, je příprava fiktivní firmy, která musí mít promyšlenou propagaci v online prostoru. Zde se studenti ve skupinách mohou poučit z chyb, kterých se dopustili v prvním velkém projektu, a vše řešit efektivněji. To, že výhradní komunikace v týmech probíhá přes internet – přes online schůzky a sdílený dokument v cloudu, je zcela běžné. Takové finále druhého ročníku je, že si každý student točí vlastní krátký film. Při jeho realizaci opět většina využívá spolupráce se svými spolužáky. Být šéfem skupiny si ale vyzkouší opravdu každý.

7. Petra: Tvá výuka je hodně interaktivní i z hlediska komunikace učitel–student, zároveň je zpravidla názorná. Studenti dostávají prostor dohledat na internetu odpovědi na tvé otázky, a také si vyzkoušet učivo rovnou v praxi. Řešíte třeba mobilní sítě a oni zkouší hledat nejbližší vysílače. Bavíte se o Excelu a všichni si rovnou procvičí funkce, o kterých je řeč, na reálných příkladech ze života. Pak se ale stane, že přijdou domů, kde mají úplně jiné zařízení, na kterém vše vypadá o trochu jinak, než to zažili v hodině, anebo to „prostě nefunguje“. Jak s tím pracuješ?

Jakub: Když „to prostě nefunguje”, musí to vypnout a zapnout, to je jasné! To teď beru trochu s nadsázkou, ale v podstatě je to přesně ta kompetence, kdy by studenti měli být schopni si se základními problémy poradit a mít nacvičené určité vzorce, které obecně fungují – a k tomu to „vypnout/zapnout” (po předchozí diagnostice) patří. Takže na, dnes již výjimečné, stížnosti typu „to nefunguje” přichází rychlá odpověď: „Zjisti proč a pouč nás...”

Další kapitolou, o které se správně zmiňuješ, je závislost na konkrétním zařízení. Často pracujeme s online nástroji, které tuto problematiku do jisté míry eliminují. Využíváme různé platformy a zařízení a netrváme na konkrétních postupech v konkrétních programech, to by byla v dnešní době cesta slepou uličkou.

8. Petra: Připomíná mi to můj začátek na GJP – nastoupila jsem ve druhé vlně lockdownu, navíc do třídy prváků, a čekala jsem, že to bude chaos. Po technické i didaktické stránce ale naopak vše skvěle fungovalo v rámci MS Teams, Sharepointu apod. Studenti i učitelé byli zorientovaní v online prostředí a dnes už můžu říct, že se výuka kvalitou nelišila od aktuální prezenční. Jaké změny to školu stálo po technické stránce v začátku pandemie a s kým byla větší práce – s učiteli, nebo se studenty?

Jakub: To je otázka na samostatný rozhovor, ale zkusím to stručně. Na začátek musím říct, že máme velmi šikovné studenty a současně velmi šikovné a učenlivé učitele. Co si vzpomínám, s úplně první myšlenkou „tak to uděláme v těch Teamsech, to by mohlo fungovat, kdyby nás náhodou zavřeli” přišel kolega Pavel Červeňák ve chvíli, kdy ještě nikdo vyloženě online neučil. Celá škola jsme již několik let využívali služby od Microsoftu. Učitelé pracovali se svým cloudem a také se sdílenými Sharepointy, studenti měli také vlastní studentské e-maily na doméně, přes které komunikovali, a cloud, ve kterém si například na IVT vedou sešit. MS Teams tak byl jen dalším logickým komunikačním „puclíkem” do skládanky, na který nebylo tak komplikované přejít.

Udělali jsme několik zkušebních hovorů, skupin a testů obecně a definovali pravidla komunikace, zakládání teamů apod. Jedno úvodní školení ještě offline pro učitele a tuším, že i jedno offline pro přibližně polovinu studentů, víc se nestihlo. Pak již za plného provozu následovalo několik online školení pro učitele, kteří sami hledali možnosti, jak výuku udělat co nejvíce interaktivní a efektivní, a navzájem se stále inspirovali. Studenti se s prostředím a funkcemi sžili velmi rychle, případně byl připraven rychlý helpdesk díky naší školní IT sekci. Výsledkem byla, řekl bych, remíza – obě strany měly stejný zájem, a i díky tomu to zvládly velmi dobře. A jak se říká: „Všechno zlé je i pro něco dobré”. V tomto případě to platilo dvojnásob.

Nora: Já k tomu ještě dodám, že rozvoj digitálních kompetencí u studentů i učitelů v tomto období šel ruku v ruce s překročením komfortní zóny např. ve smyslu používání kamery, využívání online aplikací, prezentování online apod. S podobným posunem jsem se setkala i v komunitě samotných kariérových poradců.

9. Petra: Předpokládám, že v době online výuky studenti o to víc komunikovali a jaksi celkově žili na sociálních sítích. Máte přehled o tom, jaké sociální sítě využívají naši studenti? Využíváte je při práci s nimi?

Nora: Z hlediska digitální stopy se studenti nejvíce zaměřují na Instagram, kde zachycují své vnímání sebe sama i světa kolem nich. Zejména umělecky zaměření studenti zde prezentují své fotky, obrazy, sochy a další tvorbu, což následně mohou využít i při profesní prezentaci. Dále je celkově mezi studenty populární Twitter, kde zveřejňují své názory, postřehy k současnému dění, někteří i politické úvahy.

Obchodně zdatní studenti již během studia přes sociální sítě propagují své podnikání – vytváří si webové stránky, prezentují se na odborných stránkách apod. Facebook mezi studenty již tolik užívaný není. Hudebně zaměření studenty dávají svá díla například na Bandzone. Ke všem těmto výtvorům mě studenti přizývají a tím mě i pouští do svého světa. Moc ráda tato pozvání přijímám. V neposlední řadě jsou sociální sítě prostředkem vzájemné komunikace, nejen mezi studenty vzájemně, ale i mezi učiteli a studenty. Vzniká tak velká „online GJP komunita”.

Jakub: Nora to hezky vyjmenovala. Přehled o tom určitě máme, ale rád bych to rozdělil do takových tří rovin, jak se sociálními sítěmi ve škole pracujeme. Sociální sítě jsou fenomén, se kterým je potřeba učit se pracovat. V první rovině ho bereme jako zdroj informací, na kterém se dá krásně demonstrovat nutnost kriticky informace posuzovat a nutnost přemýšlet nad faktem, v jaké informační „bublině” se pravidelně pohybujeme... Tím se u nás zaobírá ve velké míře mediální výchova, která se prolíná mezi více předmětů.

Druhá rovina je využití možností sociálních sítí ve vlastní prospěch – sebeprezentace a prezentace svojí práce, tvorba svého vlastního virtuálního obrazu, který Nora zmiňovala. O tom se bavíme v informatice, ale i dalších předmětech a seminářích. Třetí rovina se týká sociálních sítí jako komunikačních kanálů školy. Některé komunikační kanály využíváme se studenty společné, ale bereme je pouze jako podpůrné, dodržujeme v tom strategii, aby se oficiální komunikace neroztříštila na více míst. Cílem naší školy není, aby studenty doháněla na nějaké platformě. Například vstup na TikTok by asi měl dočasný úspěch, ale pravděpodobně by náš vstup na tuto platformu uspíšil odchod studentů někam dál, kde by se necítili tak „kontrolováni”.

10. Petra: Když jsi zmínil tu třetí rovinu, komunikace školy na sociálních sítích, mohl bys rozvést, proč tyto aktivity považujeme za důležité a jak konkrétně do nich zapojujeme studenty?

Jakub: Škola aktivně dlouhodobě působí na Facebooku a Instagramu, dále také na YouTube a LinkedInu. Na každé platformě komunikuje trochu jiným způsobem k jiné cílové skupině. Všechny platformy ale využívá k PR – rozšiřování povědomí o značce školy, případně k nastínění reálného života na GJP. K tomu v současné chvíli nejvíce přispívá asi Instagram, který sledují nejvíce naši studenti, absolventi a uchazeči o studium. Dá se tak komunikovat dovnitř do školy i vně. Jeho správu máme na starosti v malém týmu kolegů.

Do obsahu přispívají většinou učitelé, ale občas i samotní studenti, především na školních akcích, kdy dostanou přístup a pomocí příběhů akci reportují. Buduje to v nich kromě kreativity i určitou zodpovědnost a učí komunikaci do veřejného prostoru. Stále ale máme myšlenku, že bychom rádi zapojili studenty mnohem více. Klidně mě, Petro, jako právě jeden ze správců školních účtů, v našich plánech doplň.

Petra: Aktuálně například se studenty vydávám sérii příspěvků o našich nadaných studentech, kdy sami napíší krátký text o své práci na již zmíněných CTM kurzech či jiných projektech, a ten, doplněný o fotografie, následně publikujeme. Vzdáváme tím hold jejich ambicím i motivujeme ostatní. Chci, aby se studenti cítili být aktivní součástí této platformy a postupně měli v budoucnu prostor publikovat pravidelné příspěvky na jimi vybraná témata i čistě ve vlastní režii, anebo přenesli do onlinu i statické výukové aktivity jako třeba čtenářský deník v podobě streamu. Tím by spojili učení konkrétní látky s rozvíjením dalších dovedností a hlavně vzájemným sdílením. Zkrátka, jak již zmínila Nora, ať jsme komunita i online!

Moc vám oběma děkuji za rozhovor a dovolím si ho ukončit poznámkou, že i právě rozhovor samotný vznikl pouze v online prostoru, a to pomocí sdíleného dokumentu. Tím nezpochybňujeme význam osobního kontaktu, nýbrž chceme poukázat na možnosti efektivní online spolupráce a potenciál digitálních kompetencí v profesní praxi, který je dnes více než jindy potřebný rozvíjet již napříč všemi stupni vzdělávání.

Základní tipy pro rozvoj digitální kompetence v kariérovém poradenství/vzdělávání:

Informace:

www.proskoly.cz

www.nsp.cz

www.mujzivotposkole.cz

www.infoabsolvent.cz

www.kampomaturite.cz

www.vysokeskoly.cz

www.remeslonenahradis.cz

Sebepoznání a seberozvoj:

www.points-of-you.com/play/welcome

http://www.regio-advisor.cz/