Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Jak můžeme pomoci aneb Adopce na dálku
Článek popisuje projekt Základní školy Petřiny–sever, která se zapojila do akce Adopce na dálku® Arcidiecézní charity Praha.
Základní škola Petřiny-sever, škola s rozšířenou výukou výtvarné výchovy a uměleckých řemesel v Praze 6, se již osmým rokem zapojuje do projektu Adopce na dálku® Arcidiecézní charity Praha.
„S myšlenkou pomoci přišly na začátku samy děti - šesťáci," vzpomíná učitelka češtiny a výtvarné výchovy Halka Suková. Nápad žáků se jí tehdy moc líbil. Nejprve začali společně vybírat mezi organizacemi, které sponzorují děti v rozvojových zemích. Pak se také u táboráku na zahradě školy sešli s rodiči. Domluvili se, že „do toho půjdou" a nakonec vybrali k adopci indického chlapce. „Důležité je jednotlivé kroky s dětmi konzultovat, aby neměly pocit, že všechno zařídí učitel a oni k tomu přijdou jako slepí k houslím," vysvětluje paní učitelka.
Co je vlastně adopce na dálku?
Je to sponzorování studia dítěte v některé z rozvojových zemí. Cena adopce je různá - rozhoduje lokalita a typ školy, kterou dítě studuje. „Naše adoptované děti byly a jsou z Indie, kde částka začíná na čtyřech tisících. Možná se to může zdát hodně, ale když si dáte tu práci a rozpočítáte peníze na jednotlivé dny v roce, vyjde vám cena jedné kávy v malinko lepší cukrárně," doplňuje paní Suková. „Samotná adopce není vůbec složitá - stačí se podívat na webové stránky Arcidiecézní charity, napsat email nebo zatelefonovat a pracovníci charity všechno zařídí, pošlou vám fotografii dítěte i s informacemi o jeho životě."
„Je důležité, aby si žáci - budoucí adoptivní rodiče - uvědomili, že nabídnutí pomoci není hra, kterou mohou přerušit, když je omrzí, že je to závazek, jehož plnění ovlivňuje něčí život." Prvním a nejdůležitějším krokem je motivace žáků. Asi nejdůležitějším prvkem celého procesu je, aby k rozhodnutí pomáhat dospěli žáci sami," uvádí Halka Suková. „My jsme s nimi konzultovali každý krok, třeba výběr pohlaví dítěte. Otázka zněla: kluk, nebo holka? A jaká to byla bitva!"
Jak na to?
Otázkou bylo, jak sehnat peníze a jestli je v silách školy a žáků „uvázat" se na několik let. Podle Halky Sukové bylo důležité, aby pro to udělali něco sami žáci. Protože se v jejich případě jedná o školu zaměřenou na výtvarnou výchovu, napadlo ji, že nejlepším řešením budou výtvarné dílny.