Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Jak jsem plnila úkoly slušného chování
Obsah příspěvku je zaměřen na začátky praxe, na vzpomínky, na srovnávání některých cílů a metody výuky předškolních dětí v dobách před 40 lety a současným pojetím.
Cíl výuky
Praktická zkušenost s popisem použité metody.
Obsahem příspěvku je praktická inspirace z dob začátků mé praxe v mateřské škole. Cílem vzdělávání dětí předškolního věku byla výchova ke slušnosti a zdvořilosti. Mezi mé oblíbené aktivity patřilo i maňáskové divadlo a práce s loutkou.
Výchova návyků sebeobsluhy a slušného chování patřila v mateřské škole, ve které jsem začínala, na první místo. Získávání správných návyků sebeobsluhy byl dlouhodobý proces, který vyžadoval především praktické procvičování, aby se postupně návyky během tří let pobytu v mateřské škole staly dětem samozřejmostí. Bylo a je mnoho způsobů, jak děti seznamovat s tím, co by měly dělat a učit je, jak to mají dělat. Některé děti se po příchodu do šatny dokázaly svléknout, pozdravit při příchodu do třídy, slušně se chovat u jídla, byly smělé a samostatné, ale většina dětí se základním návykům a sebeobsluze musela teprve učit.
Velmi málo dětí k nám přecházelo z jeslí, více bylo takových, které vychovávala babička anebo matka sama, otcové většinu času trávili v místním JZD, kde pracovali. Podle podmínek výchovy se už v tomto věku u dětí projevovaly individuální rozdíly.
Maňáskové divadlo, anebo přesněji řečeno improvizace s maňásky, patřilo k jedním z prostředků, jak dětem pro ně zajímavým způsobem a hravou formou předvádět postup při osvojování si návyků slušného chování a hygieny. Divadlo patřilo k nejoblíbenějším činnostem dětí, neboli – terminologicky řečeno – k nejmilejším zábavám v naší mateřské škole.
Přestože děti věděly, že loutka není živá, nechávaly se strhnout její výrazností, aktivně reagovaly na vzniklé situace. Maňásci mi pomáhaly k tomu, aby děti snadněji pochopily můj záměr. Příklad hrdinů z her pomáhal dětem řešit různé situace, učil děti samostatnému rozhodování. Obsah hříček zůstával v dětské paměti mnohem déle, než pouhé vyprávění.
Nejdůležitější pro práci s loutkou je chuť a odvaha hrát. Proč nevyužít obliby loutky, její schopnosti pomáhat smíchem a radostí odstraňovat problémy, získávat nové vědomosti (a také v té době plnit úkoly)? Improvizace s loutkou šla využít ve všech složkách, stačila k tomu i jedna loutka.
Diskuze (1)
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
- Michaela Gondeková29. 1. 2010
Moc hezké, děkuji. Také je pro mě důležité, když děti používají (dobrý den, prosím, děkuji, promiň atd.) asi mě měla ve školce stejná paní učitelka, jako jste vy :) a jsem za to ráda! M.