Jak by (ne)měla vypadat nová maturita z českého jazyka aneb Názory a postřehy z praxe

I z psychologického hlediska je zajímavé, jak někteří žáci test posléze komentovali. Uvádím jen několik typických reakcí: Některé otázky jsem hodně promýšlel/a – zdálo se mi, že nás chtějí „nachytat“. Bylo to docela lehké, ale některá zadání nejednoznačná. Myslím, že někde by mohly být správné dvě odpovědi. Texty byly moc dlouhé. Někde se mi to zdálo až primitivní. Já jsem se některým otázkám i zasmál.

A jak test hodnotím já? Jeho celkovou úroveň považuji za nevyrovnanou – vyskytují se úlohy příliš lehké, jiné příliš obtížné. Některá zadání se mi zdají formulačně nepřesná (nehovořím na tomto místě o faktu, že se tu vyskytly dvě zcela chybně zadané, tedy závadné úlohy) a postrádám zadání úloh vyžadujících samostatnou úvahu a schopnost formulovat myšlenku, tedy úlohy s tvorbou odpovědi (otevřených, popř. polootevřených).

Škoda, že do testů nelze dodatečně nahlédnout, abychom měli před sebou nejenom celkové procentuální výsledky podle zadaných kritérií, nýbrž to, jak konkrétní úlohu řešil konkrétní žák a jaká byla v zadané úloze úspěšnost třídy jako celku.

Písemnou práci jsem opravovala se značným sebezapřením; ne snad proto, že finanční odměna nebyla nikterak přehnaná, nýbrž proto, že už na samém začátku, tedy během školení hodnotitelů, jsem zaujala k práci v této podobě vysloveně kritické stanovisko. A nemýlila jsem se: to, co mi našeptával můj vnitřní hlas, vyplývající z letité kantorské zkušenosti, se naplnilo. Měla jsem před sebou vesměs velmi průměrné práce po stránce obsahové i formální, leckde zřejmě opravdu pečlivě spočítané na požadované minimum 200 slov (kupodivu i zde se projevila ona již jednou zmíněná pragmatičnost našich žáků), bez valného nápadu. Proč taky? Vždyť přece žáci dobře vědí, že nápad je – alespoň dle CERMATu – cosi tak nepostižitelného a nicotného, objektivně nezachytitelného, že to netřeba hodnotit. Zásadně nesouhlasím! Navrhuji hodnotit nápad, originalitu, invenci – či jak všelijak to pojmenujeme – určitým počtem bodů, přidat zkrátka tuto kategorii na důkaz, že oceňujeme přemýšlivé, tvořivé a třeba i nekonvenčně uvažující žáky.

Dvě stě slov je málo! Tenhle minimální (a minimalistický) rozsah dle mého názoru podstatně snižuje úroveň maturitní slohové práce a neumožňuje posoudit např. schopnost dobře zorganizovat text a často ani skutečnou úroveň stylizačních dovedností. Navrhuji zvýšit minimální předepsaný rozsah práce a adekvátně tomu i časovou dotaci. A opět dodávám – tohle všechno jsme nahlas a kriticky vyslovovali už během školení hodnotitelů.

Ani ústní zkouška, kterou to všechno letos začínalo, nepřinesla žádné překvapení. Žáci, jež jsem znala jako pilné a přemýšlivé, zvládli četbu požadovaného minima dvaceti knih bez problémů, mluvili spisovně, analyzovali ukázku a pohovořili o neuměleckém textu, ti ostatní měli menší či větší potíže. Problémy jsem měla i já, zkoušejí, např. již při přípravě pracovních listů. Ty, které nabízel (a propagoval) ve své databázi CERMAT, nestály za mnoho, a nezbývalo tudíž nic jiného než s vynaložením značného úsilí a času pracovat na vlastních. Hlavně se však stále nemohu zbavit pocitu, že školní seznam by neměl být „bezbřehý“ a zcela neomezený, že by přece jen měl existovat jakýsi kánon autorů, kteří patří k tzv. medailonovým či profilovým; těmi dalšími bych už šetřila. Na další diskuse je samo hodnocení ústní zkoušky – nakolik tu lze hovořit o objektivitě?  

Co tedy opravdu přinesla nová maturita? Mně osobně nic, co bych neočekávala, snad s jedinou výjimkou: byrokratický aparát zkoušky je ještě obludnější, než jsem si vůbec uměla představit.

Máme ještě čas na to, abychom alespoň něco ovlivnili. Diskutujme, pišme, obracejme se na CERMAT, nerezignujme.

Nová maturita ANO, ale jinak!