Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Interpretace básnického textu
4,0 (2 hodnocení)
Interpretovaným textem je báseň Emanuela Frynty <i>Jelikož a Tudíž</i> z knížky <i>Písničky bez muziky</i>, oblíbené u dětí i dospělých. Frynta je nejen klasikem literatury pro děti, ale i autorem, který umí při tvorbě svých básní vtipně a humorně pracovat s mateřštinou. Jeho texty jsou proto ideálním východiskem propojení výuky českého jazyka a literatury na základní škole.
Základem literární a jazykové výchovy je práce s konkrétními texty. Obě tyto složky jednoho vyučovacího předmětu se vzájemně propojují a také podpírají. Umělecká literatura je umění slovesné, a proto (tedy, pročež, tudíž) potřebuje čtenář či posluchač při komunikaci s literárním uměleckým textem nejen co největší vědomosti a dovednosti jazykové, ale i schopnosti rozlišit stylové kvality jazykových prostředků. Tudy také vede jedna cesta k rozpoznání individuálního stylu autora, konkrétního textu, žánru, k popisu jazyka literárního díla a určení jeho smyslu.
K základním jazykovým prostředkům, které si má osvojit žák základní školy, patří také spojky a spojovací výrazy, uplatňující se při tvorbě souvětí. To mj. znamená věnovat mimořádnou pozornost také spojkám a spojovacím výrazům, které nejen spojují věty tak, aby se zdůraznila logická souvislost jejich významů, ale také už svou vnější formou velmi zřetelně signalizují tyto věcné souvislosti spojovaných vět; zároveň - a to je mimořádně důležité jednak pro komunikaci, jednak pro stylovost, uměleckou výstavbu literárního textu - signalizují i jedinečnost, originalitu (v uměleckém textu obvykle záměrnou) autorova uměleckého sdělení.
Spojky a spojovací výrazy v umělecké literatuře
Takovými texty, v nichž autoři využili s uměleckým záměrem spojek a spojovacích výrazů, jsou např. próza Karla PoláčkaBylo nás pět a báseň Jelikož a Tudíž z knihy Emanuela Frynty Písničky bez muziky. Obě knihy zná jistě každý učitel češtiny a patří ke klasice dětské četby - především pro jejich slovesné kvality a pro jejich humor, vyplývající z osobité, virtuózní práce obou autorů s mateřským jazykem. Právě humorné aspekty těchto knih mohou učiteli pomoci motivovat žáky k četbě a jazykově umělecké interpretaci těchto textů; a také k tomu, aby si uvědomili (aniž by se to muselo nějak zvlášť, explicitně zdůrazňovat) "připravenost" češtiny k tvořivé práci s jazykem, její "nekonečnou" potencialitu.
Ve škole budeme pracovat hlavně s textem Fryntovým. Z Poláčkovy knihy využijeme jen čtyři úvodní odstavce, protože (jelikož) jejich četba a pozorování nám postačí k tomu, aby si žáci uvědomili frekvenci spojovacího výrazu jelikož a ve čtvrtém odstavci zaregistrovali i výraz tudíž. Právě tyto výrazy umístil E. Frynta do titulu své básně. Poláčkův text bude tudíž fungovat jen jako "pomocný", motivační, kontextový.
Karel Poláček: Bylo nás pět
Do školy chodím každý den kolem jednopatrového domu, na kterém je štít s nápisem Martin Bejval. A pod tím jest tiskacím písmem napsáno Povoznictví a obchod uhlím. Ten nápis je modře a červeně vymalovaný a po obou stranách jsou zkřížená kladívka, což se mi velice líbí. Ale ještě více se mně líbí koňská hlava, co je přidělaná mezi okny v prvním patře. Když jsem byl malý, tak se mně ta hlava nic, ale docela nic nelíbila, jelikož jsem se jí bál. (...) Maminka mne musila chlácholit a pravila, že ta hlava mně nic nemůže udělat, jelikož je dřevěná.
Ale to mně mohla říkat pořád a já jsem jí nechtěl uvěřit, jelikož jsem byl děsně hloupý. A když jsem šel kolem Bejvalů, tak jsem velice rychle utíkal. Já jsem si myslil, že koňská hlava povídá na mne šeptem všelijaké klepy. Někdy jsem poslouchal, jak šeptá: Pročs nejedl dneska polévku, takovou dobrou polévku? Já vím, žes trápil zrzavého kocoura Honzu, jelikož jsi mu přidělal na tlapky ořechové skořápky, a on chodil po baráku a hlučně klapal a byl z toho velice mrzutý, jak k tomu přijde? Nevíš, že cítí bolest jako ty, nedělej mu trampoty. A kdo vydloubal služce Kristýně rozinky z vánočky, hé!
(...)
Nýčko však už jsem velký, pročež jsem chytrý a vím, že koňská hlava se mně neposmívá, ona to dělá jen tak a já jsem se s ní skamarádil. Když jdu do školy, tak jí pravím: Nazdar! a ona taky praví: Nazdar! Na jaře se mne ptá, budou-li dneska kuličky nebo se bude hrát tyčkrle. Nebo se snad bude na hřišti prohánět meruna, a tudíž mne napomíná, abych nezapomněl mičudu napumpovat. Já na to pravím: Děkan, nezapomenu!
Jelikož (protože) škola asi nebude mít k dispozici celou knihu Písničky bez muziky (bylo by ovšem dobré žákům knihu ukázat, jelikož její 1. vydání v Albatrosu z r. 1988 je ilustrováno humornými kresbami Markéty Prachatické), oxeroxujeme pro každého žáka následující text básně:
Emanuel Frynta: Jelikož a Tudíž
Je jaro, potká mrože mrož. Proč ne, dva mroži. Budiž. "Já jsem," dí první, "Jelikož." "A já," dí druhý, "Tudíž."
A Jelikož hned tvrdí, že mu pořád připadá, že pana mrože Tudíže tak trochu jako zná.
"Poslyšte, nejste vy ten mrož, co ležel tady vedle?" A Tudíž na to: "Ale což a celou zimu hnedle!"
A upřenýma očima si měří Jelikože a taky už si vzpomíná: "Jakpak by ne, můj bože!
Vždyť vy jste ležel na bříšku půl roku tuhle na kře!" "Hned vedle tebe, Tudížku! Jak žiješ, drahý bratře?"
A copak dělá Leč a Byť a vaše malá Pakli?" A museli se políbit, až jim kly o kly cvakly.
Co báseň říká? Jelikož je velmi moudrá, tudíž nám říká, že mrož Jelikož měl bratra jménem Tudíž.
Jazyková stránka
S pozorováním a "popisem struktury a jazyka"tohoto textu, jež musí předcházet interpretaci smyslu díla (v tomto pořadí také RVP ZV uvádí úkony, jež žák provádí; všimněme si, že smysl vyplývající z interpretace, následující po popisu, se nekryje s prvotní předinterpretační reprodukcí), začneme od titulu textu.
Žáci určí "titulové" výrazy jako výrazy spojovací. Měli by je určit jako výrazy, které se užívají v souvětí podřadném důvodovém (příčinném) a souřadném důsledkovém. Pokud by toto určení činilo potíže, před interpretací Fryntova básnického textu průpravně zopakujeme mluvnickou látku o souvětí (s důrazem na významové vztahy mezi spojovanými větami) a připomeneme nejčastější i méně časté spojovací výrazy. Tím také zaměříme pozornost žáků ke stylistickému využití jazykových prostředků, které tvoří základ kultivované komunikace a uměleckého vyjadřování zvlášť. Jelikož a tudíž by měli žáci vnímat na pozadí obvyklých, frekventovanějších, stylově neutrálních spojovacích výrazů protože, neboť, vždyť, totiž, resp. a proto, tedy (v Poláčkově textu objevili žáci i stylově příznakový výraz pročež).
Po této jazykově stylotvorné přípravě můžeme přistoupit k pozorování celého Fryntova textu z pohledu právě popsaného. Necháme žáky vyhledat tyto a posléze i další spojovací výrazy (v předposlední sloce leč, byť, pakli - psány ovšem s velkými písmeny; interpretaci ale nebudeme zatěžovat určováním odporovacího, přípustkového a podmínkového charakteru těchto výrazů). Také naše hlavní (titulní) spojovací výrazy jsou psány v textu někdy s velkým, někdy (jen v závěrečné sloce) s malým počátečním písmenem. Prostřednictvím tohoto pravopisného jevu (psaní slov s velkými či malými počátečními písmeny) můžeme pokročit od aspektu gramatického, jemuž jsme zatím věnovali hlavní pozornost, k literárnímu. Totiž k tomu, že spojovací výrazy jelikož, tudíž, leč, byť, pakli, psané s velkými počátečními písmeny, se stávají v uměleckém textu jeho postavami, subjekty, aktéry, lyrickými hrdiny (pojmenování ponecháme na žácích, ale můžeme jejich vyjadřování terminologicky upřesnit).
Poté necháme žáky reprodukovat komunikační situaci textu. Ta je, jak žáci zjistí, dialogická. To může být pro učitele signál k tomu, aby reprodukcí textu pověřil dva žáky, kteří spolu povedou dialog jako muž Jelikož a muž Tudíž, a další žák se ujme role vypravěče. Ten (s pomocí učitele) může vést dále dialog s celou třídou o tom, proč je báseň "velmi moudrá". Debata by měla vést k tomu, že dialog Jelikože a Tudíže je velmi přátelský (vždyť oba aktéři, kteří se ho účastní, jsou bratři). Žáků se můžeme ptát na to, v čem se onen přátelský, bratrský dialog formálně projevuje. Měli by v textu vyhledat a vyhodnotit zejména slovo drahý a užitá deminutiva. Obapolné sympatie obou bratří projevující se ve vzájemném políbení a v zájmu o bratrovu rodinu (viz předposlední sloka) nepřehlédne dozajista ani ten nejméně pozorný žák.
Fryntův text tedy (tudíž) vyžaduje takovou interpretaci, která je založena na znalostech jazykových (učivo o souvětí a spojovacích výrazech), a nabízí i možnosti k rozšíření a prohloubení vědomostí literárních a k rozvoji schopností interpretačních, jejichž uplatnění předchází soustředěné pozorování textu a popis jeho struktury.
Estetická stránka
Nyní ponecháme stranou aspekty úzce lingvistické; vždyť s žáky interpretujeme umělecký text a literární výchova musí být v prvé řadě výchovou estetickou (nikoli jen kulturně informativní, jak bývalo na základních školách zvykem). Umělecký text nebudeme tudíž (proto, tedy) využívat ani k procvičování psaní velkých a malých písmen, ani k opakování učiva o deminutivech, o zbytcích duálového skloňování (upřenýma očima), o vokativu, o znělostní spodobě při výslovnosti hlásek ž a š, o různých typech vět apod. Svou funkční relevanci tu ovšem má polarita spisovnosti a nespisovnosti, knižnosti a hovorovosti, stylistické výjimečnosti, malé obvyklosti a naopak běžnosti výrazových prostředků; viz autorovu umělecky tvořivou práci s méně užívanými spojovacími výrazy jelikož a tudíž, která se stala základním tématem celého básnického textu.
Protože jde o text básnický, nesmíme opomenout ani to, že je organizován rozčleněním do sedmi čtyřveršových slok. To jistě bez problémů zaregistrují všichni žáci. Obdobně tomu může být i při pozorování rytmické výstavby veršů a při uplatnění znalosti metrických systémů (což je v literární výchově učivo na úrovni malé násobilky): žáci jistě identifikují jamb, velmi běžný typ v české poezii. Nyní už zbývá jen zeptat se, kolik jambických stop je v každém verši Fryntovy básně, a uvědomit si, že z rytmického hlediska lze Fryntův verš popsat jako čtyřstopý jamb.
Dále můžeme žáky aktivizovat tím, že jim zadáme úkol pozorovat text z hlediska jeho rýmové výstavby (i když není žádoucí, aby si žáci mysleli, že pouze rým dělá báseň básní). Abychom interpretaci příliš nekomplikovali, ponecháme stranou asonanci, aliteraci, epizeuxis i eufonii - prostředky, jež Frynta rovněž použil. Těmito aspekty textu se může učitel zabývat třeba jen s některými, k poezii inklinujícími žáky. Žáci jistě vypozorují, že rýmové dvojice jsou ve sloce rozloženy podle schématu a b a b, a vědí (nebo jim to řekneme), že takový rým nazýváme střídavý. Užitečné bude upevnit jejich vědomosti o podstatě rýmu, jeho druzích a funkcích. Na tyto úkoly můžeme žáky připravit tím, že jim uložíme nahlédnout do některého ze slovníků literární teorie a tam se poučit. Ostatně naučit žáky vyhledávat informace v různých typech katalogů, v knihovně i v dalších informačních zdrojích je také jeden z hlavních úkolů literární výchovy (viz RVP ZV, s. 18). Dbáme na to, aby si žák uvědomil nejen eufonickou funkci rýmu, která plyne z jeho definice, ale i funkci sémantickou a kompoziční.
Z kompozičního hlediska můžeme dále upozornit na běžné opakovací stylistické figury anaforu (v předposlední sloce) a epiforu (ve sloce závěrečné) i na časté přesahy (nesoulad větného a veršového členění). Také tyto termíny mohou žáci vyhledat v literárněvědných příručkách, a získat tak návyk se specializovanými příručkami pracovat (což není bohužel samozřejmé ani na středních školách - žáci většinou znají jen univerzální encyklopedie, slovníky cizích slov a internet).
Při tematické charakteristice textu se nemůžeme vyhnout základnímu tvůrčímu principu, který autor užil při výstavbě svého textu, při vytváření lyrických hrdinů básně, totiž personifikaci. Tou "polidštil" nejen své roztomilé zástupce říše živočišné (mrože), ale i mluvnické spojovací výrazy jelikož, tudíž, leč, byť, pakli, a vytvořil tak svébytný umělecký, fiktivní, nonsensový svět básně. Svět, jemuž tak dobře rozumějí a často jej milují právě mladí čtenáři. Nám ve škole ale musí jít též o to, aby si žáci uvědomili uměleckou kvalitu tohoto textu a uměli tuto uměleckost doložit argumenty (viz očekávaný výstup literární výchovy - rozlišuje literaturu hodnotnou a konzumní, svůj názor doloží argumenty (RVP ZV, s. 17).
Literatura a použité zdroje
Rámcový program základního vzdělávání.
FRYNTA, Emanuel. Písničky bez muziky. 1. vyd. Praha: Albatros, 1988.
POLÁČEK, K. Bylo nás pět. 2. vyd. Praha: Odeon, 1967.
Slovník literární teorie.
Poetický slovník.
Učebnice českého jazyka (učivo o skladbě, spojkách a spojovacích výrazech).
