Inspirace pro práci s dětmi s ADHD v mateřské škole

ADHD (attention deficit hyperactivity disorder) je porucha s deficitem pozornosti a hyperaktivitou, jedná se o onemocnění, které způsobuje potíže s koncentrací, projevující se neobvykle a nepřiměřeně zvýšenou aktivitou a impulzivním chování dítěte (Goetz, Uhlíková, 2009). 

Hlavní obtíže dětí s ADHD

Hlavní obtíže, které postihují děti s ADHD, vyplývají s narušené schopnosti se soustředit, hyperaktivity a impulzivity a můžeme je popsat následujícím způsobem (Goetz, Uhlíková, 2009, Škrdlíková, 2015):

1. dítě zajímá všechno, kromě toho, co má právě dělat

2. dítě vypadá, že vůbec neposlouchá, co se mu říká, je jakoby v denním snu

3. dítě má celkově sníženou schopnost se soustředit a po vyrušení z dané činnosti mu činí potíže se k dané činnosti znovu vrátit

4. dítě nepracuje, pokud na něj někdo nedohlíží

5. dítě nechodí, ale běhá, nemluví, ale křičí

6. dítě nevydrží u jedné aktivity, stále těká, působí mu obtíže dokončit úkol

7. dítě si stále s něčím hraje

8. dítě nevydrží sedět u jídla, u aktivity, je neustále v pohybu

9. dítě jedná unáhleně, jedná dříve, než myslí

10. dítě nemá zábrany – sahá na věci, na které sahat nemá, sahá na druhé lidi, bere druhým dětem z ruky hračky, impulzivně skáče druhým lidem do řeči

11. dítě reaguje zkratkovitě

12. dítě má nepředvídatelné chování, v jeho chování se projevují velké výkyvy, jelikož intenzita projevů ADHD nerovnoměrně kolísá

13. děti s ADHD dělají často chyby z nepozornosti, zapomínají na své povinnosti, působí neorganizovaným dojmem, až chaoticky

14. nepozornost je často spojená se zvýšením rizika úrazů a nehod

15. děti s ADHD mají nízkou frustrační toleranci, pokud při nějaké činnosti zažívají neúspěch, rychle se vzdávají

16. děti mají problémy se spánkem

17. děti v rozhovoru s druhým často odbíhají od tématu

18. děti mají problém s dodržováním pravidel při hře s ostatními dětmi či dospělým

19. dítěti činí obtíže počkat, až na něj přijde řada, proto může být v kolektivu svých vrstevníků považováno za sebestředné, což způsobuje obtíže se zařazením do kolektivu vrstevníků

20. dítě působí, jako by nemělo „pud sebezáchovy“

21. u dítěte se projevuje zvýšená dráždivost a citlivost

22. dítě působí neklid ve skupině

Projevy u jednotlivých dětí se však odlišují, jelikož se jedná o kombinaci základních příznaků ADHD, přidružených psychických poruch a vlivů výchovného prostředí, rodinné výchovy (Goetz, Uhlíková, 2009). 

Subtypy ADHD (Goetz, Uhlíková, 2009)

Ne u všech dětí se porucha ADHD projevuje stejným způsobem. Podle zastoupení příznaků nepozornosti, hyperaktivity a impulzivity rozlišujeme jednotlivé subtypy ADHD. 

1. Subtyp s převažující poruchou koncentrace

Do této kategorie spadá 25–35 % pacientů s ADHD. Tyto děti mají obtíže s pozorností, ale nejsou nikterak výrazně hyperaktivní a impulzivní. Z tohoto důvodu u nich není porucha ADHD odhalena v předškolním věku, neboť tyto děti nebudí v tomto věku pozornost. Porucha je většinou u nich odhalena až se zahájením školní docházky.

2. Subtyp s převažující hyperaktivitou a impulzivitou

Do této kategorie spadá asi 10–20%  pacientů s ADHD. U těchto dětí je porucha odhalena již v předškolním věku, neboť se od ostatních dětí odlišují svou výraznou živostí a unáhleností v jednání. 

3. Smíšený typ ADHD

Do této kategorie spadá většina pacientů, odhadem můžeme říci, že se vyskytuje asi u 50 % všech dětských pacientů s ADHD. U těchto dětí se projevuje nepozornost, hyperaktivita i impulzivita. 

Ke stanovení diagnózy jsou vypracovaná mezinárodní kritéria. V současné době jsou pro diagnostické účely užívány dva termíny, jedná se o syndrom ADHD, který vychází z Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN 10), a dále o tzv. hyperkinetický syndrom vycházející z Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM–5). V České republice se užívá především terminologie Světové zdravotnické organizace uvedená v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN 10). 

Příčiny vzniku ADHD

Příčiny vzniku ADHD dělíme na příčiny vycházející z medicínského hlediska a příčiny vycházející z psychosociálního hlediska.

Mezi příčiny vzniku ADHD u dětí z medicínského hlediska je nejčastěji uváděn vliv dědičnosti, a to zejména v přímé mužské linii, nezralost centrálního nervového systému, zhoršený energetický stav organismu, organické poškození mozku, příčiny neurofyziologické a neurochemické.

Mezi příčiny vzniku ADHD u dětí z psychosociálního hlediska je nejčastěji uváděno nevhodné výchovné působení rodiny. Přičemž pohled na mírů vlivu výchovy se u jednotlivých odborníků liší. Někteří odborníci vlivům výchovy žádný význam nepřikládají, jiní je považují za marginální téma, nebo za faktor prohlubující potíže (Škrdlíková, 2015).

Obecná doporučení pro práci s dětmi s ADHD (Škrdlíková, 2015, Essa, 2011):

U dětí s ADHD je velmi důležitá potřeba řádu a rytmicity.

1. Řád

Velký význam u dětí s ADHD hraje přehlednost v herně, která má pozitivní vliv na klid a pocit bezpečí u dětí. 

2. Jasná pravidla

Pro děti s ADHD má obrovský význam jednoznačné, předvídatelné, čitelné prostředí. Přínosné je zpracování pravidel do grafické podoby, jelikož jsou tak pro děti srozumitelnější a především je „mají stále před očima“.

Strukturování pomocí ikonek a piktogramů je velmi přínosné také při volné hře dětí. Volná hra představuje pro dítě s ADHD obtížnější situaci. Volná hra u těchto dětí často vede k chaosu, zvýšenému neklidu a konfliktním situacím s ostatními dětmi. 

3. Rituály 

Osvědčeným rituálem je každodenní seznámení dětí s plánem dne. Dětem s ADHD je potřeba připomenout častěji, co je v plánu a co bude následovat. Dobré je změny v činnostech dětem hlásit s drobným předstihem. 

4. Nenálepkovat

Negativní „nálepkování“ dětem neprospívá. Je lepší, aby si děti uvědomily, že každý dělá chyby a stále se všichni něčemu novému učíme a zlepšujeme se, a touto cestou je motivovat k práci na sobě. 

5. Práce se třídou 

Pro ostatní děti v kolektivu je obtížné smířit se s tím, že v jejich kolektivu je nějaké dítě, které narušuje hranice ostatních dětí. Děti v předškolním věku navíc většinou nechápou, že různí lidé mají různé projevy a také že učitelka může stejné chování různých dětí hodnotit jinak. Proto se děti musí naučit, že jsou rozdíly mezi konkrétními dětmi, musí si uvědomit, že jednotlivé děti se učí různým činnostem v jiném období, a proto je třeba děti, které mají jisté nedostatky v chování, respektovat takové, jaké jsou, a motivovat je ke zlepšení. 

6. Rozvoj soustředění

V obecné rovině je důležité eliminovat množství podnětů, aby se dítě mohlo lépe soustředit.

Rozvoji soustředění napomáhá také povzbuzování dítěte učitelem, aby se vybrané činnosti věnovalo delší dobu. Motivaci představuje chválení dítěte učitelem, pokud u nějaké činnosti vydrží déle než obvykle, poskytování pozitivní zpětné vazby dětem s ADHD, pokud u nějaké činnosti vydrží déle než obvykle.

Vhodné jsou také hry podporující soustředění (stavba z kostek, labyrinty, poslouchání ticha, ...) a hry rozvíjející koordinaci pohybů (přelévání tekutin, hry s pískovnicí, skákání panáka, navlékání korálků, ...)

Příklad hry rozvíjející soustředění (Škrdlíková, 2015)

Hra se jmenuje Tichošlápci. Na povel učitelky děti chodí tiše, skoro po špičkách po třídě, a poté je novým pokynem učitelka změní ve „stádo dupajících slonů“.

7. Využívat jemného tělesného kontaktu (položení ruky na rameno, pohlazení, ...) k uklidnění dítěte.

8. Rytmizace

K soustředění se do dané činnosti pomáhá také rytmizace. Může jít o básničku nebo písničku, která signalizuje změnu činnosti, usnadňuje přijetí stanoveného řádu a pravidel. 

9. Oční kontakt

Udržování očního kontaktu přiměje dítě k tomu, aby učitele poslouchalo.

10. Střídání odpočinku a aktivní činnosti

11. Nebrat si osobně nežádoucí chování dítěte

12. Vytvořit dítěti tiché místo, kde se může jít uklidnit, pokud je už pro něj úroveň stimulace a hluku ve třídě příliš velká. 

Závěr

Děti s ADHD jsou neklidné, nesoustředěné a impulzivní, nepředvídatelné. Při práci s těmito dětmi je důležité pochopení a uvědomění si jejich potřeb a na tomto základě vytvářet vhodné podmínky, vhodné prostředí pro práci s těmito dětmi. Pedagog tak vlastně pomáhá dítěti nalézt cestou, jak se vyrovnat se svou odlišností a jak rozvíjet své pozitivní, silné stránky.

Literatura a použité zdroje

ESSA, Eva. Jak pomoci dítěti. Metody zvládání problémů dětí v předškolní výchově. Brno: Computer Press, 2011.

GOETZ, Michal; UHLÍKOVÁ, Petra. ADHD. Porucha pozornosti s hyperaktivtou. Příručka pro starostlivé rodiče a zodpovědné učitele. Galén, 2009.

ŠKRDLÍKOVÁ, Petra. Hyperaktivní předškoláci. Výchova a vzdělávání dětí s ADHD. Praha: Portál, 2015.