Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
<p>Celostátní setkání představitelů Informačních center pro mládež v České republice se konalo u příležitosti předávání cen dobrovolníkům z "Íček". Zástupci a dobrovolníci se sešli v Praze v úterý 20. září 2011 v prostorách NICM a Domu zahraničních služeb na pražském Poříčí.</p>
Na nápad ocenit dobrovolníky pracijící v informačních centrech pro mládež přišli zaměstnanci Národního informačního centra v Praze Na Poříčí. Jednotlivá ICM mohla nominovat jednoho svého dobrovolníka. Porota pak vyhodnotila, zda si zaslouží uznání v podobě sošky, diplomu a drobných dárků z rukou ředitele Národního institutu dětí a mládeže Mgr. Jiřího Veverky. U slavnostního předání cen, stejně jako u celého setkání nechyběli ani leadři projektu Klíče pro život Mgr. Irena Hošková a Mgr. Tomáš Machalík, Ph.D. a především ředitel Odboru pro mládež MŠMT Mgr. Michal Urban.
Poté, co byli dobrovolníci oceněni, byl pro ně připraven tematický workshop. Ostatní se věnovali problematice chodu a možnostem rozvoje informačních center. Byli seznámeni s možnostmi zapůjčení propagačních stánků a „roll-upů“ a dalších materiálů a šablon v souladu s jednotným vizuálním stylem ICM.
Pro účastníky bylo připraveno velké množství prezentací, mezi nimi aktuální informace o dění v mezinárodní síti informačních center ERYIKA a o mezinárodní spolupráci, zástupci certifikovaných ICM představili zajímavé projekty a byl představen projekt Klíče pro život, konkrétně aktivity oblasti Podpora informačního systému pro mládež. Po skončení obou programů se zástupci ICM opět sešli se svými oceněnými dobrovolníky, aby je pořadatelé mohli pozvat ke slavnostnímu rautu. Nechyběla také možnost popovídat si s některými účastníky setkání.
Vy jste oceněná dobrovolnice informačního centra, pravděpodobně ještě studujete?
Ano, studuji cestovní ruch v Lomnici nad Popelkou, ve volném čase se věnuji tanci a loutkovému divadlu. V ICM informuji mladé lidi o nejrůznějších kulturních akcích, které pro ně děláme, vkládám akce na Facebook,pomáhám i zájemcům o evropskou dobrovolnou. Teď jsme právě vyslali dobrovolníka do Portugalska a před týdnem se nám vrátila se dobrovolnice z Řecka.
Jakou máte zkušenost s návštěvníky ICM?
Některé lidi to, co nabízíme dnes, vůbec nezajímá a jiní o to zase mají velký zájem, což je dobře. Ti si pak ty informace třeba hledají na Facebooku nebo na stránkách ICMka. Můžu říct, že se návštěvnost dokonce zvyšuje. Lidi přicházejí i osobně. Jde spíš o dospělé, kteří přijdou na internet. Zejména starším lidem se snažíme poradit, jak mají s internetem zacházet a jak mají vyhledávat informace.
Co vám dělá ve vaší práci největší starosti?
Problémy vidím spíš sama v sobě, občas se mi něco nepovede, něco neudělám dobře. V takovém případě se ale poradím s vedoucím, pak dám věc do kupy a všechno je v pořádku. No a skoro bych zapomněla – nejvíc starostí mi dělá angličtina. Tu si tady opravdu docela procvičím. A vzhledem k tomu, že ji nemám zmáknutou úplně nejlíp, je to někdy problém. Angličtinu při vyřizování agendy Evropské dobrovolné služby opravdu potřebuji.
Pracovala jste pro druhé už dříve, nebo je dobrovolnická práce v ICM vaše první zkušenost tohoto druhu?
Byla v mládežnickém parlamentu a až potom jsem se zapojila do dobrovolnictví v ICM. V parlamentu jsme si povídali o různých problémech současnosti, taky jsme tam realizovali projekt Cesta na zelenou, ten řešil bezpečnou cestu dětí do školy. Beru to jako velmi užitečnou zkušenost. Ale ta skutečná dobrovolnická práce přišla v podstatě až teď, v ICM.
Co vás ve vašem ICM v současné době nejvíc trápí?
Malé prostory. Částečně to souvisí s finančními možnostmi, ale ten hlavní důvod je, že jsme získali prostory, které byly v té chvíli k dispozici, jsou to prostory města, takže máme relativně nízké nájmy. V současné době připravujeme projekt na rozšíření prostor, kde bychom měli konečně mít i zázemí jako třeba přednáškový sál. Pod jako organizací jako Íčko fungujete? Je to občanské sdružení Krebul, které tohleto Íčko zřídilo v roce 2009. Ve spolupráci s ním se nám podařilo získat i certifikaci.
Jak to bylo pro vás těžké, získat certifikaci?
Byla to roční práce, kolem které byla spousta papírování. Chcete-li certifikaci, tak to jediné měřitelné jsou papíry, takže bylo důležité dát všechno do pořádku. Trošičku stranou zůstávají naše akce a aktivity, ale tak to asi prostě je a být musí. Co by mělo být nosnou činností Íček do budoucna? Když budu mluvit za tři jihočeská Íčka, u těch se osvědčuje dělat společné projekty, společné katalogy, společné produkty, které nějak zviditelní i kraj. A na to samozřejmě ten kraj slyší. To se pak projeví třeba i na dotacích. A rada na závěr – dělat konkrétní aktivity a projekty, nečekat s tím až na to, jestli klient do Íčka přijde.
A co byste očekávali od NICM pro svou vlastní podporu?
Mělo by být zastřešující organizací (podobně, jako je tomu na Slovensku), odkud k nám bude přicházet metodická pomoc, jíž bychom mohli následně využívat. Konkrétně mě napadá vydávání publikací, na které mynemáme peníze.
Můžete nám říct, kdo je vaším zřizovatelem?
Naše ICM působí v rámci knihovny M Klubu v Třinci, tedy klubu pro mladé lidi. Pořádáme akce, které se zaměřují na tuto věkovou skupinu, snažíme se vše provázat. Paní ředitelka je toho názoru, že informace jsou záležitostí knihoven a že ICMka do knihoven patří. Knihovny obecně trošku zaspaly dobu, už dávno měla spolupracovat s těmito projekty.
Co vůbec očekáváte od toho dnešního semináře?
Konečně zjistíme, jak to tady funguje, jaká jsou očekávání, co vypadá ještě ne tak úplně beznadějně, co se teprve řeší, co bychom měli řešit my a že nemáme ztrácet hlavu.
Před deseti lety to byla místa, kde byl holavně internet a informace, které maldí lidé neměli možnost najít jinde. Dnes je ale situace úplně jiná. Co by mělo být náplní činnosti ICM do budoucna?
Nalákat mladé lidi. Ten problém, který mají dnes ICM, mají i knihovny. Čtenáři nám v patnácti letech z knihovny odcházejí. Proto vznikl i ten náš M-klub, kde přicházejí na to, že nejsme žádná zkostnatělá organizace, která je bude bouchat knížkami do hlavy, ale že máme různé zajímavé kulturní nabídky: filmový klub, filmové festivaly, besedy s velmi zajímavými lidmi. Tím získáváme pravidelné návštěvníky, kteří zjišťují, že je zajímavá nejen tahle nabídka, ale že stejně zajímavý je i regál s knihami, že existuje elektronická kniha, že jsou nějaké databáze. Přes to, co je baví, je pak dostáváme k některým projektům. Ale je to hodně těžké a je nás na to málo. Přitom to bez osobní angažovanosti vůbec není možné dělat. Je třeba shromažďovat kolem sebe lidi, kteří jsou pro to zapálení, a ti pak pomáhají s propagací. Já tomu musím dávat opravdu hodně, naštěstí mám osvícenou přítelkyni, která vydělává dvakrát tolik co já, takže mě podporuje a říká, že když mě ta práce baví, tak se mnou nebude nuda a nebudu škarohlíd. A když se vrátím k ICM, doufám, že se odstraní dětské nemoci, co tady ještě jsou. A že se NICM a NIDM podaří prolobovat spolupráci mezi jednotlivými sektory státní správy, samosprávy, případně mezi neziskovkami, protože jinak to nemá cenu, když si každý hraje na svém vlastním písečku.
Svatava Šimková, NIDM
Hana Šnajdrová, regionální koordinátorka – redaktorka, kraj Karlovarský
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.