Hyperlinkové psaní
Článek poukazuje na odlišnosti v psaní na papír a v psaní na blogy a webové stránky. Popisuje jeden z charakteristických znaků, tj. odkazy umisťované přímo v textu.
Hyperlinkové psaní je takové psaní na blog nebo webové stránky, které za svoji součást považuje práci s odkazy uvnitř textu samotného.
V současné době žáci většinu slohových prací odevzdávají v papírové podobě, někteří učitelé vyžadují text přiložený k e-mailu, jiní nasdílený např. v Google Classroom. Ti nejodváženější zkoušejí psát rovnou na blog nebo webové stránky. Jenže Bud Hunt si všímá, že psaním na blogy jen nahrazujeme běžné psaní do sešitu. Podle něj jsme takto začali psát, aniž bychom psaní skutečně transformovali. Proto k nejčastěji zadávaným tématům patří vyprávění o prožitém dnu, odpovídání na zadané otázky nebo reflektivní eseje na různá témata. Jenže psaní online je přece jiné než kopírování textů z MS Word a ve skutečnosti takové zadávané texty ani psaní na blog nevyžadují. A co je důležité, vyžadují málo vyhledávání v jiných zdrojích. A pokud už nějaké odkazy na jiné zdroje v textu jsou, zůstávají na ocet v závěru textu. [1] [2]
Silvia Tolisano upozorňuje, že už více než deset let se můžeme setkat s termínem hyperlinkové psaní, které někteří nazývají vrstevnaté, nelineární, propojené apod. Ve školách je ale u tohoto tématu vidět jen velmi malý pokrok. [6] [8]
Než budeme pokračovat v tom, zda a jak učit děti umisťovat odkazy do textu, měli bychom nejdříve vědět, k čemu odkazy v blozích a na webových stránkách jsou a proč je tam autoři vkládají. Podle Wesleyho Fryera totiž psaní s hyperlinky nabízí úplně nový propojený svět myšlenek a informací. Schopnost propojit naše světy s myšlenkami jiných i multimédii představuje sílu komunikace, kterou jsme si dříve nedokázali představit. [3] Za odkazem je kromě informace ve skutečnosti ukrytý význam toho, proč odkazujeme. Jak říká Jay Rosen ve své přednášce o etice odkazů: „Odkaz nám říká, že se možná zajímáte o jednu věc, ale asi byste měli vědět o jiné, a když něco říkám já, podívejte se, co říká někdo jiný.“ [4] Takový přístup ovšem nemá co dělat s autorskými právy, je to více než citace zdrojů, protože záměrem je ukázat proces přemýšlení, poskytnout náhled na autorův rámec znalostí a
Diskuze (6)
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
- RNDr. I. Marek28. 3. 2020
Téma je velice zajímavé. Některá doporučení a tvrzení jsou přinejmenším diskutabilní. Opakovaně se v článku vedle sebe uvádí blogování a psaní na wiki (resp. na webové stránky), ale málo je zdůrazněna odlišná relevantnost těchto dvou (odlišných!) činností.
- Bořivoj Brdička28. 3. 2020
Wiki se v článku vyskytuje jen jednou. Pravděpodobně bychom mohli tento fenomén doby (kultury konektivity), který byl zcela nahrazen sdílením dokumentů, již odeslat do propadliště dějin. Umím si ale docela dobře představit, že by tento nástroj mohl posloužit jako prostředek pro nácvik "hyperlinkového" sdíleného psaní.
- Mgr. Ludmila Kovaříková31. 3. 2020
Dobrý den, pane Marku, děkuji za komentář i upozornění na rozdílnost činností. Samozřejmě máte pravdu. Jeví se vám ještě něco dalšího jako diskutabilní? Děkuji za odpověď.
- RNDr. I. Marek1. 4. 2020
Dobré jitro, paní Kovaříková. Předznamenávám, že posuzuji hyperlinkové psaní z hlediska vytváření osobní databáze, případně z hlediska vytváření studijních materiálů. Za diskutabilní považuji: * Odkazy by měly být součástí textu. * Zachovávat přirozený tok textu, nepřerušovat ho -- Odkazy naopak klidně mohou být kostrou textu. "Příklady najdete zde a protipříklady zde ." schopnost orientaci neztratit při čtení nelineárních textů je základní komponentou informační (mediální) gramotnosti -- Druhá možnost je, že aby se čtenář neztratil je starostí autora a závisí na přehlednosti a na vhodné struktuře materiálu s hyper-odkazy. Alternativně bych situaci popsal: Čtenář ať se klidně ztrácí, ale musí se zase snadno najít. Ještě mě napadá další důvod, k těm několika vámi uváděným, proč používat hyper-odkazy. Považuji za žádoucí, - aby webové stránky měly jistou optimální velikost (prostě, aby to opravdu byly stránky), - aby každá stránka zpracovávala jediné téma, - aby se každý text v materiálu vyskytoval jen jedinkrát. A k dosažení výše uvedených požadavků slouží, když je studijní materiál poskládaný z dílčích stránek propojených pomocí hyper-odkazů.
- Mgr. Ludmila Kovaříková1. 4. 2020
Pane Marku, děkuji za Vaše připomínky. Pokud chce autor odkazy takto zdůraznit, nevidím to jako problém. Rozhodně je třeba o těchto věcech a pohledech diskutovat a otevírat obzory. Krásný den
- Bořivoj Brdička2. 4. 2020
Mám takový dojem, že ve skutečnosti zde nejsou žádné rozpory. Je zřejmé, že ne všechny žánry mohou používat hyperlinkové psaní. Typicky se hodí hlavné do referátů či do výukových materiálů. Autor hypertextového dokumentu píše tak, aby v základu bylo jen to nejnutnější, a přidává na hlubších úrovních detaily. Pozor ale, toto již je hodně vzácné. Detaily jsou všude online dostupné, takže je nejjednodušší je odkazovat. Riziko ztráty orientace je reálné. Schopnost mu nepodlehnout je základní dovedností informační (mediální) gramotnosti. Tedy patří k tomu, co by se žáci měli ve škole naučit.