Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Příspěvek popisuje, jak vhodně využít školní knihovnu ve vyučovacích hodinách českého jazyka.
Příspěvek byl převzat z časopisu Český jazyk a literatura, vydávaného SPN, a. s.
Každý učitel, který svoje povolání nevykonává jen s rutinou a trpným „vyhořením", stojí co chvíli před problémem, jak své žáky vhodně motivovat a aktivizovat, aby se jim učení nestalo nutnou a často i stresující povinností, jak v nich podpořit jejich přirozenou zvídavost a pěstoval v nich chuť a potřebu přijímat nové podněty, informace a zkušenosti nejen ve školní třídě, ale především i mimo ni.
Neřekla bych nic objevného, kdybych obecně hovořila o tom, ke kterým faktorům musí učitel při této činnosti přihlížet a jaké má možnosti realizace svého záměru. Proto bych se ráda zmínila o jednom konkrétním příkladu motivace k výuce českému jazyku ze své (nikoli dlouhé) praxe.
Před dvěma lety jsem se stala češtinářkou a současně i třídní učitelkou primy1 Gymnázia Děčín. Naskytla se mi tudíž příležitost pracovat s velice nadanými žáky2, a zvláště díky pozici třídního s nimi podnikat řadu věcí nad rámec školních osnov. Aby se však chuť „hrát si s češtinou" přenesla i na mé žáky, spojila jsem úvodní blok informací o češtině a jejím studiu se seznámením žáků s novým prostředím. Novost prostředí podstatně ovlivňuje přístup primánů ke školním aktivitám - jak jsem se ostatně mohla sama několikrát přesvědčit. Nový kolektiv, v němž si musejí znovu vydobýt svou pozici, a společnost starších, leckdy výrazně starších žáků, může primány pozitivně motivovat k nové práci, ale také deprimovat a frustrovat. Citlivý individuální přístup je na místě víc než kdy jindy.
Na několik úvodních hodin jsem přesunula výuku z klasické třídy do školní knihovny. Podmínkou takové činnosti je pochopitelně příslušně velká knihovna, vybavená dostatečným množstvím studijního materiálu, lavic a židlí. Mým cílem bylo dokázat žákům, že mluvit a později i psát a číst česky není samozřejmou kompetencí, jež byla dána do vínku všem příslušníkům našeho národa, ale že v sobě tento dar jazyka českého nese i závazek pečovat o něj a dále jej pěstovat. K tomu je však potřeba „zahradníka" poučeného a vybaveného vhodným „nářadím". Obrovskou výhodou věku 11-12 let je to, že dítě se dá ještě velice snadno nadchnout. Převládající spontaneitu dětství již od 7. třídy postupně potlačí prepubertální okolí a konvence dospělých.
Nechala jsem žáky prozkoumat knihovnu, seznámit se s paní knihovnicí i s výpůjčním řádem a snést na pracovní plochu základní jazykovědné příručky. Škola je jazykovědnými příručkami vybavena dostatečně, tj. třiceti kusy od každé, což odpovídá průměrnému počtu žáků v jedné třídě. To je ideální stav, který umožní každému pracovat s vlastní příručkou. Práce pozbývá smyslu, pokud je počet příruček nižší než jedna pro dvojici. Zadávala jsem postupně úkoly jednotlivcům, dvojicím i skupinám, aby se činnosti rychle střídaly, ale aby žáci měli možnost vyniknout podle svých schopností a aby si už od začátku zvykali na formy práce, které byly pro ně leckdy zcela nové.
Žáci vyhledávali tatáž hesla v Pravidlech českého pravopisu a Slovníku spisovné češtiny a porovnávali informace, které jim tyto příručky o jednotlivých výrazech poskytovaly. Snažila jsem se také o to, aby si uvědomili, že i v jazykovědě existuje pluralita názorů; SSČ a PČP například přiřazují některá slova k různým slovním druhům.
Zjišťovali původ svých křestních jmen, příjmení, názvů obcí, odkud pocházejí, zkoušeli vysvětlit, jak některá slova vznikla, a své hypotézy si ověřovali v etymologických slovnících. Vybírala jsem slova etymologicky zajímavá - např. kluk (louka, loukoť, oblouk), jícha (jíška), červený, bazilišek, kravata atp.
Na slovech domácího i cizího původu žáci vnímali příbuznost jazyků a jejich vzájemný kontakt a interakci. Do protikladu k tomu jsem jim pustila dvě videoukázky3 z televizního seriálu F. L. Věk (J. Sovák v roli „spěšnoveda" předčítá R. Brzobohatému v roli F. L. Věka, čím hodlá nahradit slova do češtiny „přivandrovalá") a z televizní podoby Zábranovy a Škvoreckého Vraždy se zárukou (továrník Zdeborský jako zapálený člen „Spolku pro očistu českého mluvu" přivádí k šílenství celé své okolí); obě humorně zachycují jazykový purismus. V tomto případě si žáci všímali toho, že tendence očistit češtinu od všech cizích vlivů a zásahů nevymizela spolu s koncem národního obrození. Zamýšleli se nad tím, čím je jazykový purismus vyvoláván a co jsou jeho pozitiva a negativa.
V pohádce Proč si dávat dobrý pozor na jazyk měli s pomocí SSČ odhalit 16 zašifrovaných frazémů, v nichž se vyskytuje slovo jazyk nebo jazýček. Vytvářením slovních spojení a sousloví obsahujících jednak adjektivum český, jednak substantivum jazyk byli žáci vedeni k vnímání mnohovýznamovosti slov a specifik víceslovných pojmenování a uvědomovali si potřebu umět se nejen vyjadřovat pregnantně, ale i výhodu, kterou jim poskytne schopnost užívat rozmanitostí mateřského jazyka. Citáty z dobových mluvnic (Gebauer, Trávníček) vyvolaly velký zájem, ba veselí (formulacemi pro ně archaickými uváděnými ve srovnání se současnými) a největší nadšení pak procvičování některých pravopisných jevů na počítači4 a vyhledávání doplňujících informací na internetu. Touto cestou se seznámili s výukovými programy, které byly nainstalovány na počítačích žákům přístupných a slouží k tomu, aby si mohli individuálně procvičit pravopis, určování gramatických kategorií, větné rozbory atd. Obliba takových aktivit je značná.
Kladný vztah žáků ke knihám a knihovně jsem se pokoušela průběžně posilovat, mj. „Nocí v knihovně" pořádanou o rok později. Večerní program začínal výukovým blokem zaměřeným na magii, mýty a pohádky. Následovalo předčítání vybraných textů, zejména pohádek z různých koutů světa. Závěr byl věnován přípravě projektu „Zlatovláska" (komiks, parodie, novinová zpráva, filmový scénář, přebásnění atp.) a soutěže pro celou školu, křížovky4, na jejíž tvorbě se podíleli všichni sekundáni. Ti také druhý den dodali zadání do každé třídy, sesbírali výsledky a vylosovali vítěze. Vítězná třída byla odměněna knihami, jež byly zaplaceny z fondu Unie rodičů. Následovala objevná cesta po škole zakončená pasováním na právoplatného sekundána v tmavé sborovně, osvětlené jen malou svíčkou.
Zda se mi můj záměr podařil, ať posoudí zejména mí žáci sami, jedno je však jisté - co do početního zastoupení má třída v knihovně dennodenně vede.
1 6. třída základní školy/prima víceletého gymnázia je podle mého názoru stěžejní ročník pro vytváření postojů k jednotlivým předmětům, resp. vědním oborům, a často má vliv i na výběr budoucího povolání.
2 Zcela jistě by se jinak pracovalo se žáky 6. tříd ZŠ, kde musí učitel vzhledem k výrazné heterogonii skupiny žáků mnohem častěji věnovat více prostoru výchovné složce svého pedagogického působení než složce vzdělávací. Prima víceletých gymnázií je specifickým kolektivem, kolektivem „těch nejlepších", což však s sebou přináší vedle nesporně pozitivních aspektů i riziko až nezdravé konkurence. Někteří žáci, dosud vynikající, a tudíž zvyklí na soustavné úspěchy a chválu, se jen stěží vyrovnávají s tím, že v nové třídě jsou svými znalostmi i dovednostmi průměrní, nebo dokonce podprůměrní. Ne všichni tuto zkušenost přijmou a reagují na ni přirozeným zvýšením studijní aktivity. Objevuje se i snaha být nejlepším cestou snižování ostatních žáků (urážkami, ponižováním atp.), nezřídka doprovázená těžko ovladatelnou agresivitou. Ta může být podpořena některými projevy rodičů, rozčarovaných z náhlého nárůstu počtu špatných známek; ti hledají příčinu žákova klasifikačního propadu na straně učitelů.
3 Knihovna je vybavena videopřehrávačem, je možno použít plátno a dataprojektor, a tak vyvolat dojem promítaného filmu, což znásobí prožitek percepce.
4 Inspirovat se lze: ČECHOVÁ, M., OLIVA, K. Hrátky s češtinou. Praha: SPN, 1993.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.