Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Historie a vývoj Evropské unie - 3. část
4,0 (3 hodnocení)
Cílem předloženého seriálu článků je seznámit čtenáře stručně s historií a vývojem Evropské unie.
Ve třetím příspěvku je popsán evropský integrační proces do roku 2013.
Cesta k Evropské unii v letech 1993 – 2013
Dnem 1. 1. 1993 vstupuje v platnost jednotný vnitřní trh. V březnu 1993 byl přijat v Paříži Pakt stability pro střední a východní Evropu. Ve dnech 21. – 22. 6. 1993 se koná zasedání Evropské rady v Kodani a Společenství deklaruje své odhodlání přijmout země ucházející se o členství co nejdříve poté, co splní stanovená politická a hospodářská kritéria.
Maastrichtská smlouva o Evropské unii vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. Smlouva o Evropské unii (SEU) otevírá novou etapu evropské integrace, protože umožňuje zahájit politickou integraci. Vytváří Evropskou unii spočívající na třech pilířích: Evropské společenství; společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP); policejní a soudní spolupráce v trestních věcech (SVV). Smlouva zavádí evropské občanství, posiluje pravomoci Evropského parlamentu a zakládá Hospodářskou a měnovou unii (HMU). Dále nahrazuje EHS Evropským společenstvím (ES). Tato smlouva je výsledkem vnitřních a vnějších okolností. Na vnější rovině vedl pád komunismu ve střední a východní Evropě a perspektiva sjednocení Německa k závazku posílit mezinárodní postavení Společenství. Z vnitřního pohledu chtěly členské státy pokračovat v pokroku, kterého bylo dosaženo díky jednotnému evropskému aktu, prostřednictvím dalších reforem. Podpisem Maastrichtské smlouvy dochází k jasnému překonání původního hospodářského cíle Společenství, tj. realizace společného trhu, a k vyjádření politických záměrů.
V tomto ohledu sleduje Maastrichtská smlouva pět základních cílů:
posílit demokratickou legitimitu institucí;
zefektivnit fungování institucí;
založit hospodářskou a měnovou unii;
rozvíjet sociální rozměr Společenství;
zavést společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.
Dne 5. 12. 1993 přijímá Komise „Bílou knihu“ o růstu, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti.
Dnem 1. 1. 1994 vstupuje v platnost Dohoda o ustanovení Evropského hospodářského prostoru. Hospodářská a měnová unie vstupuje do druhé fáze. Je založen Evropský měnový institut (EMI). Ve dnech 26. - 27. 5. 1994 je zahájena konference k uzavření Paktu stability pro střední a východní Evropu v Paříži. Dne 17. 12. 1994 je podepsána v Lisabonu Evropská energetická charta.
Dnem 1. 1. 1995 dochází ke čtvrtému rozšíření společenství o Rakousko, Švédsko a Finsko - vzniká „Patnáctka“.
Dne 17. 1. 1995 se Česká republika uchází o členství v EU a dne 1. 2. 1995 vstupuje v platnost Evropská dohoda mezi Evropskou unií a Českou republikou.
Dne 26. 3. 1995 nabývá platnosti Schengenská dohoda mezi zeměmi Beneluxu, Francií, Německem, Portugalskem a Španělskem.
Ve dnech 16. a 17. 6. 1997 se koná zasedání Evropské rady v Amsterodamu. Je přijata dohoda o novele Smlouvy o Evropské unii. Dne 16. 7. 1997 Komise předkládá dokument „Agenda 2000 pro silnější a širší Unii“ a posudky deseti kandidátských zemí střední a jihovýchodní Evropy, Kypru, Malty, Turecka. Dne 19. 12. 1997 Dánsko, Finsko a Švédsko podepisují Schengenskou dohodu.
Dnem 1. 1. 1999 se euro stává oficiální měnou pro Benelux, Finsko, Francii, Německo, Itálii, Irsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko (zatím jen pro bankovní operace).
Ve dnech 23. a 24. 3. 2000 se koná zvláštní zasedání Evropské rady v Lisabonu, kde je rozhodnuto o přijetí nové strategie Evropské unie s cílem posílit zaměstnanost, hospodářské reformy a sociální soudržnost (Lisabonská strategie). Ve dnech 19. – 20. 6. 2000 je na zasedání Evropské rady potvrzeno odhodlání budovat společnou bezpečnostní a obrannou politiku Evropské unie a dokončit práce na „Chartě základních lidských práv“. Ve dnech 7. - 11. 12. 2000 je na zasedání Evropské rady v Nice formálně přijata „Charta základních lidských práv" a schválen postup při jednáních o vstupu kandidátských zemí.
Ve dnech 14. a 15. 12. 2001 se koná zasedání Evropské rady v Laekenu (Belgie), kde byla přijata Laekenská deklarace (Deklarace o budoucnosti Evropy).
Dnem 1. 1. 2002 se euro stává měnou ve 12 zemích eurozóny, národní platidla přestávají platit k 28. 2. 2002 (britská libra a švédská koruna zůstávají v platnosti).
Dne 16. 3. 2002 je v Athénách slavnostně podepsána Smlouva o připojení mezi Evropskou unií a Českou republikou, Estonskem, Kyprem, Litvou, Lotyšskem, Maďarskem, Maltou, Polskem, Slovinskem a Slovenskem.
Dne 4. 10. 2003 je zahájena na zvláštním zasedání Evropské rady v Římě mezivládní konference o Evropské ústavní smlouvě.
Dne 1. 5. 2004 probíhá páté rozšíření Evropské unie o deset zemí ze střední a východní Evropy (Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovinsko a Slovensko). Ve dnech 10. - 13. 6. 2004 se konají volby do Evropského parlamentu ve všech 25 zemích Evropské unie, včetně České republiky.
Ve dnech 17. a 18. 6. 2004 se koná zasedání Evropské rady v Bruselu, kde je dosaženo dohody o návrhu smlouvy o založení Ústavy pro Evropu. Dne 20. 7. 2004 probíhá zahajovací schůze nově zvoleného Evropského parlamentu - je potvrzen nový předseda Evropské komise, která má 25 členů (každý členský stát je zastoupen jednám komisařem).
Lisabonská smlouva vstupuje v platnost dne 1. prosince 2009, čímž se uzavřel několikaletý proces vyjednávání o institucionálních otázkách. Smlouva mění stávající zakládající smlouvy EU, tj. Smlouvu o EU a Smlouvu o založení ES, aniž by je nahrazovala. Poskytuje Evropské unii odpovídající právní rámec a nástroje pro řešení budoucích výzev a naplnění očekávání občanů.[2]
Dne 1. 1. 2007 nastává šesté rozšíření Evropské unie o Rumunsko a Bulharsko.
Sedmé rozšíření Evropské unie o Chorvatsko se uskutečnilo 1. 7. 2013.[3]
Závěrem
Autor ve svém příspěvku charakterizuje historii a vývoj evropské integrace (později Evropské unie) od doby Karla Velikého až do současné doby. Na základě studia odborné literatury a získaných znalostí je text zaměřen na období historického vývoje do roku 1918, na období historického vývoje od roku 1918 do roku 1945. V další části se autor rozhodl provést stručnou analýzu názorů na evropské myšlenky v období 1945 až 1955, na vývoj evropské integrace v období 1955 až 1973, v období 1974 až 1983. Pozornost je také věnována vývoji Evropské unie v letech 1984 až 1992 a v období let 1993 až 2013.
Názory na historii a vývoj Evropské unie jsou chápány odbornou i laickou veřejností různě, proto se autor rozhodl téma zpracovat tak, že se pokusil využít dostupných faktografických údajů k rozšíření znalostí o dané problematice.
Literatura k příspěvku:
KÖNIG, P. a kol. Učebnice evropské integrace. Praha: Nakladatelství Barrister&Principal, spol s r.o., 2006, ISBN 80-7364-022-8
KEŘKOVSKÝ, M., KEŘKOVSKÁ, A. Evropská unie, historie, instituce, ekonomika a politiky. Praha:1999, Computer Press, ISBN 80-7226-196-7
KOCOUREK, L. Veřejná správa v Evropské unii. Praha: CEMI, 2013, učební texty.
POMAHAČ, R. Evropské právo, 1. vydání. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2003, ISBN 80-246-0576-7
Článek popisuje vývoj Evropské unie v posledních dvaceti letech. Příspěvek má přesah nejen k průřezovým tématům, ale také k mezinárodním vztahům a soudobým dějinám.
