Hippelova technologická inovace ve školství
Úvaha nad tím, jak by bylo možno ve školství využít výsledky výzkumu profesora MIT Erica von Hippela realizované původně v oblasti technologické inovace výroby, průmyslu a obchodu.
Profesor Eric von Hippel je známou osobností v oboru technologické inovace. Působí na MIT Sloan School of Management a na MIT Engineering Systems Division. Ve svém výzkumu dospěl k velmi zajímavým výsledkům, které, ač se primárně týkají inovací ve výrobě, průmyslu a obchodě, jsou přenositelné i do školství. Podívejme se, oč běží.
Již v roce 1988 Hippel zjistil, že pozoruhodné množství inovativních nápadů mají v mnoha případech zákazníci [3]. Jenže nejde o ty průměrné, s nimiž typicky pracují tradiční marketingové metody průzkumu trhu, zjišťující názory zákazníků a jejich budoucí potřeby. Takové postupy jsou podle výzkumu nepřesné. Hippel proto definuje zvláštní skupinu zákazníků, které nazývá „čelnými uživateli“ (Lead Users). Jsou to ti, kterým stávající výrobky či služby natolik nevyhovují, že se sami angažují v iniciování inovativních procesů vedoucích ke změně. Definuje je takto:
Čelní uživatelé cítí potřebu existence takového produktu, jenž bude trhem požadován až za několik měsíců či let. Jejich potřeba je tak velká, že často požadovaný nový produkt sami začnou vyvíjet, protože nechtějí čekat, až bude k dispozici komerčně dostupné řešení. Uživatelé, kteří inovují, jsou schopni vytvořit přesně to, co sami chtějí, a neohlížejí se na již existující řešení.
Hippel přitom samozřejmě vychází z klasické Rogersovy teorie difuze inovací (viz Role internetu ve vzdělávání, Kam spěje vývoj vzdělávacích technologií), podle níž odpovídá průběh přijímání inovace Gausově křivce. Jeho čelní uživatelé, kteří řeší svou potřebu existence zařízení či služby specifického typu dříve, než se taková nabídka objeví na trhu, pochopitelně patří mezi 2.5 % nadšenců-inovátorů.
Diskuze (3)
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
- Martin Rusek9. 11. 2012
Dobrý den, měl bych poznámku k závěru. Myslím, že je příliš optimistické, myslet si, že b yse z každého učitele stal inovátor. Znamenalo by to, že každý učitel má zájem být lepším. Obávám se, že ttohle by neplatilo ani ve Finsku, natož pak u nás. S tím souvisí i potřeba učitelů zapojených do elektronické komunity. Bohužel ani současní absolventi k tomu nejsou vedeni. Jak jsme už někde publikovali, předpokládá se asi, že absolvent opustí fakultu 100% vybaven vším, co pro svou dlouhou kariéru učitele bude potřebovat. Pokud to v sobě nějakým způsobem nemá, na fakultě povětšinou mimo moodle není veden k intterakci s učitelskou veřejností. Nemůžeme pak předpokládat, že se zpozdilci o inovacích vůbec budou chtít dozvědět, dozví a něco si z nich vezmou. Kde začít je na snadě. Bohužel ne u Socolova přístupu.
- Bořivoj Brdička9. 11. 2012
Martine, jsem nazýván vizionářem. Často podezírám ty lidi, kteří mě takto označují, z lenosti. Je to hodně pohodlné, prostě si nicnedělání zdůvodnit tím, že snaha by byla předčasná. Nemohu-li začít tím, co je nasnadě, dělám alespoň něco jiného. Nevím, co je špatného na snaze přesvědčit každého učitele, že by se mohl stát inovátorem. Jasněže se to nemůže bezezbytku podařit. Ale to přece nevadí. Jde nám hlavně o to, aby se všichni dozvěděli, jak to dělají ti, kteří mají úspěch. Minimálně toto bychom dokázat měli. Zkouším takový typ výuky teď ve volitelném předmětu Vzdělávací technologie 21.st. (http://spomocnik.rvp.cz/clanek/16563/) Jsem zvědav, do jaké míry se to povede?
- Bořivoj Brdička16. 2. 2014
Zajímavý text rozebírající problematiku čelných učitelů jsem našel v blogu Abject Learning Briana Lamba: On “lead users” and “generalists” (http://abject.ca/lead-users-and-generalists/)