Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Herní klub rodičů a dětí při MŠ
Článek přináší náhled do činnosti herního klubu rodičů a dětí při MŠ. Tyto kluby vznikají za pomoci Mensy ČR ve školách všech úrovní. Jejich cílem je podpora nadaných dětí ve školách a podpora rozvoje rozumových dovedností prostřednictvím logických, strategických a jiných společenských her specializovaných na tuto oblast.
V posledních letech jsem si při práci s předškolními dětmi všimla, že se zvyšuje procento těch, které mají vysokou inteligenci a zvýšený zájem o stimulaci v oblasti rozumových schopností. Mnohé z těchto dětí se však velmi často v nějaké oblasti odlišují od svých vrstevníků, většinou se vymykají „normě“.
Pojem nadané dítě nelze zaměňovat s pojmem „bezproblémové dítě“. Právě z podstaty nadprůměrného nadání často vyplývá, že s tímto dítětem je více práce než s jeho vrstevníky. Nejenže je výchova těchto dětí náročnější, ale vyžaduje i vytvoření podnětného prostředí, tedy i v oblasti finanční je nutné více investovat. Této skupině dětí často nevyhovuje tradiční „školské“ předávání informací a v kontaktu s dospělým mnohdy vyžadují přístup, „jeden k jednomu“, tedy zvýšenou individuální péči. Je nutné si uvědomit, že pokud tuto péči dostanou, společnosti to pak vrátí.
Nadané děti mají nárok na integraci stejně jako děti postižené, ale často se setkávám s názorem, že když jsou „chytré“, poradí si nějak samy. Mnozí také říkají, že na úrovni MŠ je ještě brzy rozpoznat a podporovat děti nadprůměrně nadané. Nejsem odpůrce žádné integrace, pracovala jsem dlouhou dobu s dětmi postiženými a absolvovala jsem studium speciální pedagogiky. Právě z tohoto důvodu mohu srovnávat a otevřeně říci, že pokud vytvoříme podmínky pro rozvoj i dětěm s vysokým potenciálem v jakékoli oblasti, návratnost je pro nás, děti i společnost daleko vyšší, efektivnější a v budoucnu využitelnější.
Problém také spočívá v tom, že u postižených dětí jsou problematické věci jasné a viditelné na první pohled, u dětí nadaných ovšem nikoli. Často je sice učitelé poznají, pojmenují fakt, že dítě je „nějaké jiné“, ale pravý důvod je pojmenován jen ojediněle, ačkoli diagnostickými metodami se tyto děti dají identifikovat již od věku 2 let. Rodiče jsou na tom v mnoha případech stejně. Ví, že dítě je jiné než ostatní, ale nedokáží si vysvětlit, proč tomu tak je a co to způsobuje. Mnohým se pak velice uleví, když se věci přesně pojmenují a oni zjistí, že v této situaci nejsou sami. Vzájemným předáváním informací mezi pedagogy, rodiči, ale i směrem k osvětě ve společnosti se otevírá první etapa na dlouhé a ne vždy jednoduché cestě při výchově těchto dětí. V této oblasti mne poučily i vlastní zkušenosti. Jsem matkou dnes již 15letého syna s potvrzenou nadrůměrnou inteligencí a vím, že pochopení problematiky a setkávání se s lidmi, kteří jsou na tom stejně, nejvíce pomáhá dopělým i dětem. Mnozí z nás již sice znají pojem nadané dítě i jeho klasifikaci - skupina dětí s IQ nad 130, ne všechny tyto děti však dosahují tak velkého inteligenčního potenciálu. Nicméně odlišnost v projevech chování bývá u většiny zřetelná.
