Grifonáž: od bezděčných čmáranic k sebepoznání

„Grifonáž: od bezděčných čmáranic k sebepoznání“ není přísně sevřenou metodikou k výuce, ale spíše výzvou a možností pro svobodné a kreativní pedagogy – třeba výtvarné výchovy. Příspěvek popisuje fenomén grifonáže (spontánního čmárání) v psychologickém a vývojovém kontextu. V arteterapii se grifonáž chápe jako prostředek k uvolnění a své místo má i v oblasti umění. Otvírá totiž možnosti k další tvorbě a hledání nových tvarů a asociací. A právě to může být zajímavým námětem do výuky. Grifonáž se dá využít jako rozcvička před výtvarnou tvorbou nebo se dá rozvíjet detail, který vznikl bezděčně na papíře či na stránce sešitu. Námět má potenciál i pro dlouhodobou práci – žáci mohou své grifonáže určitou dobu sbírat a následně je použít třeba pro digitální tvorbu, pro hledání skrytých tvarů, symbolů či bytostí.

Námět naplňuje Klíčovou kompetence kulturní – využívá různé formy umění a kultury k vyjádření složitějších myšlenek a emocí a ke zpracování aktuálních témat, samostatně i ve skupinové spolupráci – učitel pomáhá žákům nalézt jejich individuální umělecký projev a motivuje je k výtvarnému experimentu. Žáci následně popisují proces vlastní tvorby a myšlenkové procesy, které je dovedly až k výslednému tvaru.