Grafomotorické pohádky

BABOČKA PAVÍ OKO

Není sporu o tom, že jedním z nejkrásnějších ptáků je páv. A má se věru čím pyšnit: tělo má porostlé sytě modrým peřím, na hlavě má královskou korunku, a co teprve když roztáhne svůj chvost z nadocasních per plný duhově zbarvených očí! Málokterá dvorní dáma má tak nádherný vějíř. Však tento pták býval ozdobou každého šlechtického sídla.

Teď vám povím o tom, který žil kdysi v jedné zámecké zahradě. Ta byla vzorně udržovaná, proto se v ní nedařilo žádným škůdcům, a tak tu náš páv těžko hledal potravu. Jeden rok tu však pracoval lenivý zahradník, špatně kosil trávu, a v zastrčeném koutě vyrostly kopřivy. Když do toho místa zašel páv, spatřil na jejich listech tlusté černé housenky s bílými tečkami. Jednu sezobl a zachutnala mu. Chodíval sem pak na tu dobrotu častěji, housenek ubývalo a hrozilo jim nebezpečí, že všechny skončí v jeho žaludku. Jedna z nich byla chytřejší než ostatní a ta si řekla, že musí vymyslet způsob, jak se zachránit. 

Když viděla páva přicházet, vztyčila se na širokém listu a oslovila ho: „Vaše Paví Veličenstvo, ráda bych vám něco řekla dříve, než mě sníte.“

Pávovi vznešené oslovení zalichotilo, a tak byl zvědav, co mu chce povědět.

Chytrá potvůrka pravila: „Když nás, co jsme tu zbyly, ušetříte, zakuklíme se a pak se vylíhneme jako překrásní motýli, ale předtím si dáme na svá křídla namalovat stejná oka, jaká máte vy na svém ocase, každá z nás se bude představovat jako Babočka paví oko a bude upozorňovat celý svět na vzácnou ozdobu vašeho těla.“

„Kdy to bude?“ zeptal se páv.

„Velmi brzy. Uvidíte!“

Páv pak opravdu nacházel ve spárách zahradní zdi podivné kukly a netrpělivě čekal, kdy dojde k jejich proměně v krásné motýly – a dočkal se! Ti sice neměli na svých křídlech tolik pestrobarevných ok jako on na svých ocasních perech, ale zase ocenil, že létají mnohem dál než on a šíří jeho pověst největšího krasavce z veškerého ptactva.