Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Materiál vznikl v rámci projektu spolufinancovaného Evropským sociálním fondem (ESF).
Náklady na studium a hledání nejlepší cesty pro podporu studentů patří v současnosti k nejvíce diskutovaným tématům ve vzdělávání. Publikace Education at a Glance, každoročně vydávaná OECD, přináší porovnání modelů financování studia v jednotlivých zemích.
Země OECD mají v oblasti terciárního vzdělávání podobné cíle – posílení ekonomiky založené na znalostech, zvýšení dostupnosti vysokoškolského vzdělání, dosažení vysoké míry úspěšného ukončování studia a zajištění finanční stability vysokého školství. Jednotlivé země se však výrazně liší ve způsobu, jakým jsou náklady na studium sdíleny mezi státem, studenty a jejich rodinami a dalšími soukromými subjekty, a také ve finanční podpoře nabízené studentům.
Vystihnout rovnováhu mezi dostatečnou podporou vysokých škol formou školného a zajištěním rovnosti v přístupu ke vzdělání není snadné. Školné na jedné straně podporuje kvalitu vzdělávacích programů a rozvoj nových a zároveň může školám pomoci navýšit počet přijímaných studentů. Na druhou stranu bez silného systému veřejné podpory, který studentům pomáhá hradit náklady na studium, může výrazně omezit přístup k vysokoškolskému vzdělání, zvláště studentům s rodinným zázemím s nižšími příjmy.
V severských zemích (Dánsko, Finsko, Island, Norsko a Švédsko) studenti neplatí školné a zároveň mohou využít štědré veřejné podpory. Jednotlivci zde na druhou stranu odvádějí vysoké daně z příjmu. V roce 2010 se v těchto zemích u více než tří čtvrtin mladých lidí (76 %) předpokládalo, že během života vstoupí do vysokoškolského vzdělávání, což je výrazně nad průměrem zemí OECD, který činí 61 %. Přístup k financování terciárního vzdělávání v tomto modelu odráží hluboce zakořeněné sociální hodnoty, jako je rovnost příležitostí a sociální rovnost. Dánsko a Švédsko se nicméně rozhodly navýšit zdroje financování vysokých škol zavedením školného pro zahraniční studenty.
Do skupiny zemí s vysokými poplatky za studium a zároveň dobře rozvinutým systémem podpory studentů patří Austrálie, Kanada, Nizozemsko, Nový Zéland, Velká Británie a Spojené státy. Ačkoli tyto země mají poměrně vysoké finanční bariéry pro vstup do veřejného vysokoškolského vzdělávání (např. v USA roční školné přesahuje 5 000 dolarů), vstupní míra (76 %) se zde nachází značně nad průměrem zemí OECD. Běžné je v těchto zemích financování vysokých škol soukromýmisubjekty (firmy a neziskové organizace) – náklady na vzdělávání jsou zde sdíleny mezi státem, domácnostmi a soukromými společnostmi.
V Japonsku a Koreji platí většina studentů vysoké školné (v průměru vyšší než 4 500 dolarů), systém finanční podpory je zde ovšem méně rozvinutý než ve výše uvedených modelech. Studentům, kteří dosahují vynikajících studijních výsledků a mají problémy s financováním studia, mohou být školné nebo vstupní poplatky sníženy, případně od nich mohou být zcela osvobozeni. Očekává se, že v Japonsku vstoupí do vysokoškolského studia v průběhu života 51 % mladých lidí a v Koreji 71 %. Nižší vstupní podíl v Japonsku je vyrovnán nadprůměrnou vstupní mírou do kratších a více prakticky orientovaných programů terciárního vzdělávání. Další skupinu zemí spojuje mírné nebo žádné školné a málo rozvinutý systém podpory studentů. Vysoké školy jsou v tomto modelu obvykle silně závislé na financování ze státního rozpočtu, očekávaný vstup mladých lidí do terciárního vzdělávání je pod průměrem zemí OECD (56 %). Patří sem ostatní evropské země s dostupnými daty (Rakousko, Belgie, Česká republika, Francie, Irsko, Itálie, Polsko, Portugalsko, Švýcarsko a Španělsko) a také Mexiko. Poplatky za studium vybírané veřejnými vysokými školami zde nepřesahují 1 300 dolarů ročně, kromě České republiky studenti školné neplatí také v Irsku (přesněji – od školného jsou osvobozeni studenti prezenční formy bakalářských programů – za ně školné hradí vysokým školám stát) a Mexiku. Zvláštní pozici v této skupině zaujímá Polsko, kde na veřejných vysokých školách platí školné pouze studenti kombinovaného studia.
Výše školného se ve více než polovině zemí s dostupnými údaji liší podle oboru studia. Hlavním důvodem jsou rozdílné veřejné výdaje vynakládané na určitý obor, kdy platí, že čím vyšší jsou náklady na studium příslušného oboru, tím vyšší školné vzdělávací instituce vybírají (běžné např. v Irsku, Itálii, na Novém Zélandu, v Polsku a na Slovensku). Poplatky za studium byly od poloviny 90. let zavedeny v některých německých spolkových zemích, začaly se vybírat nebo se zvýšily v Austrálii, Japonsku, na Novém Zélandu, v Portugalsku, Velké Británii a Spojených státech. Školné pro zahraniční studenty bylo kromě Dánska a Švédska přijato také v Irsku a na Slovensku. Rakousko zavedlo poplatky za studium v akademickém roce 2001/02, ale v letním semestru 2009 byly pro většinu studentů zrušeny. V Austrálii se výše školného začala rozlišovat podle oborů v souvislosti s jejich vztahem k trhu práce – studijní obory, jejichž absolventů je na trhu práce nedostatek, vybírají nižší poplatky, aby přilákaly více studentů. Od roku 2009 došlo v některých zemích k dalším změnám. Ve Velké Británii se pro rok 2012 naplánovalo zdvojnásobení až ztrojnásobení školného jako součást vládního plánu stabilizace univerzitních financí. Korea v roce 2011 zavedla reformy zvyšující úroveň veřejné podpory pro studenty s cílem posílit dostupnost terciárního vzdělávání.
Pramen:
OECD (2012), Education at a Glance 2012: OECD Indicators, OECD Publishing. 565 s. ISBN 978-92-64-17929-5. http://www.oecd.org/edu/EAG%202012_e-book_EN_200912.pdf
Článek vyšel v časopise VZDĚLÁVÁNÍ, čtvrtletníku Národního ústavu pro vzdělávání, ročník 2, číslo 1/2013, ISSN 1805-3394. Ke stažení na http://nuv.cz/publikace-a-periodika/vzdelavani-1-2013.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
