Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Fiktivní firmy učí žáky nést odpovědnost
5,0 (3 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Jak žáci pracují ve fiktivních firmách, jsme zjišťovali na Střední průmyslové škole dopravní v Plzni. O své zkušenosti se s námi podělili vyučující ekonomických předmětů Ing. Jana Benešová a Ing. Jaroslav Pertlíček i samotní studenti. Tato forma výuky má ve škole dlouholetou tradici, škola navíc každoročně pořádá regionální veletrh fiktivních firem. Letos v prosinci se konal již 17. ročník.
Sníte už od dětství o letu balonem či vás láká tandemový seskok padákem? Nebo zůstáváte raději při zemi a rádi byste se projeli v obrněném transportéru? Ametyst, firma nabízející nevšední zážitky, vaše přání splní. A k letu balonem vám navíc jako dárek věnuje masáž horkou čokoládou. Nutno dodat, že zatím jen pomyslně. Nabídku totiž připravili žáci čtvrtého ročníku Střední průmyslové školy dopravní v Plzni v rámci předmětu fiktivní firma.
Během školního roku si studenti vyzkouší většinu činností, které jsou pro chod firmy nezbytné. V září podnik nejprve založí, případně změní ustanovující smlouvy, a pak zajišťují jeho fungování. Oblast podnikání si každá třída volí podle svého přání. Ametyst se od svého vzniku v roce 2009 zabýval například prodejem kosmetiky nebo hraček, letos přišli studenti oborového zaměření letecká doprava s nápadem provozovat zážitkovou firmu.
Podle Jany Benešové, která výuku fiktivních firem na škole vede, je pro žáky nejsložitější práce v personálním oddělení a vedení účetnictví. Studenti jí dávají za pravdu. „Těžké je hlavně přepočítávání nemocenské,“ říká „vedoucí“ personálního oddělení, studentka Pavlína Strejcová. Personalisté tvoří například pracovní smlouvy, stanovují vnitřní řád firmy, popisují náplň práce zaměstnanců, registrují své pracovníky k odvodu zdravotního a sociálního pojištění a daní, evidují docházku a vypočítávají mzdy.
Ačkoli je práce někdy obtížná, vyučující do ní studentům příliš nezasahují a s dotazy je záměrně odkazují na „vedení“ firmy. Jednatelé jsou, jak jinak, z řad jejich spolužáků. „Studenty vedeme k tomu, aby se naučili spolupracovat, nést odpovědnost za svoji činnost. Necháváme jim dost prostoru, aby se osamostatnili,“ vysvětluje Jana Benešová. První „pracovní pozici“ ve firmě si žáci v září sami vybírají, v průběhu roku pak vystřídají různé funkce. Pouze jednatelé zůstávají stejní. „Jednají za firmu, rozhodují, určují úkoly. V podstatě veškerá zodpovědnost je na nich,“ popisuje „jednatelka“ Ametystu, studentka Eliška Vopatová.
Kromě Ametystu škola provozuje další fiktivní firmy, které se zabývají například prodejem klenotů nebo cyklopotřeb, firma X-Rider letos zajišťuje pronájem automobilů formou provozního leasingu. Ačkoli se fiktivní firmy vzhledem k zaměření školy původně věnovaly pouze dopravním službám, časem se oblasti podnikání rozšířily, neboť návazné firmy na trhu fiktivních firem neměly o využívání dopravních služeb zájem.
Firmy se každý rok představují na několika regionálních veletrzích i na mezinárodním veletrhu fiktivních firem v Praze. Prezentaci zajišťuje marketingové oddělení, v němž studenti tvoří nabídkový katalog, ceník, vizitky, reklamu a někdy dokonce i webové stránky. Po březnovém veletrhu v Praze, který je pro fiktivní firmy hlavní „cílovou metou“, podnikatelské aktivity utichají a hodiny se věnují hlavně procvičování maturitních témat. Je třeba podotknout, že řadu dovedností získaných ve fiktivní firmě studenti využijí právě u maturity z ekonomických předmětů.
Podle Jany Benešové jsou v aktivitě žáků přirozeně rozdíly. Zatímco někteří vedou firmu velmi dobře, jiné je náročné k činnosti přimět. Předmět je pro žáky čtvrtých ročníků vybraných oborů v rámci ekonomického bloku povinný, a tak ho absolvují i ti, které příliš neoslovuje. „Obdivuji školy, které mají fiktivní firmy jako nepovinný předmět, myslím si, že bychom kapacitu nenaplnili,“ zdůvodňuje Jana Benešová.
Aby měla činnost ve fiktivní firmě smysl, je třeba investovat svůj čas i nad rámec výuky, vysvětluje studentům vyučující Jaroslav Pertlíček. Důsledně dbá také na princip autoevaluace. To znamená, že osobní ohodnocení udělované „zaměstnanci“ od „přímého nadřízeného“, které je součástí fiktivní mzdy, přímo působí na výslednou známku žáka. „Vedoucí“ pracovníci tedy svým „podřízeným“ sami navrhují známku z předmětu. „Je to náročné, protože vzniká dvojí pohled na spolužáky – kolegiální, kamarádský, který může být v rozporu se vztahem nadřízenosti a podřízenosti,“ přibližuje pedagog.
Systém fiktivních firem má podle Jaroslava Pertlíčka základní vadu, kterou je omezená velikost trhu a s tím spojená nutnost existence univerzálního dodavatele a odběratele. Studenti by přesto měli být při vyhledávání obchodních kontaktů aktivní a nespoléhat se jen na centrálu. „Když přijmu tuto myšlenku, činnost ve fiktivní firmě přechází k administrativní práci – vše, co nemohu sehnat, objednám u univerzálního dodavatele a naopak,“ vysvětluje Pertlíček.
Střední průmyslová škola dopravní v Plzni obchoduje hlavně na veletrzích, kde získává kontakty. „Snažíme se komunikovat, obchodovat, ale nevychází to vždy tak, jak bychom si představovali,“ konstatuje Jana Benešová. Příčina je podle ní v nízké hodinové dotaci předmětu (dvě hodiny týdně), kdy se během výuky mnoho věcí nestihne dořešit. Obchody váznou také v případě, když hodina v týdnu vyjde na prázdniny, čímž se ztrácí kontinuita v činnosti a vše déle trvá. Stává se pak, že firmy na zaslanou objednávku buď neodpovědí, nebo reagují za delší dobu. „Samozřejmě je tomu obdobně i z naší strany, a tak se obchodů ve školním roce příliš mnoho neuskuteční,“ dodává Jana Benešová.
Další problém spojený s vedením fiktivních firem vidí škola v oblasti financí. Velkou zátěž pro ni představuje například tisk propagačních materiálů, kterými se fiktivní firmy prezentují na veletrzích. Studenti na výuce fiktivních firem oceňují hlavně to, že si mohou zkusit práci, která je ve skutečných firmách běžná, a komunikovat s ostatními firmami. „Celý systém fiktivních firem chápu jako možnost vyzkoušet si podnikání bez příliš velkých rizik,“ uzavírá Jaroslav Pertlíček.
Článek vyšel v časopise VZDĚLÁVÁNÍ, čtvrtletníku Národního ústavu pro vzdělávání, ročník 1, číslo 4/2012, ISSN 1805-3394. Ke stažení na http://nuv.cz/publikace-a-periodika/vzdelavani-4-2012.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.