Odborný článek
Čtenář se seznámí s pedagogickými myšlenkami Ferdinanda Krcha. Hlavním cílem příspěvku je určit ty Krchovy ideály, které by mohly obohatit současnou pedagogiku. Věříme, že je možné označit Ferdinanda Krcha jako nadčasového pedagoga, jehož pedagogické přístupy lze aplikovat především v moderní hudební výchově a speciální pedagogice.
Dnešní pedagogika prochází bouřlivým vývojem. Globální společnost před ni klade řadu náročných výzev. Při jejich řešení mají moderní pedagogové možnost čerpat z odkazu jejich předchůdců. Jednou z osobností české pedagogické historie je Ferdinand Krch. Tento dnes poněkud opomíjený pedagog je především spojován se skladatelem Josefem Křičkou a jejich společnou knihou Dítě a hudba. Zanechal nám ale mnohem více. Jeho pedagogický experiment v Domu dětství inspiroval celý tehdejší pedagogický svět. Krchovo komplexní chápání edukačního procesu a především apel na lidskost výuky je nadčasový.
Příspěvek si klade za cíl seznámit čtenáře s osobností Ferdinanda Krcha a s jeho pedagogickými myšlenkami. V první části příspěvku se zaměříme na život a pedagogickou dráhu Ferdinanda Krcha. Ve druhé části příspěvku porovnáme Krchovi pedagogické přístupy se současnou pedagogickou praxí. Na závěr příspěvku prodiskutujeme Krchův přínos pro dnešní pedagogiku, pro kterou by Krchův nedirektivní přístup mohl být značným přínosem.
Krch se narodil v rodině pražského místodržitelského rady. Vše nasvědčovalo tomu, že Krch bude pokračovat v cestě připravené mu rodinou. Ovšem Krch se rozhoduje zcela jinak. Těsně před promocemi opouští studia práv a začíná se věnovat pedagogické profesi. Do roku 1919 vyučuje především na pražských obecných školách. Také působil ve Vychovatelně u Dobrého pastýře. Zde se Krch setkává s dětmi – podle dnešní terminologie – se speciálními vzdělávacími potřebami. Této klientele Krch zůstává věrný po zbytek pedagogické dráhy.
Krch je znám především jako propagátor hudební výchovy. Vždy kladl důraz na roli hudby ve výchovném a vzdělávacím procesu. V roce 1913 otevírá se skladatelem Josefem Křičkou Dětský hudební ústav. Tento ústav byl bezplatný a otevřený všem dětem bez ohledu na jejich sociální status nebo úroveň hudebních dovedností. Výsledky práce v Dětském hudebním ústavu popsal Krch s Křičkou v díle Dítě a hudba. Zde analyzují výchovný vliv hudby na dětskou duši. Oproti tehdejšímu tradičnímu pojetí hudební výchovy se nezaměřují pouze na zdokonalení hudebních technických dovedností. Jejich pojetí hudební výchovy prostupuje celým edukačním procesem. Odvolávají se na ideály Hostinského. Kultura má být dostupná všem sociálním vrstvám společnosti.
Dále Krch s Křičkou předjímají myšlenky Helferta, který chápe hudebnost jako základní a každému jedinci danou potřebu. Hudební ústav ukončuje vypuknutí I. světové války, ale v novém Československu Krch přizve Křičku ke spolupráci v nově zřízeném Domě dětství.
Ferdinand Krch v roce 1920 společně s výtvarníky Ladislavem Švarcem a Ladislavem Havránkem zakládá Dům dětství v Horním Krnsku u Mladé Boleslavi. Dům dětství byl zřizovaný Legionářskou obcí jako domov se školou pro sirotky po legionářích. Dům dětství byl dvoutřídní smíšená škola pro 54 dětí. Děti často do Horního Krnska přicházely ve špatné psychické i tělesné kondici. Proto do školy nastupovaly až po zlepšení svého stavu. Výuka byla propojena s ostatními oblastmi života dětí.
Vzdělávací systém Domu dětství byl na tehdejší dobu netypický. Děti nebyly zkoušeny ani známkovány. Jejich výsledky však byly naprosto srovnatelné s běžnými školami. Toto se ukázala po konci Domu dětství, kdy bývalí žáci Domu dětství neměli problém se zapojit do běžného vzdělávacího procesu. Nejen se zapojili, ale měli kvalitní výsledky. S Domem dětství spolupracovala řada osobností. Skladatel Josef Křička, Felix Zrno, spisovatel Jaroš Gamma. Ten spolu s Krchem přivedl děti k vegetariánství, jako vyjádření respektu k živým tvorům. Výtvarníci Havránek a Švarc včleňovali do výuky výtvarné složky. Ředitel ústavu Krch pokračoval v cestě započaté před válkou s Křičkou při využívání hudby v edukačním procesu.
Při výchově v Domě dětství byl kladen důraz na jednotu mravní, citové estetické (výtvarné, především hudební) a tělesné výchovy. Cílem pedagogické činnosti byl morálně silný jedinec. V Domě dětství Krch důsledně prosazoval svoji takzvanou výchovu srdce. Základ výchovného snažení viděl v citové výchově. Tvrdil, že při výchově je hlavní zaměstnat srdce, aby nejen jevilo úctu ke všemu živému, ale aby se mu zalíbilo být dobrým. Základní kameny dobré výchovy byly schopnosti milovat, cítit, vciťovat se, schopnost myslit a schopnost sloužit něčemu dobrému. Tento ústav, kombinace školy a sirotčince, byl po čtyři roky jedním z nejúspěšnějších československých pedagogických experimentů.
Bohužel kvůli neshodám mezi zřizovatelem Českou obcí legionářskou a pedagogy v Krnsku Dům dětství v roce 1924 činnost končí. Po uzavření Domu dětství Krch nezanechává pedagogické činnosti. Připojuje se k Přemyslovi Pitterovi a působí v Milíčově domě na pražském Žižkově, který Krch vedl po Pitterově odchodu do emigrace až do jeho zestátnění v roce 1951.
Vedle pedagogické činnosti byl Ferdinand Krch činný i publicisticky. Spolupracoval s řadou časopisů. Od roku 1919 řídil časopis pro mládež Zlatá brána. Později redigoval dětské časopisy Dorostu Československého Červeného kříže Lípa a Radost a publikace v Knihovničce Lípy. Krch byl autorem, nebo spoluautorem mnoha dětských knih, divadelních her a zpěvníčků. Spolu s Ladislavem Havránkem a malířem Antonínem Pospíšilem pracoval na čítankách, počtářských listech a učebních pomůckách. Několik z nich vyšlo i v zahraničí. K nejznámějším publikacím patří Veselé cviky a hříčky pro děti, Tři sta kašpárkových legrací, Běží liška k Táboru a Rýmovačky naší Kačky. Ferdinand Krch chtěl ukázat společnosti potřebu věnovat dětem dostatek času a lásky, vytvářet pro ně prostor a snažit se je chápat. Za svoje dílo byl ve své době oceňován doma i v zahraničí. K 85. narozeninám obdržel titul zasloužilého umělce.
Podstatná část díla Ferdinanda Krcha nebyla publikována. V depozitáři Národního pedagogického muzea nalezneme rukopis učebnice hudební výchovy Skřivánek, která byla původně plánována jako součást společného díla Krcha a Křičky Dítě a hudba.
Nejrozsáhlejším Krchovým dílem je rukopis Domu dětství. Toto dílo Krch tvořil osm let. Má pět dílů, na 1200 stranách rukopisu Krch sumarizuje nejen působení v Horním Krnsku, ale celý svůj pedagogický život. Další rukopis uložený v depozitáři je dílo O dětech. Zajímavá je část Články z časopisů, kde nalezneme Krchovy články Z pomocné školy a O zpustlých dětech. Zde Krch popisuje svoje zkušenosti s psychosociálně ohroženými a narušenými dětmi z počátku jeho pedagogické dráhy. Je zde zjevný silný morální náboj Krchova pedagogického přístupu. Toto můžeme také sledovat při studiu díla Výchova srdce – stupínky citové výchovy, příručka pro vychovatele. Práce vyšla ve sborníku Nadačního fondu Přemysla Pittera a Olgy Fierzové.
Je překvapivé, kolik aktuálních myšlenek nalezneme v díle Ferdinanda Krcha. Ve Výchově srdce Krch mluví o potřebě zřízení takzvané školní pracovní chaty pro všechny druhy prací, v životě potřebných. Krch s touto myšlenkou operoval již při svém působení v Domu dětství. Tvrdí, že právě samostatné bydlení, bez direktivní kontroly dospělých, může pomoci vybudovat sociální kompetence nezbytné pro samostatný život. Hovoří o samostatném vedení domácnosti, obstarávání nákupu potravin, vedení účetnictví. Dále se plánovalo zapojení dětí do společenského komunitního života. Tuto školní pracovní chatu bychom mohli chápat jako současný Dům na půl cesty, nebo Azylový dům. Dovolíme si tvrdit, že Krch již na začátku minulého století hovořil o sociální službě, která je tak potřebná i v současnosti.
Krch po celý svůj pedagogický život pracoval s psychosociálně ohroženými a narušenými dětmi. Velice dobře si uvědomoval jejich specifika a potřeby a poukazoval na nezbytnost citlivého přístupu. Ve Výchově srdce Krch hovoří o potřebě lásky u dětí z intaktní populace. Všímá si rozdílů mezi těmito dětmi a dětmi osiřelými. Uvědomuje si, že ztráta rodiče je pro dítě obrovským traumatem, se kterým se bude potýkat po celý život. Krch tvrdí, že absence rodiče, zejména matky, má devastující vliv na psychický rozvoj dítěte. Krch rozvádí problematiku sirotků do širších souvislostí. Tvrdí, že dítě, jehož rodič se věnuje především materiálnímu zabezpečení rodiny, je vlastně také sirotkem. Krch prohlašuje, že kdo sahá na rodinný život a ruší jej, sahá na kořeny života lidského.
Dítě pláče s plačícími a raduje se s radujícími. Krch apeluje proti přílišnému zaměstnávání rodičů. Tvrdí, že je mnohem efektivnější se naučit žít s menšími materiálními požadavky. Místo kompenzování hmotných deficitů směřuje čtenáře k nutnosti kompenzace psychických potřeb. Zanedbání poskytnutí psychických podnětů dítěti označuje za neomluvitelný zločin. Bez citové péče nemůže vyrůst moudrý a zdravý jedinec. Tato myšlenka je v současné materiálně orientované společnosti velice palčivá.
Další oblastí, které se Krch věnoval, bylo aktivní zapojování dětí do běžného života. Tvrdí, že nemůžeme dítě nechat žít cizopasně na účet dospělých. Dítě zanecháno pouze svým zájmům a hrám si podle Krcha nemůže osvojit sociální dovednosti. Dítě má pomáhat rodičům s provozem domácnosti. Dítě má pečovat o svěřené hračky. Dítě se má samostatně obouvat, oblékat, mýt po sobě nádobí, má se samostatně připravovat do školy. Krch tvrdí, že právě samostatností předcházíme špatným návykům a bystříme sociální obratnost dítěte. Nikdy nemáme za dítě dělat to, co již samo dovede, i kdyby nás dětské tempo zdržovalo. Nyní se zeptejme sami sebe, kolikrát jsme raději zavázali tkaničku u bot naší ratolesti, jen abychom nemuseli čekat. Zde vidíme další vzkaz Krcha pro naši společnost. Neberme dětem jejich aktivitu. Dejme jim možnost dozrát. Neaplikujme na ně náš dospělý pojem o hekticky letícím čase. Nepřetvářejme děti podle obrazu nás samých. S tím úzce souvisí Krchovo chápání poslušnosti.
Krch tvrdí, že cvičená opice po útěku z cirkusu bude opět divokou opicí. Pouhým nařizováním a zakazováním nelze trvale získat poslušnost. Pouze sami sebe obelháváme zdánlivými úspěchy ve výchově. Namísto toho je podle Krcha efektivnější být dobrým příkladem. Ne nařizovat a zakazovat, ale nabídnout v podobě kvalitního příkladu sociální model hodný následování. Cílem výchovy by měl být stav, kdy není třeba poslouchat příkazů, ale nastupuje vlastní vůle. Jinými slovy, není ukazatelem dobré výchovy, pokud dítě na povel uklidí nepořádek ve svém pokoji, ale když si samo a dobrovolně tento pořádek udržuje bez zasahování nás dospělých. Krch je propagátor samostatnosti dětí v edukačním procesu. Tvrdí, že pocit spoluúčasti na rozhodování dítěti pomáhá budovat zdravé sebevědomí. Výsledky s tímto přístupem vzbuzovaly pozornost i u zahraničních návštěvníků Domu dětství. Americký školský reformátor Washburne po návštěvě v Domu dětství hodnotí tento pedagogický experiment jako jeden z nejkvalitnějších v tehdejší Evropě.
Prostředí dítěte je pro Krcha extrémně důležité. Krch vidí jako základ dobrého rozvoje dítěte kvalitní prostředí. Krch tvrdí, že v nepodnětném prostředí vyrůstají jedinci tvrdí, sobečtí a necitliví. Pouze v sociálně podnětném a citlivém prostředí může se rozvinout člověk citlivý a pomáhající. Edukační prostředí je pro Krcha ne pouze škola, ale navzájem se ovlivňující soubor různých oblastí života dítěte.
Pro dnešní pedagogy je Krch příležitostí inspirace k propojení několika pedagogických oblastí. Byl schopen kombinovat přístupy speciálně pedagogické a hudebně výchovné. Krch si plně uvědomoval potřebu následné péče a jeho myšlenka Pracovních domků žije v současných Domech na půl cesty. Krch si byl vědom specifik psychosociálně ohrožených dětí a jako protiváhu jejich složité situaci poskytoval citlivý přístup, a především postavu osobnostně vyspělého pedagoga. Krch nenařizuje direktivně žákovi změnu, namísto toho nabízí alternativu v podobě morálně silného chování. V jeho pojetí dítě není pouhým objektem edukace, ale rovnocenným partnerem, jehož názor je nutné respektovat.
Ferdinand Krch v mnoha oblastech předběhl dobu. Skromný pedagog Krch ukazuje cestu všem, pro které není dítě pouze položkou v třídní knize. Jeho bohaté dílo čeká na využití. Jak Krch sám věřil, žádná dobrá myšlenka se nemůže ztratit, jen musí trpělivě čekat, až přijde ten, kdo ji svým pochopením a láskou rozdmýchá k novému životu a bude ji dále zdokonalovat a rozvíjet podle potřeb doby. Krchovo dílo je prodchnuté lidským přístupem, tolik chybějícím v současném pedagogickém světě.
KRCH, Ferdinand. Dům dětství. Výchovný ústav pokusný v Krnsku 1920–1924. Nepublikováno.
VLASÁKOVÁ, Eliška. V tichu a skrytu. Fedor Krch, pedagog a člověk (1881–1973). 1. 2017. ISBN 978-80-7017-244-5.
WASHBURNE, C. W. Progressive tendencies in european education. 1923.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.