Facilitativní mediace - Řešení konfliktu prostřednictví mediátora
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Facilitativní mediace - Řešení konfliktu prostřednictví mediátora
4,5 (2 hodnocení)
Kniha nabízí informace o facilitativní mediaci - stručně řečeno jak řešit vzniklé konflikty na pracovišti, v osobním životě, řada schémat se nechá přejmout i do pedagogické praxe. Autorka vychází z reálných situací, ukazuje jednotlivá pravidla řešení konfliktu a úlohu mediátora v ní. Ukazuje jednotlivá rizika a výhody mediace jako metody řešení konfliktů v reálném životě.
Ukázka se věnuje popisu směrů v mediaci.
2.2 Směry v mediaci
Mediace jako alternativní řešení konfliktu v mimosoudním vyjednávání je v současnosti představována třemi hlavními směry, a to mediací facilitativní, evaluativní a transformativní. Původní facilitativní mediace je nejrozšířenější a bývá základem vzdělávacích standardů mediace, další dva směry mají své obhájce i kritiky a na facilitativní mediaci spíše navazují. Advokáti a obchodníci jsou zastánci spíše evaluativního směru, zatímco psychologové transformativního. Směrům v mediaci se hodně věnuje Zumeta (2000).
Facilitativní mediace. Tento směr je založen na těchto principech:
zúčastněné strany vzájemně respektují dohodu jako výsledek dojednaného řešení;
jednání vede neutrální třetí strana, aby bylo dosaženo vzájemného porozumění.
Proces mediace a role mediátora jsou přesně definovány; mediátor zásadně nehodnotí nápady, pohledy a postoje stran. Snaží se, aby si účastníci mediace vyměňovali informace a rozuměli jim, aby mohli dosáhnout efektivního řešení. Soustředí strany na jejich potřeby a zájmy, pomáhá tvořivým způsobem hledat různá řešení. Strany pak návrhy analyzují společně a vybírají je podle zvolených a srozumitelných kritérií. Řešení jsou navržena na potřebách a možnostech. Vítězí řešení přinášející zisky oběma stranám, mnohdy i mimo právní normativní formu. Tvořivý aspekt usnadňuje větší zapojení stran do celého procesu, aktivuje je a přináší výsledek typu vítěz–vítěz.
Tento druh mediace vznikal v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století, v současné době je šířen převážnou většinou mediátorů. Existující standardy vzdělávání v mediaci z něho vycházejí. Tak je tomu i ve standardech Asociace mediátorů ČR.
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Gabriela Nová18. 11. 2021
Já myslím že mediace je opravdu ten nejlepší způsob řešení sporů. Je to rychlé, efektivní a bez zbytečných emocí. Dalším plusem je také to, že je to levnější řešení viz:https://www.cikr.cz/mediace-jake-prinasi-vyhody/ Avšak každá ze stran sporu by se měla dobrovolně rozhodnout, zda má zájem na řešení sporu prostřednictvím mediace, mediaci tudíž nelze zahájit bez souhlasu všech stran.
Například Kanadskou právní asociací je podporována facilitativní mediace a v praxi je více požadována podle Ontario Mandatory Mediation Program a odpovídajícího předpisu Rule 24.1 of the Rules of Civil Procedure.
Evaluativní mediace
Mediátor přebírá roli hodnotitele (evaluátora) s ohledem na témata stran. Jeho rolí v evaluativním procesu je sledovat a spojovat fakta, která zvažuje, porovnává a posuzuje i s pravděpodobnými důsledky pro život zúčastněných stran. Jeho úkolem je analyzovat reálnost návrhů a posuzovat je vzhledem k normám a daným zákonům. Mediátor tak často opouští facilitaci a přestává být neutrální, právě proto, že hodnotí situaci a šance stran vzhledem k trhu, dění u soudu a dalším okolnostem. Vyhodnocení dokonce umožňuje zaujímání pozic a polarizaci názorů, což je proti zásadám facilitativní mediace. Evaluativní mediace mnohdy přináší řešení na základě pozic, nikoli zájmů. I když jsou probírané informace pokládány za důvěrné a nemohou být užity v dalších mimomediačních procesech, jsou většinou provázeny právním pohledem na věc, protože právník více kontroluje proces a klient je spíše pasivním účastníkem s menší účastí při rozhodovacím procesu. Tato mediace je založena na faktu, že na konflikt se pohlíží z jiného úhlu – rámec a téma se zužují, účastníci jsou spíše pasivní a často dochází k řešení ve formě vítěz–poražený.
Evaluativní mediace byla vytvořena mediátory hlavně z řad soudců a právníků. Evaluativní mediátor upozorňuje na slabiny a silné stránky případu, konfliktu a postojů klientů právěproto, že upřednostňuje spíše právní stránky procesu než potřeby a možnosti stran. Vzorem je vytvořená norma a mediátor je zde určitým expertem, který se více odvolává na práva a povinnosti jako v soudním procesu. Tento směr mediace je nejvíce preferován advokáty, odborníky na proces a situace. Stejně tak je tomu v obchodní mediaci. Bývá doporučován v obchodních mediacích a advokáty, kteří se soudem často spolupracují, a někdy dochází k separátnímu jednání mezi mediátorem, advokátem a soudem, či mediátorem a jedním z účastníků (Zumeta, 2000).
Arnold Riskin (1996, s. 53–58) srovnává mediaci facilitativní a evaluativní – zde je použit termín hodnotící z pohledu strategie úzké či široké definice problémů:
„Hodnotící úzká strategie“ pomáhá účastníkům pochopit přednosti a nevýhody jejich pozic a pochopit pravděpodobný výsledek soudního procesu. Mediátor obvykle pečlivě studuje relevantní dokumenty, jako jsou zápisy, zprávy apod. Během mediace používá hodnotící techniky, které mnohdy spočívají na návrzích pozičních řešení vedoucích ke kompromisu. Často nutí účastníky, aby přijali určitý návrh na urovnání, a snaží se, aby odsouhlasili mediátorovo hodnocení.
„Hodnotící široká strategie“ pomáhá účastníkům pochopit, v jaké situaci se nacházejí a jaké mají možnosti. Tento mediátor bude rovněž studovat materiály a dokumenty, včetně soudních zápisů, bude se však snažit odhalit skryté zájmy stran a bude se ptát na situaci, plány a potřeby i zájmy účastníků sporu. Stává se, že právníci stran přednesou svou úvodní řeč a přítomní účastníci sporu se seznamují se všemi zástupci a komentují situaci.
„Facilitativní úzká orientace“ pomáhá účastníkům, aby „realisticky“ viděli svoji situaci. Mediátor nestuduje materiály, ale klade řadu otázek účastníkům sporu, aby pochopili situaci a uvědomili si důsledky toho, co se stane, když senedohodnou. Také se zabývá otázkou nejlepšího, nejhoršího a nejpravděpodobnějšího výsledku případného soudního projednávání. Ptá se na srovnání mimosoudního a soudního procesu z hlediska financí, pocitů a reputace.
„Facilitativní široká orientace“ se snaží pomoci účastníkům sporu definovat, pochopit a vyřešit problémy, jimiž jsou ochotni se zabývat. Mediátor vede strany k úvahám nad skrytými zájmy spíše než pozicemi a pomáhá jim hledat návrhy na řešení, které by respektovaly jejich zájmy. Mediátor nic nehodnotí, nepředvídá a nepředkládá návrhy. Pomáhá však stranám jejich vlastní návrhy realisticky hodnotit.
Podle tohoto autora obecně platí, že mnohdy tzv. evaluativní mediátoři jsou ochotni facilitovat podle přání stran, zatímco facilitativní mediátoři nechtějí hodnotit. Doplňují však, že hodně evaluativních mediátorů nemá potřebné facilitativní dovednosti.
Transformativní mediace
Tento nejnovější směr byl formulován Josephem P. Folgerem a Robertem A. Baruchem Bushem v roce 1994. Posiluje co nejvíce pravomoci jednotlivých stran a vychází z poznání potřeb, zájmů, hodnot a pohledů každé strany. Dovoluje, aby postoje účastníků a jejich vztahy byly změněny během mediace a aby účastníci co nejvíce pochopili, proto jsou strany vždy přítomny na mediaci. Určitým způsobem navazuje na facilitativní mediaci. Moderní transformativní mediátoři zdůrazňují poznání každého účastníka – pochopení věci mu dovolí poznat postoje a potřeby druhého, aniž by s nimi musel souhlasit. Často sem psychologové zařazují rodinné mediace, když se rodiče rozvádějí a přestávají být partnery, ale nadále zůstávají v roli rodičů. I když se otec a matka jako osobnosti nemění, respektují nové role a rozumějí jim, jsou schopni se dohadovat o věcech týkajících se jejich dětí. V tomto směru je účastník mediace plně podporován a odpovídá za řešení.
Kritici facilitativní a transformativní mediace říkají, že je příliš dlouhá a obvykle končí bez konkrétního výsledku. Ujasněním mnohých informací a témat se lidé často zklidní, uvědomí si sílu vztahu, který mezi nimi funguje,a jsou pak sami schopni řešit nové situace. Kritici se obávají, že výsledná řešení mohou být mimo právní normy a rámce a že mediátor mnohdy nemůže podporovat „slabší“ ze stran, a metoda je tudíž méně „férová“. Mediátoři facilitativní a transformativní mediace naproti tomu zdůrazňují, že evaluativní mediátoři příliš na klienta naléhají, aby uzavřel dohodu, aniž to třeba chce. Evaluativní mediátoři na to říkají, že klient chce vždy odpověď. Kritici vědí, že pokud bude mít klient co nejvíce informací, nebude muset za evaluativním mediátorem přijít a mnohdy radící mediátor nemusí vždy vystihnout potřebu klienta. (Zumeta, 2004, s. 8).
Hybridy v mediaci
V poslední době metodici mediace hovoří o tzv. hybridech mediace: o arbitrážním řízení na straně jedné a terapii na straně druhé. Zahrnují je do oblasti mimosoudního vyjednávání. Nicméně facilitativní mediace je východiskem pro další směry.
Facilitativní metoda je vždy základem. Z ní vychází transformativní mediace, která podle psychologů může být podpořena i terapií, a evaluativní mediace, v níž ekonomové a právníci užívají zhodnocení, na konci se objevuje arbitrážní řízení. V praxi se objevuje tzv. med-arb, kdy proces řešení konfliktu je započat jako mediace, ale pokud spor není vyřešen dohodou, strany akceptují rozhodnutí autority – z mediátora se stává arbitr. Také se uvádí tzv. arb-med, kdy arbitr rozhodne po vyslechnutí stran a výsledek vloží do obálky, kterou strany otevřou pouze v případě, že se jim nepodařilo dojít k dohodě.
Mediace má své kroky, postupy, zásady i řadu směrů. Mediátoři by však měli být schopni rozlišovat a přesně vědět, co právě dělají, proč to dělají, a měli by stranám popsat vlastní konání. Klient bude více spokojený, protože bude rozumět tomu, co se děje. Mediace bude jednoznačněji chápána a její porovnání s dalšími procesy bude jasné a zřetelné.
Bude na mediátorovi a jeho klientech, co uskuteční a co bude klient vyžadovat. Tak jako jinde ve světě bude zákon zajišťovat určitou normu a formu, ale rozdíly budou existovat vzhledem k osobnímu „nastavení“ mediátora a vlivu jeho původní profese.
Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Facilitativní mediace.
