Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
These tips about learning and development skills are very helpful for the students who buy essays online uk (https://www.urgentessayhelp.co.uk/buy-essay). Étienne Wenger is very resourceful and a dam of information. His constructive criticism is always appreciated.
Informace o švýcarsko-americkém expertovi, konzultantovi v oblasti aplikace sociálně orientovaného učení v organizacích, který je ve světě znám jako autor pojmu „komunita praxe“.
Étienne Wenger je jedním z těch expertů, které stojí za to zařadit do našeho osobního vzdělávacího prostředí. Zaujal mě již tím, že původně až do úrovně Ph.D. studoval počítačovou vědu (umělou inteligenci) – nejprve v Ženevě (Bc.), pak v Kalifornii, kde se svou ženou Beverly žije dodnes a společně poskytují poradenské služby v oblasti rozvoje osobnosti a sociálního učení (Wenger-Trayner).
Étienne je znám a hojně citován jako autor pojmu „komunita praxe“, který se poprvé objevil v pracích publikovaných ještě během studia (spolu se svou školitelkou Jean Lave na University of California, Irvine, 1991). Posun jeho zaměření od technologií k sociálním vědám byl utvrzen tím, že po studiu nastoupil do Institute for Research on Learning v Palo Alto. To byl ústav podporovaný počítačovými firmami, který se zabýval výzkumem sociálních souvislostí využití technologií. Že byl již na konci minulého století velmi pokrokový, dokazuje jeho 7 hlavních principů učení:
Na základě studia fungování komunity praxe Étienne vytvořil vlastně samostatnou teorii vzdělávání pro 21. století. Neznamená to však, že jiné zavrhuje (vychází stejně jako mnoho dalších sociálně orientovaných didaktiků z Vygotského). Různé koncepce vnímá jako vzájemně kompatibilní a doplňující se (plug and play [1]). Étienne je pro mě osobně inspirativním zdrojem poznání hlavně proto, že může být považován za předchůdce konektivismu, který se snažím vysvětlovat a aplikovat. Od účasti v komunitě je jen malý krůček k účasti v síti, v níž si každý vytváří své osobní vzdělávací prostředí, které můžeme vnímat jako jednu z důležitých komunit, do kterých jsme zapojeni [2].
Komunita praxe je něčím víc než jen klubem přátel. Její identita je odvozena od společné oblasti zájmu. Členství je definováno prostřednictvím sdílených kompetencí v příslušné oblasti, které jsou uplatňovány v praxi. Interakce mezi členy komunity vedou k předávání informací a zkušeností – tedy k procesu vzájemného učení.
Za komunitu praxe lze považovat třeba školní třídu, hudební skupinu, konstrukční či projektový tým, skupinu expertů specializujících se na využití vzdělávacích technologií apod. V některých komunitách máme plné členství, či dokonce hlavní roli, v jiných jsme na okraji a dění sledujeme zpovzdálí. Mohou fungovat offline (prezenčně), online (Virtual community of practice), dnes samozřejmě nejspíše hybridně. Některé komunity praxe mají název, jiné ne, některé jsou formální, jiné fungují neformálně. Velmi často dnes mluvíme o komunitách praxe učitelů nejen ve světě, ale i u nás (např. Komunita praxe a její role v profesním učení učitelů).
Étienne ve své práci spojuje počítačovou a kognitivní vědu. Snaží se přijít na to, jak by mělo vypadat smysluplné učení. Jak nastavit prostředí (sociální systém), v němž by k němu docházelo. Sociální interakce chápe jako cestu (program), která má každého vést k plnému členství v určité komunitě. Nestačí však existence vhodného prostředí, důležitá je též identita každého jedince. Jeho schopnosti ovlivňují trajektorii, podle níž se bude vyvíjet.
Různé komunity disponují znalostmi specifických oborů. Můžeme je vnímat jako ekvivalent kurikula. Tradičně je daný obsah prostřednictvím odborníků zapojených do příslušné komunity praxe žákům předkládán prostřednictvím učitele v podobě učebnic, které je třeba studovat. Mnohem účinnějším postupem však může být přímé spojení se členy vhodné komunity v rámci vlastního osobního vzdělávacího prostředí. To nutně nemusí být osobní kontakt. Většina odborníků dnes „pracuje nahlas“.
Naše sociální prostředí představuje komplexní systém, v němž máme možnost svou orientaci směřovat velice rozdílným směrem v závislosti na tom, kam nás vede naše vlastní identita (osobní zkušenost).
To, zda jsme získali dostatečnou kompetenci stát se plnohodnotným členem určité komunity praxe, určují její (často nepsaná) pravidla. V komplexním systému to znamená, že třeba právě trajektorie vedoucí k členství v komunitě vynikajících učitelů není přímá, ale na cestě k tomuto cíli se nutně každý setká s různými komunitami, které spojují různé zájmy a které praktikují i velice odlišné postupy.
Když se tímto úhlem pohledu podíváme např. na pregraduální přípravu učitelů, daleko snáze pochopíme, proč na ní nesmíme pohlížet jen jako na přenos znalostí, ale spíše jako na zprostředkování kontaktu se členy komunit, kteří tyto znalosti mají a praktikují je.
Komplexní systém můžeme chápat jako krajinu s mnoha různými oblastmi, v níž se pohybujeme a máme možnost se vydat všemi směry. Naše předchozí zkušenosti některé směry předurčují. Výuka by se měla snažit zvyšovat schopnost každého jedince vydat se „správnou“ cestou. Nelze to však udělat jen tak, že mu ukážeme mapu a cíl (faktické znalosti). Musí se skutečně vydat na cestu. Je to cesta od znalostí k praxi (a celoživotnímu učení).
Etienne Wenger talks about 'walking the landscape of practice'
WENGER, Étienne. Essay on the practice of social theorizing [online]. 2014. [cit. 2021-09-10]. Dostupné z: https://wenger-trayner.com/resources/publications/essay-on-the-practice-of-social-theorizing/.
SMITH, Mark K. Jean Lave, Etienne Wenger and communities of practice [online]. 2009. [cit. 2021-09-10]. Dostupné z: https://infed.org/jean-lave-etienne-wenger-and-communities-of-practice/.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
