Etická výchova - oslovování

Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.

• Mgr. Petr Koubek, Ph.D.23. 11. 2010

  Vážená paní kolegyně, jsem rád, že se pouštíte na tenký led standardu etického jednání. Soustavná práce s oslovováním a vůbec funkčním a adekvátním užíváním jazyka je nesmírně důležitá. Jistě máte vy a Vaši kolegové a kolegyně na škole s žáky a žákyněmi velmi hezký vztah, když můžete využívat podobných materiálů. Ten standard totiž musí dodržovat všichni členové školní komunity, a učitelé zejména. Hlavní díl učení se nebo "učení se" norem a hodnot, včetně mezilidského chování a vztahů se odehrává nevědomým napodobováním vzorců chování. (nebo jejich karikováním, pokud se psané normy a psaná pravidla výrazně rozcházejí s realitou) Zejména proto mne těší, že se toto téma ve školství nyní skutečně vážně otvírá. Soustavné pozitivní působení na žáky a předkládání vzorů hezkého (příjemného a funkčního) jednání bude třeba jednou znamenat o trošku snesitelnější život nás všech. Pracovnímu listu bych možná vytkl trochu přehnanou arbitrernost - příklady dobrého a zlého, špatného a správného jsou voleny možná příliš sugestivně, obávám se žákovských reakcí, aby takové zadání na místo zamyšlení se a pochopení nezpůsobilo něco neočekávaného a nechtěného.. Hodně zdaru ve Vašem počínání! Petr Koubek, didaktik ČJL

• Mgr. Petra Cemerková Golová23. 11. 2010

  Vážený pane Koubku, děkuji Vám za milý komentář. Opět mě potěšil. Máte pravdu. S dětmi máme skutečně hezký vztah, který je založen na vzájemné úctě a důvěře. Jsem moc ráda, že mohu učit na malotřídní škole. Znám všechny její žáky a žákyně, jejich sourozence, rodiče a mnohdy i prarodiče. Až na dvě výjimky jsem se setkala s milými, spolupracujícími a ochotnými lidmi z řad rodičovské veřejnosti. A jak píšete, je to o vzorcích chování. Jak spolu jednají dospělí... Na chování je na naší škole kladen důraz. (Určitě ne jen na naší.) Děti jsou od první třídy zásluhou své třídní učitelky důsledně vedeny ke zdravení, ke správnému oslovování, k požádání a poděkování... Já už pak mám ve 4. a 5. ročníku s tímto méně práce. Mohu si tak dovolit zařazení podobných materiálů do výuku. Není to ovšem materiál typu rozdám a pište. Je třeba jej komentovat. Pozastavit se u jednotlivých cvičení a povídat si. Prohlubovat a upevňovat. Měl by být jakousi osnovou pro učitele, žáky a představou pro rodiče. Ale nejen to. Děti i z gest učitele poznají, kdy je jejich reakce (i připravovaná) žádoucí. Proto se nebojím nechtěného chování. A kdyby se snad takové vyskytlo, je to jen další podnět k výuce etiky. Výtku si beru k srdci a jsem za ni skutečně ráda. Snad jen podotknu, že se snažím pro své žáky a žákyně ve spojeném ročníku tvořit takové materiály, které by byly pochopitelné pro čtvrťáky a nebyly nudné pro páťáky. Proto se v mých listech objevuje možná přehnaná nadsázka a arbitrernost, která často vede k humorným a možná někdy i neočekávaným chvilkám, ale i na ty je třeba učit se reagovat. Jsem moc ráda, že jsou lidé, kterým záleží na snesitelnějším žití nás všech (co se etiky a komunikace týče). Věřím a doufám, že PL najde uplatnění nejen v mých vyučovacích hodinách. Děkuji Petra Cemerková Golová