Environmentální výchova a výchova k udržitelnému rozvoji ve výuce zeměpisu v základním vzdělávání – 2. praktická část

Studie na podporu environmentální výchovy (dále jen EV) a výchovy k udržitelnému rozvoji ve výuce zeměpisu v základním vzdělávání je příspěvkem k řešení úkolu B 14 – Inovace přírodovědných předmětů. Obsahuje dvě části: metodickou část a praktickou část.

Praktická část představuje jeden z příkladů doporučeného vyučovacího postupu k rozvoji EV a k podpoře výchovy k udržitelnému rozvoji ve vyučovacím předmětu Zeměpis (Geografie) v podobě krátkodobého školního projektu. Záleží jen na pedagogických záměrech a přístupech učitelů, zda právě uváděný příklad může být inspirací pro jejich vlastní učební praxi, nebo zda učitelé využijí pro své praktické vyučování jiné z prezentovaných metod, postupů a forem, které se v této studii doporučují.

Seznam doporučených učebnic a literatury představuje výběr pro učitele dostupných titulů k tématu. Uvádějí se i některé tituly z devadesátých let minulého století. Je to proto, že z metodického i odborného hlediska dosud nezastaraly nebo nebyly ještě zcela nahrazeny novějšími díly.

PRAKTICKÁ ČÁST

Konkrétní příklad vhodných metod, postupů a forem vyučování zeměpisu ve vztahu k tematickým okruhům RVP ZV a ke vzdělávacímu obsahu vyučovacího předmětu Zeměpis (Geografie) s tematikou environmentální výchovy a udržitelného rozvoje:

Bylo by dosti závažným omylem se domnívat, že do skupiny environmentálních témat ve vyučovacím předmětu Zeměpis (Geografie) patří pouze fyzickogeografická témata, jako změny klimatu, živelní pohromy apod. Patří sem jednoznačně také témata ryze společenská, hospodářská a politická, jako například populační růst nebo živelná urbanizace v hospodářsky málo rozvinutých státech světa, společenské, hospodářské a politické příčiny „perifernosti” některých regionů světa, geografická problematika rozmístění a šíření civilizačních a exotických (tropických) nemocí, problematika pracovního, obytného a dopravního prostředí atd. Kvalita společenského prostředí ovlivňuje bezprostředně lidský život, zejména životní styl, spotřební zvyky, společenské a politické postoje, způsoby a pravidla společenského chování. Působí i na vytváření národních, náboženských a kulturních tradic jednotlivých lidských komunit.