Ekologická výchova – je lepší sedět u počítače, nebo chodit po lese?

Příspěvek byl převzat z časopisu pro další vzdělávání v geografii - Geografické rozhledy.

„Populace ČR není dostatečně informována o principech udržitelného rozvoje a není ani dostatečně připravena na jejich uplatňování v praxi," říká Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, zveřejněný na stránkách ministerstva životního prostředí. Jako jeden z nástrojů pro změnu tohoto stavu navrhuje environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu. Důležitými hráči jsou v této oblasti neziskové organizace a škála přístupů je neuvěřitelně široká - „od sekání trávy po klikání myší".

Kvantita definic

Existuje řada definic, ale i způsobů, jak k ekologické výchově přistupovat. Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO) jsou ve zmíněném dokumentu definovány takto: „Výchova, osvěta a vzdělávání se provádějí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách." (Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, § 16.)

Nutno podotknout, že pojmy ekologická nebo environmentální výchova či vzdělávání se často v praxi zaměňují, budeme je tedy pro potřeby tohoto článku považovat za synonyma. Taktéž pojmy výchova a vzdělávání mají v češtině jiný významový odstín, hranice jsou však neostré. Poznamenejme, že v převzatých informacích na toto téma z angličtiny je ještě daleko těžší pojmy rozlišit, neboť angličtina používá pro výchovu i vzdělávání termín jediný - education.

Ať už jsou definice, ale i formy ekologické výchovy jakékoli, měly by vést ke konečnému cíli, kterým je vzdělání, jež se vztahuje k prostředí. Zahrnuje nejen vzdělání o, ale také pro prostředí, to znamená soubor poznatků, dovedností, vyznávaných hodnot, které vedou ke schopnosti realizování praktických akcí, je zdůrazňováno i rozvíjení informovaného zájmu o prostředí. Zkrátka by si dotyčný měl uvědomovat široké souvislosti svého chování (v dnešní době asi nejvíce spotřebního), měl by dospět k takovému žebříčku hodnot, které by ho vedly k tomu, aby mu nebylo lhostejné, jaké dopady jeho působení má, a svoje chování podle toho řídil.

Dá se tedy říci, že ekologická, nebo chcete-li také environmentální, výchova bourá meze tradičních přístupů. Protože se nedá uchopit v rámci úzké škály jednoho konkrétního předmětu či oboru, začleňuje témata vztahu člověka a prostředí a environmentálních souvislostí a problémů do celé řady školních předmětů. Přitom klade důraz na interdisciplinaritu a pochopení vzájemných vazeb. V českém kontextu se v současné době hovoří o „průřezových tématech"; jedním z nich je právě ekologická výchova.

foto

Počitadlo ekologické stopy na stránkách Zeleného kruhu (www.hraozemi.cz/ekostopa)

Nová vize vzdělání

UNESCO ve svém dokumentu z konce devadesátých let zavádí dokonce slovní spojení „vzdělání pro udržitelný rozvoj", jež je součástí procesu budování informované, zainteresované a aktivní populace. „Zahrnuje iniciativy pro rozvíjení kultury vzájemného respektu v komunikaci a rozhodování, čímž dochází k přesouvání ohniska pozornosti od pouhého přenosu informací."

Má odpovídat na otázky:

Jak lze lépe porozumět světu kolem nás?
Jak jsou problémy, kterým náš svět čelí, vzájemně propojeny a co to znamená pro jejich řešení?
Jak bychom chtěli, aby náš svět v budoucnu vypadal, ovšem v hranicích, které nám stanovují životodárné systémy?
Jak je možné sladit zájmy ekonomické, sociální a zájmy životního prostředí?

Environmentálně vzdělaný člověk je také ekologicky gramotný. Základním cílem tzv. ekologické gramotnosti je kvalitativní posun myšlení - zájem o souvislosti. Ekologická gramotnost se vyznačuje širším porozuměním vztahům lidských společenství a přírodních systémů. Dalo by se říci, že prakticky se může jednat i o sledování energetických a materiálových toků, které jsou součástí cyklu metabolismu Země či společnosti, a jejich provázanosti. A dovolím si uvést ještě další pojem, environmentální gramotnost. Jedná se o ještě širší pojem, který vede k vytváření občanských postojů, schopnosti vyvodit závěry a odpovědět jednáním.

Globální rozměr

Jedním z hesel ekologů, environmentalistů, ochránců přírody či ekologistů je slogan: „Jednej lokálně, mysli globálně." Ekologické vzdělávání je součástí takzvané globální výchovy, která se rozvíjí již od počátku dvacátých let. Vychází ze systémového chápání světa a směřuje k pochopení mnohavrstevného systému, kde se věci a jevy vzájemně ovlivňují, kde lokální je zároveň globální a naopak. Pozorovatel se stává součástí pozorovaného. Je kladen důraz na to, že naše poznání je nekončící proces, vyvíjí se a mění, že neexistuje jenom jeden pohled na svět. Studenti si mají také uvědomit prostorové souvislosti - od jedince až po celou planetu, nebo časové - vztah minulosti, přítomnosti a budoucnosti.

Trhat trávu nebo klikat myší

Dnes již existuje řada výukových programů, které posilují zejména u dětí a mládeže dnes tolik opomíjený vztah k přírodě a povědomí o závislosti lidí na ní. V mnoha ekologických centrech je možné vidět chov zvířat, vyzkoušet si na vlastní kůži, co to obnáší se o ně starat, či jak žili naši předci, poznávat přírodu přímo v terénu apod. Děti či studenti mohou být vedeni formou nějaké hry, která staví na principech zmíněných výše (může probíhat v místnosti nebo venku). Na konci tohoto článku čtenář nalezne řadu odkazů na různé organizace, které nabízejí množství výukových programů.

V poslední době se rozvíjí také výuka, při níž je vědomí globálních souvislostí spojeno s užíváním informačních technologií. Prostřednictvím interaktivního webu či her se zvyšuje informační gramotnost populace a schopnost aktivně vyhledávat a třídit informace. Jedním takovým pokusem je například internetová Hra o Zemi.

foto

Žáci základní školy při počítání vlastní ekologické stopy na webové stránce www.hraozemi.cz.
Foto: archiv autorky

Definice udržitelného rozvoje:
Principy (trvale) udržitelného rozvoje formulovala ministerská předsedkyně Norska G. H. Brundtlandová v roce 1987: Udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který uspokojuje potřeby současnosti bez ohrožování možností budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby. Je v podstatě procesem změn, ve kterém jsou využívání zdrojů, orientace vývoje technologií a transformace institucí zaměřeny na harmonické zvyšování současného i budoucího potenciálu uspokojování lidských potřeb a aspirací. (BRUNDTLAND G. H.: Our Common Future, Oxford University Press, Oxford, 1987).

Drobné zamyšlení - nejen pro učitele zeměpisu:

Ekologické cítění dětí je možné formovat a rozvíjet nejrůznějším způsobem. Zkuste seřadit uvedené aktivity od těch, které jsou podle vašeho názoru nejúčinnější, až po ty, které naopak na rozvoj ekologického cítění příliš velký dopad nemají:

AKTIVITY:
Určování jednotlivých druhů rostlin a živočichů	Práce na školním pozemku
Pravidelné vycházky do přírody	Luštění kvízů s přírodovědnou tématikou
Sportovní aktivity v přírodě	Záměrné poskytování příjemných zážitků v přírodě (smyslové hry)
Poskytování praktických znalostí o přírodě (jedlé rostliny a houby, léčivé rostliny, orientace podle Slunce, předpovídání počasí)	Upozornění na nebezpečí v přírodě (jedovaté rostliny, nebezpeční živočichové aj.)
Zpívání písniček o přírodě	Sledování videozáznamů televizních pořadů o přírodě
Návštěva zoologické zahrady	Sběr lesních plodů
Návštěva botanické zahrady

Nyní se pokuste se najít pořadí, na kterém se shodnete se svými kolegy. Konečnému výsledku bude zřejmě předcházet velmi zajímavá diskuse.

OTÁZKY A ÚKOLY:
Rozdělte si ve třídě odkazy na ekologické hry uvedené u článku do skupin a připravte o jednotlivých webových stránkách krátkou informaci pro své spolužáky. Informace by měla obsahovat název organizace a její činnost a ukázku jedné hry nebo aktivity s vysvětlením jejího smyslu. Přečtěte si definici ekologické (environmentální) výchovy. Zamyslete se nad tím, zda ve škole pracujete na úkolech, které pomáhají měnit vaše postoje k ochraně životního prostředí. Ve kterém předmětu je to především?