eGovernment: nejen datové schránky či elektronický podpis
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
eGovernment: nejen datové schránky či elektronický podpis
Rozvoj informačních technologií s sebou přináší řadu změn v komunikaci občanů se státem a státními institucemi. V následujícím článku si krátce představíme některé technologie, které mohou sloužit ke komunikaci s těmito institucemi i rozvoji občanské společnosti prostřednictvím ICT.
O změnách, které probíhají v oblasti komunikačních technologií a které bývají přiřazovány k informační revoluci nebo vzniku informační společnosti, toho bylo řečeno již mnoho. Může jít o změny čistě technického rázu, ale také o různé sociální nuance nebo zásadní změny v posunu toho, jak jednotlivé úřady či osoby přistupují k problematice ochrany osobních údajů či poskytování informací.
Jednou zcela praktickou oblastí, ve které se informační společnost intenzivně projevuje, je problematika eGovernmentu. V následujícím článku budeme pod tímto termínem chápat soubor všech technologických nástrojů, které stát využívá ke komunikaci se svými občany a občané s ním, v kontextu ICT. Jde o oblast, která se ve výuce téměř nevyskytuje, ale která je zcela zásadním způsobem důležitá. Zatímco dnes je stále ještě možné bez (některých nástrojů) eGovernmentu vcelku spokojeně občansky žít, v blízké budoucnosti to již možné nebude.
Technologie, jako jsou datové schránky či elektronický podpis, by měli žáci ovládat zcela přirozeným způsobem, vědět, co od nich očekávají a jaké problémy s nimi mohou nastat. Vzhledem k tomu, že výuka má být částečně také futurologická, budeme se stručně věnovat také oblastem, které dnes ještě nejsou (alespoň u nás) příliš frekventované, jako je otázka elektronických voleb, možnosti protikorupčních opatření a mnohým dalším. Na druhé straně si jsme vědomi toho, že celou řadu oblastí není možné zmínit (např. přístupy k registrům, justiční aplikace,…), a že je třeba tedy studenty vést nejen k osvojení si konkrétních nástrojů, které jsou dnes k dispozici, ale také je naučit pracovat s obecnými principy.
Zde je třeba říci, že rozvoj elektronické komunikace se státem a stáními úřady má ještě řadu dalších rovin, které bychom neměli pominout a které souvisejí s rozvojem možností občanské společnosti. Ostatně je to právě výchova k aktivnímu konceptu občanství, která je v oblasti školství poměrně silně akcentována.
Co vše může spadat do eGovernmentu?
Dříve než přistoupíme k popisu jednotlivých partikulárních technologií, které se v oblasti eGovernmentu vyskytují, pokusíme na tomto místě nabídnout několik globálnějších informací o tom, co vše do něj může patřit. Jistě není nutné se všemu dopodrobna věnovat ve výuce, ale nabídnout žákům základní pohled na problematiku může být poměrně užitečné.
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Martin Humpolec16. 11. 2011
Podle výkladu Ministerstva vnitra nemají zprávy omezenou platnost a i v případě respektování názoru odborníků je možné její dlouhodobou platnost řešit jinak než tiskem nebo ukládáním v placeném úložišti.
V našem prostředí je zřejmě jednou z největších aktivit projekt CzechPoint, jenž byl propagován exministrem Ivanem Langerem a který je možné vnímat jako poměrně hotový a funkční celek, který mimo jiné nabízí přístup k výpisu z katastru nemovitostí, obchodního rejstříku, živnostenského či insolvenčního rejstříku, rejstříku trestů nebo třeba bodového hodnocení osoby v rámci dopravního systému. Podporovaných služeb je ale ještě o něco více.
Mimo tyto informační služby je zajišťována prostřednictvím eGovernmentu také komunikace úřadu s firmami prostřednictvím datových schránek (pro firmy jsou povinné, pro občany volitelné), včetně možností předávání nejrůznějších dokumentů.
Pomocí těchto služeb lze realizovat také některé prvky přímé demokracie, jako jsou volby a referenda (u nás zatím nikoli) nebo obecně jinak komunikovat o občanských problémech s obyvateli. Příkladem užití podobného nástroje bylo sčítání lidu v roce 2011, které bylo možné provést online.
Součástí komunikace s občany a firmami mohou být také veřejné online dražby či výběrová řízení, kterých bude možné se účastnit zcela či částečně bezkontaktně, elektronicky. Dále je do něj možné řadit také prvky sloužící k autentizaci osob, tedy elektronický podpis a infrastrukturu ke komunikaci (datové schránky).
Někdy se v širším slova smyslu rozděluje na čtyři následující kategorie:
Government-to-Citizen či Government-to-Consumer (G2C), který se týká komunikace s občany;
Government-to-Business (G2B), jenž má na starosti spolupráci s obchodními společnostmi a korporacemi;
Government-to-Government (G2G), který řeší interní spolupráci uvnitř státní zprávy, a
Government-to-Employees (G2E), jenž se věnuje státním zaměstnancům, jako jsou např. policisté.
Je zřejmé, že každá z nich má na starosti určitou část komunikace a digitalizace státních či jiných samosprávných orgánů. Samozřejmě je možné mluvit o eGovernmentu i na nižší úrovni, než je stát. Do oblasti eGovernmentu pak samozřejmě spadají také všechny státní informační systémy, ať již jsou čistě interní, nebo spolupracující s veřejností. Někdy je sem počítáno veškeré vystavování informací, které spravuje stát, nebo projekty, jako je Portál veřejné správy.
Pozitiva a negativa
Tak jako většina fenoménů informační společnosti přináší eGovernment řadu pozitiv, ale také může být spojen s jevy negativními. Osobně se domnívám, že právě pěstování určité plurality pohledů na soudobé problémy by mělo patřit mezi základní gymnaziální vzdělávání. Je třeba, aby se žáci naučili vidět děje kolem sebe plasticky a dokázali říci, co jim poskytuje dobrého, a co může být naopak problematické.
Pokud bychom zde měli alespoň v krátkosti shrnout pozitiva, která eGovernment přináší, pak půjde v prvé řadě o lepší a jednodušší přístup k informacím a službám, které spravuje stát, ze strany občana. Další výhodou může být větší transparentnost řady řízení a procesů, které mohou být nakonfigurovány tak, aby bylo možné do nich zasahovat jen velmi obtížně. To souvisí s tím, že jde často o jeden z nejprosazovanějších a možná také nejúčinnějších nástrojů proti korupci. Je možné jej využít jako nástroj podpory přímé demokracie a lepší komunikace s občany. V neposlední řadě by mělo docházet k úspoře ekologické (není potřeba téměř nic tisknout, převážet) i ekonomické (není třeba tolik úředníků).
Pozitiv je ale v širším kontextu možné najít ještě více – od přehlednějšího podnikatelského prostředí, možného zkrácení čekání na možnost začít podnikat, až po celkově flexibilnější a efektivnější komunikaci mezi úřady, do které nemusí privátní subjekt nijak vstupovat. Jistě by bylo možné spolu s žáky vytvořit seznam výhod, který bude podstatně širší nežli naše krátké nastínění.
Pokud bychom se naopak podívali na určitá nebezpečí, která eGovernment přináší, pak bude na prvním místě zřejmě problém ochrany osobních údajů, které se prostřednictvím sítě přelévají z jednoho registru do druhého. To, co bylo vnímáno jako výhoda – tedy možnost vše vyřídit na jednom centrálním místě, otvírá velké možnosti zneužití a dává státu do ruky informace, které dříve neměl kompletní. Jde tedy o tvorbu „Velkého bratra“, který má nade vším přehled.
Druhým velkým problémem může být sociální segregace lidí, kteří nemají přístup k technologiím. Pokud bude vše čistě elektronické, nebude to znamenat jejich menší možnosti výkonu občanských práv nebo horší dostupnost informací? Budou moci podnikat, komunikovat se státními úřady i tehdy, když nebudou moci užívat techniku?
Jistě jedním z největších problémů je otázka bezpečnosti. Tedy toho, zda existuje technologie, která by dokázala zabezpečit všechny údaje před ztrátou, poškozením, zneužitím či editací. Pokud by se někomu podařilo do systému dostat, mohl by způsobit následky netriviálního charakteru s ohromným ekonomickým či sociálním dopadem. Taková technologie samozřejmě neexistuje, a je tedy skepticky zcela oprávněné se ptát, zda má smysl takové riziko podstupovat.
S tím může souviset také falešný pocit transparentnosti – pokud je někdo schopen zasahovat do dílčích procesů, může být například podnikatelské prostředí mnohem náchylnější na korupci než dříve, neboť tyto zásahy nebude jednoduché odhalit. Pak je zde samozřejmě otázka dostupnosti – co se bude dít, když dojde k pádu systému či poškození infrastruktury? Budou existovat funkční mechanismy k předcházení těchto jevů a budou účinné? Budou záložní systémy?
V neposlední řadě je pak možné s žáky uvažovat nad tím, zda jsou jednotlivé prvky finančně rentabilní a státu se vyplatí je zavádět.
Datové schránky
V současné době zřejmě nejdiskutovanější a nejkontroverznější službou českého prostředí eGovernmentu jsou datové schránky. Bylo o nich napsáno nespočet článků i několik knih, takže na tomto místě se pokusíme alespoň naznačit, co by o nich měl gymnazista vědět. Předně jsou pro právnické osoby povinné, takže pokud se rozhodne podnikat, bude je muset používat. Pro fyzické osoby jsou bezplatné. Každý může mít jednu datovou schránku (existují i výjimky, ale to asi není důležité), a pokud si ji zřídí, je povinen ji používat.
K přihlašování a užívání je možné použít webové rozhraní nebo některého z klientů. Samotné přihlašování probíhá pomocí jména a hesla. Právě to je předmětem kritiky, neboť se nejedná o právě nejvyšší možný způsob zabezpečení a není možné ani za příplatek použít nějaký lepší.
Koncept je velice podobný klasickému e-mailu. Zpráva je zde tvořena hlavičkou, časovým razítkem a přílohou, která může mít maximálně deset megabajtů. Hlavička či e-razítko nese informaci o odesilateli, tak aby příjemce mohl jasně poznat, kdo s ním komunikuje. Zajímavým specifikem je časová značka – zpráva má tak jen omezený čas platnosti. V případě, že si chce uživatel zprávu uchovat déle, musí si ji nechat buď placeně uložit, nebo ji vytisknout v autorizovaném středisku. Jde o poměrně zásadní odlišnost od klasických dokumentů a uživatelé s ní měli poměrně velké problémy.
Zajímavým způsobem je řešeno doručování zpráv. Odesilatel získá potvrzení, že obsah byl doručen do datové schránky, a tím má informaci za doručenou. Příjemce se pak formou e-mailu či sms dozví, že má zprávu v datové schránce, a je již jen na něm, kdy a jak si ji přečte.
Elektronický podpis
Elektronický podpis slouží k tomu, aby bylo možné prokázat, že odesilatel je skutečně tou osobou, za kterou se vydává, a že obsah zprávy či dokumentu nebyl v průběhu odesílání nijak pozměněn. Jeho volitelnou součástí může být také časové razítko.
Technologicky se využívá asymetrické kryptografie. Principem běžného elektronického podpisu je tedy zašifrování dokumentu (či zprávy) tajným klíčem a jeho následné dešifrování veřejným klíčem. Veřejný i tajný klíč jsou poměrně dlouhé posloupnosti alfanumerických znaků, a to takových, aby bez znalosti algoritmu nebylo možné z veřejného klíče odvodit tajný, který může znát jen odesilatel.
Význam elektronického podpisu je v tom, že zajišťuje autentizaci i integritu nějakého datového objektu. Může tedy sloužit například pro komunikaci se státními orgány nebo tam, kde je riziko nějakého zneužití. V současné době je trend zavádět jej i do běžné e-mailové komunikace, kde slouží jako významný prvek při omezení zneužitelnosti.
O konkrétních mechanismech a aplikacích elektronického podpisu je možné se více dozvědět například v knize Jiřího Peterky Báječný svět elektronického podpisu, která jednak reflektuje české prostředí, ale současně představuje všechny teoretické informace k danému problému.
Závěr
Jak je patrné, oblast eGovernmentu je poměrně zajímavá a obsáhlá a jistě je možné k ní přistupovat z mnoha pozicí – od čistě úřední, přes technickou, ekonomickou, až třeba po sociální. Zdaleka ne všech témat jsme se v dostatečné míře dotkli. Šlo spíše o krátké představení problematiky, kterou by měli žáci být schopni reflektovat, neboť bude běžnou součástí jejich života. Nejde o téma čistě teoretické, ale naopak s velkým množstvím aplikací, které by měly být probírány opravdu prakticky. Téma navíc navazuje na otázky informační společnosti, kryptografie či počítačové bezpečnosti a nalezne přesah do oblasti společenských věd i zeměpisu.
Literatura a použité zdroje
PETERKA, Jiří. Báječný svět elektronického podpisu. 1. vyd. Praha: CZ.NIC, 2011. 430 s. ISBN 978-80-904248-3-8.
Článek je napsaný odborně, vystihuje podstatu věci a zabývá se zajímavou myšlenkou, předáním základních informací žákům terciálního vzdělávání. Je napsaný srozumitelně a výstižně.
