Dvě strany jedné mince – 9. ročník ZŠ

Lekce nabízí prostor k rozvoji pozitivního sebehodnocení, uvědomování si vlastních silných stránek a přemýšlení o životních cílech. Při práci se žáky doporučujeme vytvořit bezpečné prostředí, ve kterém mohou o sobě hovořit otevřeně, ale zároveň nejsou nuceni sdílet osobní nebo citlivé informace. Úvodní aktivitu je vhodné zaměřit nejen na jednoduché charakteristiky typu „jsem žák“, „jsem dcera“ nebo „jsem fotbalista“, ale také na vlastnosti, schopnosti a hodnoty, které žáky charakterizují. Učitel může žáky povzbudit například otázkou: „Co je na vás něco, na co jste hrdí?“ nebo „Jaká vaše vlastnost může být užitečná druhým?“ Cílem není porovnávat žáky mezi sebou, ale pomoci jim uvědomit si vlastní hodnotu a jedinečnost. Při práci s příběhy Davida a Jakuba doporučujeme vyhnout se jednoduchému hodnocení jedné postavy jako „správné“ a druhé jako „nesprávné“. Příběhy je možné využít k diskusi o samostatnosti, odpovědnosti, přijímání pomoci a různých životních podmínkách. Učitel může žáky vést k otázkám: „Co znamená být samostatný?“, „Je přijmout pomoc známkou slabosti?“ nebo „Může být člověk vzorem druhým, i když sám někdy potřebuje pomoc?“ Téma životních cílů je vhodné představit jako otevřený proces. Žáci v tomto věku nemusí mít jasno v tom, čemu se chtějí v budoucnu věnovat. Důležité je, aby si začali uvědomovat své hodnoty, zájmy, schopnosti a představy o budoucnosti. Učitel může zdůraznit, že životní cíle se mohou v průběhu života měnit a jejich změna nemusí znamenat neúspěch. Při závěrečné reflexi doporučujeme propojit téma osobního rozvoje s myšlenkou vzoru pro druhé. Žáci mohou přemýšlet o tom, jakou vlastností, rozhodnutím nebo způsobem jednání mohou pozitivně ovlivňovat své okolí. Vhodným závěrem může být otázka: „V čem bych mohl/a být dobrým vzorem pro druhé, i když nejsem dokonalý/á?“ Učitel by měl zároveň respektovat rozdílné rodinné, sociální a osobní zkušenosti žáků.