Důraz médií na vlastenectví při válečných konfliktech

Článek nazvaný Důraz médií na vlastenectví při válečných konfliktech považuje vlastenectví za jeden ze zásadních aspektů, který charakterizuje vztah médií a politiky, a to jak během příprav na válku, tak v samotném jejím průběhu. Výsledky výzkumů mediálních obsahů, o které se badatelé v teoretickém poli opírají, jasně ukazují, že důraz na vlastenectví má v tomto ohledu význam i pro politickou kontrolu masových médií.

Podle mediálních teoretiků očekávají státy v době války často vysoký stupeň ochoty a poddajnosti ze strany vlastních médií. Tu obvykle vysvětlují válečnými bezpečnostními opatřeními a ochranou vojensky utajovaných informací, které válečné úsilí vyžaduje. Státy považují válečné cíle za neoddělitelné od národního zájmu, a proto využívají vlastenectví jako vhodný mechanismus pro „výchovu“ masových médií. Mediální kritika války (jejích cílů a prostředků) se tak stává zradou.

Pro stejné závěry mluví i výsledky výzkumů války o Falklandy mediálních odborníků z Glasgow, kteří tvrdí, že jejich analýza poskytuje důkaz, že svolná média častokrát sklouzla do vlastenectví a šovinismu. Jiná studie, která se týkala války v Perském zálivu, přišla se zjištěním, že se mediální pokrytí konfliktu soustředilo v drtivé míře na postup operací a na spekulace kolem výhod a nevýhod pozemní operace v porovnání s raketovým útokem spíše než na kritiku.

Dále lze konstatovat, že vlády, které se před válkou chovají stejně jako v jejím průběhu, často očekávají v obdobích napjaté situace slepou poddajnost od médií. Například britská vláda pod vedením Margaret Thatcherové během války o Falklandy nestrpěla od britských médií žádné otázky, které se týkaly vládní politiky.

Stanice BBC ještě před prvními výstřely zmíněného konfliktu zjistila, že musí tvrdě bojovat, aby mohla v diskusních pořadech vysílat kritická stanoviska. Konzervativní politici a většina lidí z Fleet Street (tradičního sídla britských novin) poté označili televizní program veřejnoprávní stanice za nevlastenecký. Vlastenectví (nebo kontrola toho, že někdo není dostatečně vlastenecký) se v tomto případě, podobně jako v mnoha jiných, stalo mocnou kázeňskou zbraní, kterou má vláda (a její mediální stoupenci) k dispozici.

Válka o Falklandy tak jasně ilustrovala, jakým příkořím novináři čelí, když se v začátcích vojenských operací dotazují na efektivitu či morálnost vojenských řešení diplomatických krizí.

Stejný jev bylo možno pozorovat také během operace Pouštní štít v roce 1990. Se skeptiky se paradoxně naložilo tak, jako kdyby samotné jejich pochybnosti o vojenských krocích ohrožovaly životy ozbrojených složek vlastní země, i když je jasné, že diplomatická řešení se primárně snaží předcházet právě ztrátám na životech.

Dalším aspektem vlastenectví (chápaném v těchto pojmech) je skutečnost, že novináři, kteří jsou vysláni, aby podávali zprávy o vzdálených krizích a válkách, nemají čas na vytváření emocionálních pout s lidmi, o nichž informují. Je proto otázkou, zda právě popsaná odtrženost nečiní reportování válek (které se týkají zemí, ze kterých novináři pocházejí) objektivnějším.

Literatura a použité zdroje

CARRUTHERS, S. The Media at War. London: Macmillan Press, 2000.

GODDARD, Peter; PIERS, Robinson; PARRY, Kate. War and Media, In: Media, Culture and Society. London: Sage, 2005.