Duhové metody

Každý z nás, pedagogů, denně řeší otázku, jak naučit žáky nebo studenty tomu, čemu je naučit chceme (máme), když každý z nich je jiný. Výukové situace se neustále mění a koneckonců se nám pod rukama proměňují i témata, kterým se ve výuce věnujeme. O úspěchu nebo neúspěchu naší práce rozhoduje především to, jak bohatý je výběr metod, které ovládáme a především naše dovednost vybrat tu správnou. To znamená pro konkrétní žáky v konkrétní situaci použít nejvhodnější metodu. Chce to zkušenost a také „pořádek na pracovišti”.

Oba jsme věnovali mnoho let práce právě v oblasti forem a metod práce. Stovky metodických příspěvků, které dnes tvoří úžasnou databázi Katalogu forem a metod – KAFOMET, jsme se pokoušeli třídit tak, aby bylo pro učitele snadné si z nich vybírat. Způsobů, jak třídit metody, je mnoho a není smyslem toho příspěvku přinést jejich přehled. Faktem je, že každé třídící kritérium je užitečné pro určitý úhel pohledu, a čím komplexněji chceme metodu popsat, tím složitější struktura vzniká. A tím hůře je přehledná. Naší ambicí je struktury zjednodušovat a maximálně přiblížit praxi.

Cíle a žák

V souvislosti se zaváděním rámcových a školních vzdělávacích programů došlo ke zdůraznění role žáka a také cílů vzdělávání na různých úrovních. V souvislosti s tím jsme jako pomoc pedagogům, kteří pracovali na osnovách vyučovacích předmětů, a tedy plánovali vzdělávací cíle do ročníků (dílčí/školní výstupy, očekávané výstupy), vytvořili nástroj „Duhový most”. Jeho podstata je založena na logice postupného vývoje vzdělávacích cílů od základní, nejnižší úrovně (znalostí), až k úrovním vyšším. Tato úvaha vychází z toho, že určitou kvalitu výstupu pro příslušné období a vzdělávací obor stanovuje konkrétní rámcový vzdělávací program.

Základním vodítkem byla idea taxonomie vzdělávacích cílů srozumitelně a přehledně formulovaná už před půl stoletím Američanem Bloomem.

Jako součást tohoto plánovacího nástroje vznikl i přehled „Spektrum vzdělávacích cílů”