Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Dramatizace pohádky Ošklivé káčátko
5,0 (1 hodnocení)
Tento článek obsahuje soubor 23 dramatických her a činností motivovaných pohádkou Hanse Christiana Andersena „Ošklivé káčátko“. Může dobře sloužit jako zásobník her pro učitelky v mateřských školách, a to jak při každodenní vzdělávací nabídce, tak třeba i na kroužku dramatické výchovy.
Tento článek nabízí pedagogům v mateřských školách inspiraci, jak v dlouhodobém bloku (osvědčilo se mi 14 dní) obohatit vzdělávací nabídku pro děti. Práce s pohádkou a její dramatizace je velmi dobrým prostředkem, jak u dětí rozvíjet fantazii, představivost, kooperaci i samostatné uvažování. Pohádka „Ošklivé káčátko” od Hanse Christiana Andersena dává svým pestrým a zajímavým dějem dostatek příležitostí pro dramatizaci.
1. „Čí co je”
Tato hra je vhodná pro větší skupinu dětí od 4 let. Děti si vyberou ve třídě předmět nebo hračku, která jim je nejbližší (autíčko, plyšová hračka apod.). S těmito předměty chodí volně po prostoru, potkávají se s kamarády a předměty si vyměňují – např. „Tohle je Honzíkovo autíčko”. Kamarád, který od Honzíka autíčko převzal, mu dá svoji hračku nebo předmět opět se slovy „Tohle je Jiříkovo hřeben”. Děti pak postupují dále k dalším kamarádům a s nimi si vyměňují hračku nebo předmět, který dostali v předchozí výměně (v našem případě Honzík hřeben a Jiřík autíčko). Tyto výměny probíhají několikrát. Poté se děti posadí po obvodu kruhu a postupně každý řekne, čí předmět mají. Tím si zkontrolují, zda předměty správně předávaly. Tato hra je vhodná na seznamování v kolektivu.
2. „Co je jaro”
Vhodné pro menší i velkou skupinu dětí od 4 let. Děti se posadí po obvodu kruhu a postupně jedno po druhém vyjádří jedním slovem co je jaro (asociace).
3. „Jak roste tráva”
Tuto hru je možné hrát s malou i velkou skupinou dětí od 3 let. Všechny děti se spustí do hlubokého dřepu. Sedí na patách, trup mají pěkně vzpřímený a ruce v bok. Pak může paní učitelka pustit velice pomalou hudbu a děti se snaží pomaloučku, plynule, téměř neznatelně zdvihat až do stoje na špičkách se vzpažením. Cílem této hry je opravdu co nejpomaleji předvést, jak roste tráva.
4. Relaxace
Malá i velká skupina dětí od 3 let. Děti si v herně lehnou na podložku a snaží se pasivně relaxovat. Paní učitelka jim k tomu čte nebo pustí pohádku „Ošklivé káčátko” (osvědčila se mi spíše četba, protože děti lépe vnímají známý hlas).
Švihadla, prostěradlo, kolíčky, obruče, papírové koule, rozstříhaná vajíčka ze čtvrtky.
5. „Snášení a zahřívání vajec”
Situační scénka vhodná pro cca 10 dětí od 4 let, vzhledem k tomu, aby děti nenapodobovaly kamarády, kteří vystupovali před nimi. Děti se posadí po obvodu kruhu. Jedno dítě jde doprostřed a předvádí, co dělá kachna. Nejprve vysedí vajíčka a chystá se je zahřívat. Co přitom asi kachna dělá? Děti se postupně v roli kachny vystřídají.
6. „Ohrožená vajíčka”
Vzhledem k časové náročnosti je tato hra vhodná pro 8–10 dětí ve věku od 4 let. Uprostřed hrací plochy vytyčíme prostor cca metr čtvereční třeba pomocí švihadel. Doprostřed prostoru vložíme 15–20 koulí ze zmačkaného papíru formátu A4. Určíme jedno dítě, které bude představovat kachnu. Tato „kachna” má za úkol ve vytyčeném prostoru po dobu krátkého časového limitu (cca 30 vteřin) si uchránit proti kunám (zbylé děti) co nejvíce vajíček. Kuny se naopak snaží co nejvíce vajíček kachně z prostoru vzít. Děti se v roli kachny vystřídají.
7. „Zloděj vajíček”
V této hře je počet dětí neomezený (vhodné pro děti od 3 let). Dvě početně stejné skupiny dětí mají každá své hnízdo se stejným počtem vajíček. Na znamení si začnou obě skupiny navzájem vajíčka brát z hnízda (musí však jen po jednom vajíčku) a přenášet do svého hnízda. Časový limit hry můžeme určit podle krátké písničky.
8. „Vajíčka se kutálejí”
Počet dětí je vhodné volit podle velikosti hrací plochy. Vhodné pro děti od 4 let. Děti si představují, že jsou vajíčka. Kutálejí se (chodí) po prostoru různými směry, ale musí dávat pozor, aby nenarazila do jiného vajíčka, protože by se rozbila. Děti upozorníme na fakt, že v případě hrozící srážky, musí vajíčko zpomalit nebo zastavit. „Rozbitá vajíčka” vypadávají ze hry. S menší skupinou dětí je možné se koulet (děti si rukama drží kolena a pokouší se kutálet).
9. „Ještě se neznáme a už stejně ťukáme”
Hra je vhodná pro malou i velkou skupinu dětí od 3 let. Děti „kachňata” sedí po obvodu kruhu. Paní učitelka určí jedno dítě, které bude kachní máma. Ta pak chodí kolem svých kachňátek, a kterého se dotkne, tak za pomoci skořápek od vlašských ořechů (nebo jiného zvučného předmětu) napodobuje zvuk klubajícího se kachněte. V roli kachny se mohou děti vystřídat.
10. „Poznej ošklivé káčátko”
Vhodné pro větší skupinu dětí ve věku od 4 let. Předem určíme jedno dítě, které bude představovat kachní mámu a půjde za dveře herny. Ostatní děti se postaví různě po prostoru a předvádějí všichni stejný zvuk. Pak určíme jedno dítě, které bude ošklivé káčátko, a to bude předvádět jiný zvuk než ostatní děti. Kachní matka pak musí po sluchu určit, kdo je ošklivé káčátko.
11. „Líhnutí vajíček”
Situační scénka vhodná pro 8–10 dětí ve věku od 4 let. Děti mají za úkol pohybově vyjádřit líhnutí malého káčátka z vajíčka. Nejprve se semknou všichni dohromady jako jedno vejce a pak se postupně líhnou.
12. „Rozbitá vajíčka”
Tuto hru můžeme hrát po skupinách o 6 dětech ve věku od 4 let. Do prostoru hrací plochy položíme rozstříhaná vajíčka ze čtvrtky (tolik vajíček, kolik máme skupin dětí). Každá skupina má vajíčko jiné barvy, ale na hrací plochu je položíme barevnou stranou k hrací ploše, takže všechny díly jsou bílou plochou vidět. Na znamení děti chodí po prostoru a hledají své díly vajíčka tak, že otočí vajíčko a zjistí, zda má barvu jejich družstva. Pokud má jinou barvu, než kterou má jejich družstvo, otočí jej zpět barevnou plochou k hrací ploše a pokračuje v hledání. Vyhrává to družstvo, které má své vajíčko nejdříve složené.
13. „Káčátka se bojí”
Vhodné pro větší skupinu dětí ve věku od 4 let. Předem určíme dvě děti, jedno bude kachní máma a druhé ošklivé káčátko. Kachní máma tuší, že se po vylíhnutí vajíček (ostatní děti a ošklivé káčátko) něco děje. Rozhlíží se a zjišťuje, že se její děti bojí jednoho kachněte (ošklivého káčátka). Kachní matka ho musí co nejrychleji poznat (podle toho, že ošklivé káčátko se dotýká ostatních káčátek, a ty po dotyku odchází na předem určené místo) a chytnout ho za křídlo. Koho se ošklivé káčátko dotkne, ten odchází na předem určené místo.
14. „Na pocity”
Vhodné pro malou i velkou skupinu dětí ve věku od 5 let. Jedno dítě bude ošklivé káčátko. To stojí v prostoru se zavázanýma očima a ostatní káčátka kolem něj chodí a šeptají mu ošklivé věty – např. „Ty jsi ale ošklivka ošklivá”. Bylo by vhodné, aby se v roli ošklivého káčátka vystřídaly všechny děti, aby poznaly, jak se ošklivé káčátko cítilo mezi ostatními, jaké to je když ho skupina nepřijme mezi sebe. Jako obměnu této hry můžeme pak místo nepěkných vět říkat věty hezké.
15. „Lávka přes řeku”
Vhodné pro malou i velkou skupinu dětí ve věku od 4 let. Doprostřed hrací plochy rozprostřeme třeba složené prostěradlo jako lávku přes řeku. Všechny děti pak v roli ošklivého káčátka postupně přecházejí přes lávku a svými slovy a pohybem vyjadřují, jak se cítí např. „Já vím, že jsem ošklivé, ale přesto mě mohou mít ostatní rádi”.
16. „Krmení káčátek”
Tuto hru je vhodné hrát po skupinkách cca 6–7 dětí ve věku od 4 let. Každé dítě (káčátko) má svoji misku (kruh) a zobáček (kolíček na prádlo). Uprostřed hrací plochy jsou rozházena zrníčka (malé kousky zmačkaného papíru). Každé káčátko má za úkol nasbírat do své misky pomocí zobáčku co nejvíce zrníček. Hra pokračuje do té doby, dokud nejsou všechna zrníčka v miskách.
17. „Poznej, kdo chybí”
Tuto hru hrajeme s počtem dětí podle věku. S většími děti od 5 let můžeme hru hrát i s 15–18 dětmi. S mladší věkovou skupinou bych hrál s cca 10 dětmi. Předem určíme jedno dítě, které bude kachní máma, ta odejde za dveře herny. V herně se domluvíme, které dítě (káčátko) schováme. Zavoláme kachní mámu, a ta musí poznat, které káčátko z herny zmizelo.
18. „Kachní honička”
Hru hrajeme ve dvojicích, takže počet dětí musí být sudý plus ošklivé káčátko. Věková skupina od 5 let. Jedno dítě určíme ošklivým káčátkem, a to ve dřepu (kachní chůze) honí ostatní káčátka, která jsou za sebou ve dvojicích. Ošklivé káčátko dává vždy „babu” druhému z dvojice, a ten se stává ošklivým káčátkem. Ošklivé káčátko, které dalo „babu” se pak zařadí na přední místo do dvojice, které dalo „babu”. Tento pohyb je fyzicky namáhavý, proto dítě by nemělo v kachní chůzi pobývat déle než 30 vteřin. Po uplynutí této doby se může postavit a protřepat si nohy.
19. „Škádlení káčátek”
Tuto hru je možné hrát s minimálním počtem 10 dětí ve věku od 3 let. Děti sedí v řadě za sebou a předávají si informace různými doteky – např. zataháním za uši (obdobné jako tichá pošta). Poslední, ke kterému se informace dostane, pak řekne nahlas, jakými doteky byla sdělena.
20. „Co si přejí káčátka”
Počet dětí volíme podle, toho kolik slov obsahuje informace (pokud 4 slova, pak 8, 12, nebo 16 dětí ve věku od 4 let). Zvolíme jedno dítě (kachní mámu), které půjde za dveře. Ostatní děti se posadí po obvodu kruhu a společně se dohodnou, jakou informaci chtějí kachní mámě sdělit – např. MÁME – RÁDI – HODNĚ – ZRNÍ. Tuto informaci pak vyslovují po slovech v řadě za sebou (první opakuje stále dokola, slovo MÁME, druhý RÁDI, třetí HODNĚ, čtvrtý ZRNÍ, pátý opět MÁME atd.). Kachní máma pak musí poznat, jakou informaci jí chtějí káčátka sdělit.
21. „Na dravce”
Vhodné pro větší počet děti ve věku od 4 let. Určíme jedno dítě, které bude představovat dravce. Ostatní děti budou káčátka, která budou mít na ruce přivázanou stužku z krepového papíru. Káčátka se pohybují po prostoru a na slova „POZOR DRAVEC” si začnou chránit své stužky (ne však rukou). Dravec se snaží káčátkům stužku strhnout, komu ji strhne, ten vypadává ze hry.
22. „Noční výlet”
Vhodné pro skupinu 10–12 dětí ve věku od 5 let. Určíme jedno dítě, které bude kachní máma, a tomu zavážeme oči šátkem. Ostatní děti budou káčátka. Kachna roztáhne nohy a káčátka pod nimi podlézají. Koho kachní máma pozná po hmatu, ten může jít do domečku, koho nepozná, zůstává venku. Kachní máma může mít i více pokusů.
23. „Kachní zápasy”
Tato hra se hraje ve dvojicích. Vhodné pro děti od 6 let. Tuto hru můžeme motivovat tak, že nejsilnější ze všech, ošklivé káčátko, je krásná silná labuť, která přesto, že je nejsilnější a nejkrásnější nepohrdá ostatními, jako ony pohrdaly jím. Dvě děti stojí proti sobě. Poskakují na jedné noze, paže mají zkříženy před tělem a snaží se jeden druhého údery rameny nebo hrudníkem vychýlit soupeře z rovnováhy.
Závěr
S dramatickými hrami motivovanými různými pohádkami mám velice dobré zkušenosti. Děti nejen že je mají rády, ale dokonce je každý den vyžadují. Hra „Čí co je” je velice dobrá na začátek školního roku, kdy se děti ještě moc neznají. Pomáhá dětem zapamatovat si jména nových kamarádů a rozvíjí krátkodobou paměť. Situační scénky umí děti velmi pěkně rozehrát a kolikrát jsem byl velmi mile překvapen, jakým skvělým způsobem zapojují svoji fantazii. Při kontaktních hrách si děti velice dobře a zodpovědně uvědomovaly rizika spojená s hrou a maximálně je eliminovaly svým zodpovědným přístupem. Zpočátku jsem se bránil hře „Na pocity” z důvodu obavy, jakým způsobem jednotlivé děti vstřebají negativní informace. Děti mne opět velice pěkně překvapily svými reakcemi a informace nebraly osobně, nýbrž se dovedly vžít do role ošklivého káčátka. Rovněž využívání smyslů se dětem líbilo, i když ne všechny poznaly třeba svého kamaráda po hmatu se zavázanýma očima.
Téma je jasné, srozumitelné a použitelné. Jde o téma, které je podnětné i pro začínajícího pedagoga, jako "zásobník her" jej lze velmi dobře využít. Jde o inspiraci, která může být využita i déle, než autor uvádí ( během 14 dnů). Jedná se o celý časový úsek na téma: JARO. Jen tak dál!!
