Dramatika – pocitové hry

Děti utvoří dvojice, jeden stojí za zády druhého a snaží se pomalu rozhýbat toho před sebou (strom), a to tak, že ho rozhýbe opatrně pomocí rukou a zároveň mu dělá záchranu. Dítě (strom) má zavřené oči a nechá s sebou manipulovat. Pro dokreslení atmosféry můžeme pustit relaxační hudbu. Na závěr si děti povědí své pocity.

Dramatická hra „Pečeme pečivo”
(Vhodné pro děti od 4 let. Rozvoj smyslového vnímání.)

Děti stojí po obvodu kruhu. Před sebou mají záda kamaráda a na nich začínají péci pečivo. Paní učitelka např. říká: „očistíme vál” (děti rukama přejíždějí po zádech a čistí vál). „Nasypeme mouku” (prstíky sypeme), „rozklepneme vejce” (ťukání), „solíme” (jemné ťukání), „hněteme těsto” (masáž zad) atd. A nakonec vložíme těsto do pece (oběma rukama plácneme dítě před sebou). Děti tuto činnost musí provádět s citem, aby si navzájem neublížily.

Dramatická hra „Co se děje u Smolíčka”
(Vhodné pro děti od 5 let. Rozvoj smyslového vnímání.)

Hra: Co se děje… například „U Smolíčka” (záleží na tom, jak hru motivujeme, nejlépe nějakou pohádkou).
Sluchová hra: Jedno dítě jde za dveře a ostatní se domluví na nějaké informaci, kterou mu chtějí sdělit. Například: „Smolíček má rád krupicovou kaši s máslem”. Paní učitelka pak každému dítěti přidělí jednu slabiku, kterou bude pořád dokola opakovat. Hra pak tedy bude vypadat následovně. Děti sedí po obvodu kruhu. První dítě bude říkat pořád dokola část slova „smo”, dítě po jeho pravé ruce „lí” další dítě v pořadí „ček” atd. Výsledně bude celá věta vypadat takto: Smo-lí-ček má-rád-kru-pi-co-vou-ka-ši. Dítě, které bylo za dveřmi, pak musí najít začátek věty a postupně podle sluchu poznat celou větu.

Závěr

Tyto pocitové hry se mi v mé praxi učitele v mateřské škole velice dobře osvědčily. Při hře „Hledání ve tmě” se děti snažily velice aktivně najít předmět poslepu, ostatní děti dodržovaly pravidla a ač měly nutkání kamarádům poradit, přesto to neudělaly. U pocitové hry „Kdo jsi” pak děti velice originálním způsobem popisovaly obrázky svých kamarádů a velice pozitivní bylo, že se pokaždé stejné dvojice našly. Hra „Stromy” pak dovedla děti uvolnit, nebály se důvěřovat svým kamarádům, kteří s nimi hýbali. U pocitové hry „Pečeme pečivo” i děti, které nemají moc rády osobní kontakt, se při této hře uvolnily a dobře bavily. Velice oblíbenou hru „Co se děje u Smolíčka” děti velice dobře vnímají i přesto, že na první pohled může působit nesrozumitelně. Pokud každé dítě bude dodržovat pravidla hry, pak se budou všichni účastníci velice dobře bavit. Děti v drtivé většině větu uhodly.