Dramatická výchova v MŠ – I. část

• představy jsou neodlišitelné od vjemů (CH i D)
• pozornost je na začátku nestálá, přelétavá, postupně se lépe dítě soustředí; vytváří se počátky úmyslné pozornosti (CH i D)
• vnímání není ovlivňováno jako doposud pouze city, nabývá analytičnosti, převládá synkretické (celistvé) vnímání, i když si dítě začíná více všímat detailů, nevnímá všechny věci jako celek (CH i D)
• jemná motorika se průběžně rozvíjí a navenek se vyjadřuje v přesnější svalové koordinaci (CH i D)
• hrubá motorika – větší hbitost u CH, elegance pohybu u D; u obou pohlaví se mění tělesná konstituce, zdokonaluje se motorický vývoj, zlepšuje se pohybová koordinace (do řízení motoriky stále více zasahuje mozková kůra)
• oblíbenou činností je hra, která získává sociální rozměr, zvyšují se počty účastníků a zaznamenává se dělba rolí (CH = konstruktivně-technicky zaměřené hry, D = hry zaměřené námětově, pohybově, tvořivě)

b) charakteristické odlišnosti předškolního věku, které souvisí s vývojem nervové soustavy a získanými zkušenostmi dítěte

• vnímání – převládá synkretické; vnímají předměty, které upoutaly jejich pozornost a ty, které mají vztah k vnímání aktivnímu (spojeno s aktivní činností), k pasivnímu (je bez zapojení pohybu a řeči); pro toto období je specifická neschopnost vnímání času a prostoru (např. za měsíc budou vánoce, příští rok půjdete do školy... atd.); zpřesňuje se čichové, chuťové i hmatové vnímání; neanalytické vjemy jsou ještě ovládány egocentričností a jsou subjektivně zabarvené
• myšlení – dítě v předškolním věku opouští fázi předpojmového myšlení a přechází na úroveň myšlení názorně intuitivního; dominují zrakové vjemy; rozvíjí se pojmové myšlení; poznávací aktivita se odráží v rozvoji slovní zásoby, a tím i rozvoji řeči = „druhé ptací období”, „pročkování”
• barevné vidění – začínají rozlišovat nejen základní barvy, ale i jejich odstíny; sluchově analyzují zvuky různých zdrojů
• paměť – převažuje konkrétnost a mimovolnost; na konci předškolního období se začíná projevovat paměť úmyslná; převládá paměť mechanická, ale rozvíjí se i paměť logická (známé, často opakující se události dovede dítě reprodukovat na základě logického sledu a logických souvislostí)
• pozornost – nestálá se mění v lepší a delší soustředění, tzv. úmyslnou pozornost (dost problematická koordinace u hyperaktivních dětí)
• představivost, fantazie – závisí od rozvoje a obohacování vnímání, představivost se uplatňuje v námětových hrách (Na maminku, Na lékaře, Na domácnost) i v reálných životních situacích; intenzivně se rozvíjejí fantazijní představy, které se uplatňují ve výtvarném projevu = pomocí fantazijních představ si dítě vysvětluje realitu; představy jsou tak živé a opravdové, že je dítě často neodlišuje od vjemů a považuje je za realitu
• živelnost – pro předškolní věk je specifická, kulminuje kolem 4. roku, mezi pátým až šestým rokem klesá její intenzita (u děvčat dříve)
• city – začínají se rozvíjet city sociální, intelektuální, estetické, etické; hlavní činností, ve které probíhá socializace, je HRA (ve hře se začínají projevovat intersexuální rozdíly chlapců a děvčat a temperamentové vlastnosti dětí)
• prosociální chování – v předškolním období se dítě učí žádoucím vzorcům prosociálního chování
• jemná motorika – kolem čtvrtého roku se vyhraňuje lateralita (je ovlivněna převahou jedné mozkové hemisféry nad druhou), zdokonaluje se manuální zručnost – manipulace s tužkou, nůžkami, házení a chytání míče, schopnost jíst příborem, zavazovat tkaničky
• motorický vývoj – na počátku tohoto období jsou pohyby rukou a nohou ještě málo koordinované, ale v průběhu se společně s chůzí koordinují; zdokonalují se přemísťovací pohyby = lokomoční pohyby (běhání, skákání, pohyb na nerovném terénu); na konci předškolního období je dítě schopno zvládat činnosti, které vyžadují složitou pohybovou koordinaci (jízda na koloběžce, kole, bruslení, lyžování, plavání)
• vazba svědomí na aktuální konkrétní situaci – v předškolním období se předmětem hodnocení stává výsledek nikoli pohnutka

Poznávací procesy a dramatická výchova v předškolním věku

Paměť – u dítěte funguje nejvíce paměť mechanická.

Vnímání – je ze všech poznávacích procesů nejdůležitější. Vnímáním získává dítě informace o okolním světě. To co dítě v tomto věku prožije, co z podnětů okolního prostředí přijme, je trvalé.

Fantazie – se rozvíjí intenzivně, dítě ji uplatňuje nejen při hrách, ale i v každodenních situacích.

Myšlení – nastává významný pokrok ve všech formách myšlení. Dítě má svůj vlastní názor na svět. Má tendenci upravovat si realitu tak, aby pro něj byla srozumitelná a přijatelná. Myšlení v tomto období je útržkovité, nekoordinované, dítěti chybí komplexní přístup. Vlastní názor na svět vyjadřuje prostřednictvím různých činnosti, např. kreslením, vyprávěním nebo hrou.

Cíle dramatické výchovy

Dramatická výchova v období předškolního věku by měla uvést dítě do prostředí divadelního umění a naučit jej porozumět dramatičnosti a divadlu. Naučit jej uvědoměle umění vnímat a zajímat se o něj. Seznámit jej s hrou v roli, jež napomáhá nácviku přirozeného jednání v improvizaci s dramatickým konfliktem.

Dramatická výchova by měla u dítěte rozvíjet:

• schopnost výrazu pohybem
• schopnost komunikovat verbálně i neverbálně
• umění zvládnout dramatický prostor
• rozvíjet dítě v oblasti rytmického cítění a smyslu pro gradaci
• poznatky o divadelní technice a divadelních složkách (dramaturgie, režie, herectví, scénografie)

Cíle obecně jsou vnímány ve třech základních rovinách:

• rovině dramatické
• rovině sociální
• rovině osobnostní

Rovina dramatická

• rozvíjí dovednosti v dramatické oblasti = hru v roli společně s výrazovými prostředky
• uvádí do divadelního umění
• učí porozumět dramatičnosti a divadlu
• nacvičuje uvědomělé vnímání umění a následný zájem o něj

Vzhledem k RVP PV (to, co dítě na konci předškolního období zpravidla dokáže):

• učí se osvojit si hru v roli a dramatickém jednání
• učí se jednat přirozeně v improvizaci s dramatickým konfliktem
• rozvíjí si schopnost rytmického cítění a smyslu pro gradaci
• rozvíjí si schopnost výrazu pohybem
• rozvíjí si schopnost komunikovat verbálně i neverbálně
• učí se zvládnout dramatický prostor
• osvojuje si divadelní složky
• učí se poznávat divadelní techniku

Rovina sociální

• rozvíjí strukturu dynamiky a vztahy ve skupině
• rozvíjí kooperaci
• umožňuje poznávání života, světa a lidí

Vzhledem k RVP PV (to, co dítě na konci předškolního období zpravidla dokáže):

• rozvíjí si sociální porozumění
• rozvíjí si spolupráci a sociální vědomí
• rozvíjí si toleranci a empatii
• rozvíjí si schopnost vcítění se = hrou v roli
• učí se naslouchat druhým
• učí se spravedlivě ohodnotit sebe i druhé
• osvojuje si práci ve skupinách = kooperaci

Rovina osobnostní

• rozvíjí psychické funkce (pozornost, vnímání, obrazotvornost, myšlení, komunikaci, emoce i vůli)
• rozvíjí schopnosti (inteligenci, tvořivost, speciální schopnosti) a příslušné dovednosti
• rozvíjí vlastní motivaci a zájem o dramatické umění
• rozvíjí postoje a hodnotový žebříček

Vzhledem k RVP PV (to, co dítě na konci předškolního období zpravidla dokáže):

• osvojuje si pozitivní hodnoty a postoje
• učí se nezávislému myšlení a vyjadřování vlastních myšlenek
• učí se sebevyjádření prostřednictvím umění
• učí se pozitivnímu sebepojetí
• učí se řešit problémy
• učí se kontrolovaně uvolnit vlastní emoce
• osvojuje si schopnost vyhrát se z „nezralých” postojů
• učí se svobodně rozvíjet a uplatňovat nápady
• rozvíjí si obrazotvornost, fantazii a tvořivost
• rozvíjí si vnímavost
• rozvíjí si vyjadřovací schopnosti = verbální i neverbální komunikace

Klíčové oblasti dramatické výchovy

Sociální rozvoj:

• vyvíjet se k sociálnímu porozumění a spolupráci, k sociálnímu vědomí
• dosáhnout vysoké úrovně tolerance
• dosáhnout vysoké úrovně empatie, schopnosti vcítění se hrou v roli
• naučit se naslouchat druhým
• dokázat spravedlivě ohodnotit sebe i druhé
• osvojit si práci ve skupinách, kooperaci

Osobnostní rozvoj:

• osvojit si pozitivní hodnoty a postoje
• osvojit si nezávislé myšlení a vyjadřování vlastních myšlenek
• umožnit sebevyjádření prostřednictvím umění
• dosáhnout pozitivního sebepojetí
• naučit se řešit problémy
• kontrolovaně uvolnit emoce, „vyhrát” se z nezralých postojů
• svobodně rozvíjet a uplatňovat nápady
• rozvíjet obratnost, fantazii, tvořivost
• rozvíjet vyjadřovací schopnosti, verbální i neverbální komunikaci

Proces učení v dramatické výchově je zaměřený především na rozvoj schopností a osvojování dovedností senzorických, motorických, intelektových, osobnostně-sociálních, ale také uměleckých a tvořivých. Není opomíjen ani rozvoj kognitivní, který však vždy vyplývá z obohacované aktuální zkušenosti. Jde o oblasti vědomostí o sobě samém, vztazích mezi lidmi, komunikaci, emocích, postojích, hodnotách, motivech jednání, dramatickém a divadelním umění. (KARAFFA, 2004)

Děti předškolního věku se učí hlavně na základě interakce se skupinou a prostřednictvím vlastních prožitých zkušeností. Zvídavost tohoto věku využívá přirozeného toku myšlenek a spontánních nápadů, a tím poskytuje dostatek prostoru pro spontánní aktivity a dětské plány.

V mateřské škole hovoříme v souvislosti s dramatickou výchovou o hraní rolí v jednoduché hře, ve které děti prožívají své minipříběhy.

Hraní rolí je možno charakterizovat jako předpokládaný způsob chování jedince v určité sociální situaci, pro kterou je dána konkrétní společenská norma. Role podléhá společenské kontrole, a tím i sociálním sankcím. Skládá z vnějších znaků (účes, oblečení, gesta) a vnitřních ( přesvědčení, cítění, pohnutky).

Rozlišujeme role:

• stanovené – nezávislé na jedinci
• přijaté – s nimiž se jedinec ztotožňuje
• a vykonávané – tedy přímo usměrňující jednání

V dramatickém umění je role chápána jako úkol pro herce, jemuž je přidělená postava. Je-li dítěti hra v roli nabídnuta zvenčí pak jde o přirozenou dětskou hru. U předškolních dětí by neměla postrádat motivaci, začátek a konec, do kterého je nutno zahrnout i důsledné ukončení hry v roli, tzn. vystoupení dítěte z role (zejména role negativní).

Pravidla hry si děti stanovují samy, někdy má hra dějovou linku, častěji však bývá pouhým zobrazením činnosti nebo situace. (Ty jsi táta, sedíš u stolu a já ti vařím.) V těchto hrách se učitelce nabízí prostor pro rozvoj činnosti formou vstupu do hry a jejího obohacení či rozvinutí.

Učitelka má možnost vnést do jakékoliv hry dramatický prvek ve formě konfliktu (... crrrrr ... Dobrý den, paní, já jsem vaše sousedka a vaše děti mi rozbily okno...). Tyto hry jsou vlastně přirozenou formou improvizace, jejichž výhodou je, že vycházejí z vůle a zájmu dětí a umožňují tak nenásilnou formu učení především v oblasti sociálních dovedností. Je nutné podotknout, že vstup učitelky může hru nejen obohatit, ale i zrušit. Vyžaduje od ní jistou míru citlivosti.

Hra v roli je pro dítě přirozenou aktivitou. Děti v nich zcela přirozeně přecházejí z roviny simulace do alterace i charakterizace. Role střídají, opouštějí a znovu se do nich vracejí. Přirozená hra v roli ve volné hře dětí nabízí učitelce nespočetné možnosti, jak dítě nenásilně rozvíjet ve všech výše uvedených rovinách (dramatické, umělecké, sociální i osobnostní). Nejčastější formou užití hry v roli v mateřské škole je simulace a alterace. Charakterizace je pro předškolní věk náročná, avšak dítě k ní dospěje přirozenou cestou právě hrou v roli prostřednictvím simulace a alterace.

Simulace – znamená transformaci sama sebe do určité fiktivní situace (já a moje jednání v situaci). Poskytuje jedinečnou možnost sebeprojekce do nejrůznějších životních situací, a to s výhodou hledání optimálního řešení (přehodnocováním, opakováním, zkoušením). V simulaci dítě jedná samo za sebe v simulovaných (fiktivních) podmínkách (např. kdybych se ztratil v lese).

Alterace – znamená, že dítě jedná v roli někoho či něčeho jiného (např. trpaslíka, který se ztratil v lese).

Charakterizace – je postup, při němž „herec” (dítě) přebírá cizí sociální roli s individuálními charakteristickými rysy. Je odrazem jeho představ, dojmů, postojů a hodnocení o dané roli. Důležité je, aby nebyla zaměňována za šarži (vnější gesta nebo pitvoření se), ale aby se opírala o vnitřní porozumění, pochopení a vcítění se do pocitů druhého. Dítě současně s rolí přijímá i zpřesňující charakteristiku (např. bojácný trpaslík se ztratil v lese).

Hra v roli přináší dítěti neoddiskutovatelné výhody. Dítě nevystupuje samo za sebe, role funguje jako ochranný mechanismus zbavující ostychu a sebepozorování, což oceníme především ve složitějších hrách a improvizacích. Vstoupení do role někoho jiného je základem k pochopení jeho chování a jednání, a tím základem k empatii.

Role dává dítěti větší prostor k rozvinutí představivosti a fantazie, umožňuje mu užití netradičních postupů i řešení situací. Užití hry v roli umožňuje větší škálu citového vyjádření i povahového rozlišení.

Literatura a použité zdroje

FONTANA, David. Psychologie ve školní praxi. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-626-8.

KARAFFA, J. Inspirace ke studiu dramatické výchovy a jejích směrů. Ostrava: OU, pracovní verze 1.0, studijní opora, 2004.

Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha: Tauris, 2006. ISBN 80-87000-00-5.

MACHKOVÁ, E. Metodika dramatické výchovy. Praha: ARTAMA, 1992. ISBN 80-7068-041-5.

PAULÍK, K. Základy vývojové psychologie. Ostrava: OU, 2005. ISBN 80-7368-039-4.

PAVLAS, I. Vývojová psychologie I. Ostrava: OU, 1999. ISBN 80-7042-153-3.

ŠIMANOVÁ, H. Dramatická výchova v mateřské škole. Praha: Sešit s dodatkem E. Machkové, 1992.

ŠIMÍČKOVÁ ČÍŽKOVÁ, J. Přehled vývojové psychologie. Olomouc, 2005. ISBN 80-244-0629-2.

ŠIMÍČKOVÁ ČÍŽKOVÁ, J. Poznávání duševního života dítěte. Olomouc: UP, 2004. ISBN 80-244-0329-3.