Odborný článek
Digitální návštěvníci a rezidenti mezi dětmi na společném hřišti sociální sítě
4,7 (3 hodnocení)
Článek vychází ze studia výzkumu profesora Davida Whita z Oxfordu, který se zabýval typologií uživatelů sociálních sítí ve školním prostředí, a propojuje ho s vlastním průzkumem u vlastních žáků autora.
Ve svém příspěvku navážu na článek Jste rezident nebo návštěvník?, který na Spomocníkovi vyšel na podzim 2011. Pokusím se k němu přidat svůj pohled získaný zejména dotazy mezi žáky na druhém stupni základní školy. Toto téma jsem si vybral proto, že jako učitel informatiky mám k dětem tohoto věku a jejich aktivitám s komunikačními prostředky blízko a snažím se do výuky zařazovat formy, které vyžadují aktivní práci s elektronicky získávanými a zpracovávanými informacemi.
Koncept přirovnání uživatelů internetu k rezidentům či návštěvníkům ve svém výzkumu efektivního online vzdělávání dospělých zavedl profesor z Oxfordu Dave White [1][2]. Jeho práce byla zaměřena hlavně na zkoumání vývoje motivace a úrovně získaných poznatků u studentů navazujícího studia na vyšších stupních vzdělávání, dále na osobnostní vývoj během studia a vliv národního a kulturního prostředí studentů. Hlavním cílem bylo mapovat okolnosti, které ovlivňují efektivitu vzdělávání prostřednictvím elektronických prostředků, zejména komunikačních. Dalším cílem bylo testování schopnosti a ochoty studentů technické prostředky používat, nejvhodnějších strategií výuky, a také úroveň digitální gramotnosti studentů na počátku studia a v jeho průběhu.
Při hledání nejvhodnějších způsobů komunikace studentů s výukovým centrem byly důkladně zkoumány zejména možnosti, které nabízejí sociální sítě. Tato část výzkumu se opírala o oblibu sociálních sítí napříč věkovými skupinami i o snadný přístup k nim.
Hranice mezi skupinami není samozřejmě ostrá a vůbec se nedá hovořit o propasti mezi těmito póly.Na samém počátku výzkumu [3] možností distančního vzdělávání, tak jak byl projekt koncipován, byli studenti rozděleni podle přístupu k technologiím, zejména podle způsobu, jak je používají a dovednosti v práci s nimi. Vžilo se původní Prenského rozdělování na domorodce a imigranty, kde byl významným prvkem pro rozlišování právě subjektivní postoj k technologiím a významnou roli hrál i věk. Z tohoto pohledu byly hodnoceny i výsledky a efektivita výuky. Whiteův výzkum ukázal, že tato kategorizace je nevhodná a přinesl dvě nová zjištění.
Jako první odstranil pohled z hlediska používaných komunikačních technologií a nahradil jej pohledem z hlediska sociálního - rezident/návštěvník. Dále tým zavedl pohled na sociální prostředí online jako na prostor, který stávající - reálný - rozšiřuje nebo i částečně nahrazuje. Tím se však změnil i pohled na způsoby vzdělávání pomocí komunikačních prostředků a segmentaci studentů podle vztahu k tomuto prostředí oproti dřívějšímu dělení z pohledu přístupu k technologiím. Otevřel tak prostor pro hledání nových způsobů distančního vzdělávání pomocí elektronických komunikačních prostředků a kategorizaci jeho účastníků.
White zjistil, že i studenty lze v roli uživatelů sociálních sítí rozdělit na dvě odlišné skupiny: na rezidenty, kteří se s tímto prostředím identifikují a návštěvníky, kteří sociální prostředí pouze účelově využívají (podrobněji viz článek uvedený v úvodu). Pokusím se rozšířit náhled na tuto tématiku, směřovanou původně na distančně vzdělávané studenty, také o žáky, se kterými se setkávám a kteří mají ke studiu a využívání sociálních sítí možná trochu jiný přístup. Prostředí základní školy, a zejména osobní vazby ve třídě, nutí děti zaujímat a obhajovat určité sociální role, a to se také projevuje ve formě jejich účasti na sociálních sítích.
Pro děti není samotná komunikační technologie tolik zajímavá a chápou ji doslova jen jako pouhý nástroj pro přístup do sítí. Stále vyhlížejí příchod technologií nových, které by jim leccos ještě víc zjednodušily a zrychlily. Mezi dětmi se objevuje rozmanité spektrum přístrojů, které připojení do sítě umožňují. Mimo jiné je to dáno dobrou cenovou dostupností, a také určitými motivy ze strany rodičů. V poslední době nastal díky technologiím v souvislosti se sociálními sítěmi výrazný posun (roste rychlost, výkonnost, dosažitelnost, ovladatelnost). Současné technologie jsou nejen rychlejší, výkonnější a dosažitelnější, ale také stále mobilnější. Je samozřejmostí, že všichni účastníci zůstávají stále online a dnes již zastaralou elektronickou poštu ke komunikaci nepotřebují. Také ovladatelnost komunikační techniky se dnes, proti i celkem nedávné době, zásadně zjednodušila, takže děti obtížně chápou, že to třeba někomu může dělat potíže.
Ryzí dobrovolný návštěvník může mít ze začátku snahu zůstávat v anonymitě a své aktivity skrývat. Tato snaha je například u učitelů logická, protože si nemohou být jisti, zda záznam o jejich činnosti v prostředí sociální sítě nemůže být nějak zneužit. Zkušení dětští rezidenti mi vysvětlili, že tento návštěvnický přístup nemá smysl, že se tím účastník připravuje o hlavní smysl sítě, to je navazování kontaktů a účast v různých diskusních skupinách. Z pohledu dětského návštěvníka je tedy sociální síť zejména příležitostí pro hledání a udržování sociálních kontaktů s vrstevníky nebo účastníky s podobnými zájmy. Výuku prostřednictvím prostředků elektronické komunikace chápou jako alternativu, která přináší nové možnosti, ale kterou lze také různými způsoby obelstít. U žáků v této skupině lze sledovat vyšší otevřenost v obsahu sdělování, než u projevů normální písemnou formou.
Kromě návštěvníků (dětí), kteří se do této role dostali z „nuly“, nacházejí se v této kategorii též děti, které již byly rezidenty. Děti na sociální sítě vstupují totiž také proto, že očekávají od přítomnosti na síti nové kontakty, nová témata, možná i zábavu. Jakmile sociální síť jejich očekávání neplní, tedy v situaci, kdy nové impulzy nepřicházejí a aktivita na síti se omezuje třeba hlavně na domácí úkoly, přestávají síť vyhledávat a dostávají se opět do role návštěvníků. Příčinou mohou být také omezené komunikační a sociální dovednosti dětí dané malou frekvencí a intenzitou skutečných kontaktů a nízkou úrovní obecné vzdělanosti, která se projevuje malým množstvím komunikovatelných témat.
Nedobrovolným návštěvníkem se člověk stane ve chvíli, kdy je mu reálným sociálním prostředím dáno najevo, že komunikace bude probíhat pouze na sociální síti. Není to vždy jen nějaký zájmový kolektiv, mám konkrétní zkušenost člověka, kterého na přelomu roku vyhodili z práce, protože nezareagoval na zprávu na firemní facebookové nástěnce. I pro děti je v podobném případě přítomnost na sociální síti příležitostí vyjádřit sounáležitost (často vynucenou) s kolektivem, spojenou s nutností zaujmout a udržovat zde své sociální postavení. Pak se může stát, že žáci v roli nedobrovolných návštěvníků preferují kontakty v reálném prostředí a jejich projevy online jsou spíše opatrné a více formální. Tak jako dobrovolný návštěvník směřuje (pokud účast v sociální sítí plní jeho očekávání) do role rezidenta, nedobrovolný návštěvník tuto snahu zřejmě nemá.
Do role rezidentů se děti většinou dostávají ne zcela dobrovolně. Děje se tak z dvojího důvodu. Všichni začínají jako návštěvníci. Důvod pro přechod do role rezidenta je pak buď sociální, to když je online komunita natolik soudržná, že je nevýhodné a nepříjemné ji opouštět, nebo osobní, když dítě získá na síti určitou závislost. Řada dětí mi existenci takové závislosti potvrdila. Podle mého pozorování z poslední doby lze u dětí sledovat zřejmé prvky agresivity v případě odepření přístupu k síti, a naopak prvky výrazného uklidnění po obnovení přístupu (viz Rizika spojená s technologiemi podle Rosena).
S používáním elektronických komunikačních prostředků též souvisí otázka otevřenosti v elektronické komunikaci a absence zábran v oblasti ochrany osobních údajů. Při zkoušení jsou žáci schopni bez problémů „odříkat“, že mezi osobní údaje, které by se měly chránit, patří i adresa či datum narození, a pak do mailu napíšou cokoliv. U některých lze pozorovat snahu se ze závislosti na sociálních sítích vymanit.
Pro určité skupiny dětí je sociální síť bohužel často jednou z posledních možností, jak udržovat vůbec nějaké sociální kontakty.
Podle zkušenosti mé i kolegyň jsou sociálních sítě pro děti-rezidenty přijatelným prostředím na realizaci alternativních metod výuky, například pro řešení problémových úloh, které vyžadují zpracovávání složitěji dostupných informací nebo práce s multimediálními objekty. Díky aktivní přítomnosti v tomto prostředí dokážou využívat všech jeho možností a příležitostí, které nabízí. Množství dětí, které jsou takto ztotožněné s prostředím, však nelze označit jako výraznou většinu, a to i přes to, že komunikační techniku ovládají vlastně všechny děti přibližně stejně dokonale a mají k ní pozitivní vztah.
Dostupnost elektronických komunikačních prostředků a jejich ovladatelnost umožňuje snadný přístup k sociálním sítím, které děti často využívají. Bez ohledu na roli, jakou v síti hrají, (rezidenti/návštěvníci) pohybují se v tomto prostředí jistě a samozřejmě. Potvrzuje se, že je toto prostředí ovlivňuje a formuje (Vliv technologií na děti prudce roste). Lze je označit za síťovou generaci, která sice principy fungování technologií většinou nechápe, ale využívá je bez problémů. Prostředí sociálních sítí má potenciál pro integraci některých forem výuky, zejména pro žáky-rezidenty. V prostředí základní školy je však třeba sledovat i výchovnou roli, a tu lze prostřednictvím elektronických prostředků bez osobního kontaktu s učitelem naplňovat jen sotva.
Využití informačních a komunikačních technologií ve výuce a přenášení některých výukových činností do prostředí sociálních sítí je nevyhnutelné. Může přinést příležitost ke vzdělávání lidem, pro které by to bylo jinak obtížné nebo nemožné, a dává bezduchému pobytu v online prostoru smysl, který nakonec naši žáci nejspíše většinově ocení.
WHITE, David. Visitors and Residents - What Motivates Engagement with the Digital Information Environment? [online]. 2011. [cit. 2014-08-15]. Dostupné z: http://www.jisc.ac.uk/whatwedo/projects/visitorsandresidents.aspx.
WHITE, David; LE CORNU, Alison. Visitors a Residents: A new typology for online engagement [online]. 2011. [cit. 2014-08-15]. Dostupné z: http://firstmonday.org/ojs/index.php/fm/article/view/3171/3049.
WHITE, David. Online education with the University of Oxford [online]. 2008. [cit. 2014-08-15]. Dostupné z: http://tallblog.conted.ox.ac.uk/index.php/2008/07/23/not-natives-immigrants-but-visitors-residents/.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.