Digitální dílna psaní: 1. díl: Od dílny psaní k digitální dílně psaní
Odborný článek
Digitalizace ve vzdělávání
Digitální dílna psaní: 1. díl: Od dílny psaní k digitální dílně psaní
3,7 (9 hodnocení)
V sérii článků o digitální dílně psaní představím různé způsoby, kterými se dají do dílny psaní integrovat digitální technologie tak, aby docházelo k rozvoji digitálních kompetencí žáků. V prvním díle budou čtenáři seznámeni s konceptem dílny psaní a proměnami v rámci digitální dílny psaní. Další díly se budou podrobně věnovat smysluplnému využití digitálních technologií v jednotlivých fázích dílny psaní.
Co je dílna psaní?
Koncept dílny psaníspočívá v tom, že žáci v hodinách píší různé typy textů, přičemž rozvíjí svou kreativitu, učí se psát pro různé publikum a formulovat názory. Hlavní část dílen psaní žáci tráví psaním. Své texty mohou psát buď sami, nebo se spolužáky (společné psaní). Žáky během dílen psaní motivuje zejména to, že mají možnost volby. To znamená, že si do velké míry mohou vybrat, o čem budou psát a jaké zvolí strategie. Dalším motivačním faktorem je možnost podělit se o své texty se svými vrstevníky [1].
Během dílen psaní žáci procházejí celým procesem tvorby textu, od výběru témat, hledání inspirace a přípravy až po revize a zveřejňování svých originálních prací, tedy procesem, kterým procházejí tvůrci textů (např. spisovatelé či copywriteři). Obvykle se lekce, během níž probíhá dílna psaní, skládá ze tří částí, a to sice z minilekce, samostatné práce a sdílení. Krátká minilekce, která se zařazuje na
, vychází z okamžité potřeby a z toho, v jaké fázi procesu se žáci nacházejí či jakému žánru se zrovna věnují. V časovém úseku věnovaném minilekci učitel například sdílí s žáky, jaké volí strategie v průběhu psaní či jakým způsobem používá různé nástroje. Svůj postup nahlas komentuje (přemýšlí nahlas), čímž „zviditelňuje“ své myšlenkové pochody. Tomuto postupu, který úzce souvisí s
, se říká modelování. Kromě toho může učitel během minilekce s žáky číst vybrané texty různých autorů, dílka dětí (tzv. mentorské texty), které společně s žáky zkoumá z pohledu spisovatele (např.
Jak se autorovi podařilo vtáhnout čtenáře do děje? Jak vytváří atmosféru? Jaká volí slova?
). Jako mentorský text může posloužit i text, který si učitelé napíší sami.
Nejdelší časový úsek zabere část, kdy žáci píší své texty
. Během této doby učitel může psát společně s žáky či se scházet s jednotlivými žáky nebo se skupinkami žáků a poskytovat jim podporu podle individuálních potřeb.
Na závěr dílny psaní žáci sdílí
, co napsali a nad čím přemýšleli. Ideální časový rámec dílny psaní by měl vypadat následovně: 10 minut explicitní výuky (minilekce), nejméně 30 min. psaní a na závěr 5 až 10 minut sdílení a stanovení dalších cílů [2].
Dílny psaní jsou rozšířeny zejména v anglicky mluvících zemích, v českých školách se s nimi setkáváme v menší míře než s čtenářskými dílnami, třebaže se postupně rozšiřují do stále většího počtu škol (viz např. ZŠ Kunratice, Základní škola Šeberov). Dílnami psaní se dlouhodobě zabývá Miloš Šlapal a semináře k tématu pořádá Kritické myšlení.
Od dílny psaní k digitální dílně psaní
Stejně jako většina dalších profesí, které se primárně zaměřují na tvorbu textů, se ani spisovatelé a copywriteři neobejdou v dnešní době bez internetu, digitálních nástrojů a tedy ani bez digitálních kompetencí. Tento vývoj by měla reflektovat také práce v dílnách psaní, aby škola nezůstávála pozadu za realitou.
Proměnám dílny psaní v souvislosti s rozvojem digitálních technologií se věnuje publikace Digital Writing Workshop. Autor knihy upozorňuje, že téměř všechno psaní, které děláme, je v dnešní době nějakým způsobem digitální; ať už získáváme z internetu informace, které nám pomohou rozvinout zápletku příběhu, nebo vidíme reklamu, která nám pomůže vymyslet, jak oslovit publikum při prezentaci. Zároveň téměř všechno psaní vyžaduje práci s digitálními nástroji. [3]
Co přináší žákům digitální dílna psaní
Podívejme se nyní na to, co žákům přináší možnost během dílen psaní využívat digitální technologie:
Jedním z hlavních přínosů je možnost publikování textů – ať již na blogu, či na webu školy nebo v jiném online prostoru. Díky tomu se dílka žáků dostanou k velkému a široce rozptýlenému publiku. Žáky motivuje k tvorbě to, že je jejich hlas slyšet, že mají možnost psát o tématech, která je zajímají a sdílet svou práci s autentickým publikem.
Dalším důležitým přínosem je možnost poskytování průběžné zpětné vazby. Díky tvorbě textů ve sdíleném prostředí (např. v Google dokumentech) můžeme sdílet texty s širokou skupinou osob v průběhu celého procesu psaní. Zatímco v případě textů psaných na papír se zpětná vazba poskytuje zpravidla až na konci, při práci ve sdíleném prostředí může provázet celý proces, kterého se průběžně účastní žáci a učitelé. Zpětná vazba tak poskytuje širší možnosti formativního hodnocení, protože díky ní mohou žáci průběžně zlepšovat své texty.
Tvorba ve sdílených dokumentech usnadňuje společné psaní, na kterém se podílí více žáků najednou.
Využívání digitálních technologií přináší řadu nových možností. Žáci mohou své texty obohacovat o fotky, obrázky, video i audiomateriály či o hypertextové odkazy a tím jim dát další rozměr. V australském kurikulu nalezneme pojem multimodální texty a digitální multimodální texty. Digitální multimodální texty (např. prezentace s animacemi, elektronické plakáty, digitální příběhy, webové stránky…) zprostředkovávají význam kombinací různých prostředků (psaného a mluveného slova, vizuálních a zvukových prostředků…) [4]. Autoři australského kurikula upozorňují, že dnešní doba vyžaduje, aby žáci byli schopni efektivně komunikovat ve stále více multimodálním světě. Kromě toho tvorba multimodálních digitálních textů ve škole nabízí více příležitostí k tomu, aby zažili úspěch při tvorbě textů i žáci, kteří se hůře vyjadřují pouze pomocí slov [5].
Pokud chceme dílnu psaní obohatit o digitální rozměr, pak samozřejmě potřebujeme pracovat na místech, která studentům poskytují potřebné technologické možnosti. Na druhou stranu bychom neměli zapomínat, že základním principem je smysluplnost a to, že žákům poskytneme možnost volby. Různí žáci (a ostatně i dospělí) volí různé postupy pro různé účely. Někteří žáci si rádi dělají poznámky na papír nebo na „lepíky“, jiní kreslí a jiní pracují od počátku tvorby textu s počítačem, notebookem atd.
Další díly seriálu o digitální dílně psaní se budou věnovat jednotlivým fázím tvůrčího procesu a konkrétním příkladům, jak do dílny psaní smysluplně zapojit využívání digitálních nástrojů a možností, které nám poskytuje internet. Při výběru příkladů jsem se řídila hlavně těmito kritérii: Budu ukazovat příklady práce s nástroji, které jsou volně dostupné, intuitivní, smysluplně využitelné pro danou fázi tvůrčího procesu a které se hodí pro práci s žáky. Dále na ukázku volím hlavně nástroje, které s oblibou pro svou práci používají lidé, kteří se živí psaním (např. copywriteři).
Literatura a použité zdroje
GREEN, Jenifer; STEBER, Kayla. Evolution of an Elementary Writing Workshop: Fostering Teacher Efficacy and Authentic Authorship in Young Writers [online]. 2021. [cit. 2023-05-26]. Dostupné z: https://scholarworks.wmich.edu/wte/vol10/iss1/3.
CALKINS, Lucy; EHRENWORTH, Mary. Leadership decisions to raise the level of writing across a school and a District [online]. 2016. [cit. 2023-05-26]. Dostupné z: https://ila.onlinelibrary.wiley.com/journal/19362714.
HICKS, Troy. Digital Writing Workshop. Posrtsmouth: Heineman, 2009. 164 s. ISBN 978-0325026749.
Australian Curriculum: Key ideas [online]. [cit. 2023-05-26]. Dostupné z: https://www.australiancurriculum.edu.au/f-10-curriculum/english/key-ideas/.
DAHLSTRÖM, Helene. Students as digital multimodal text designers: A study of resources, affordances, and experiences [online]. 2021. [cit. 2023-05-26]. Dostupné z: https://bera-journals.onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/bjet.13171.
