Didaktická hra ve výuce přírodovědy

U žáků mladšího školního věku je třeba klást zvýšený důraz na motivaci. Didaktická hra přitom v sobě jednoznačně motivační prvky obsahuje a plní tak Komenského myšlenku „škola hrou“. Hra je koncipována tak, aby jednak byla pro žáky zdrojem informací, které třídí, osvojují si je a poté jsou schopni je i prezentovat ostatním spolužáků, ale kterou je možné využít v různých fázích učebního procesu. Je vhodná jak metoda motivační, tak metoda expoziční, fixační či aplikační.

V počátečním přírodovědném vzdělávání lze didaktickou hru využívat různými způsoby. Během expoziční fáze vyučovací hodiny se žáci učí spolupracovat s ostatními, rozvíjejí své komunikační schopnosti a dovednosti, získávají nové poznatky o učivu.

Pokud je hra použita při fixační části, osvojují si žáci ty poznatky, které nestihli utilizovat (využít) při části výkladové. Pro žáky je toto všechno hra, tudíž se učí spontánně. Díky tomu se didaktická hra ukazuje jako metoda, která je didakticky efektivní i pro prospěchově slabší žáky. Kognitivní složka osobnosti je touto metodou rozvíjena díky tomu, že žáci musí i při didaktické hře přemýšlet a uvažovat nad správnými odpověďmi či variantami dalšího postupu hry. Dále se tímto rozvíjí i psychomotorická oblast žáka. Při některých hrách je velmi pravděpodobná rukodělná činnost a pohybová aktivita, kde je právě toto učení upřednostněno.

V počátečním přírodovědném vzdělávání je dle mého názoru didaktická hra jednou z vhodných metod výuky. U žáků jsou touto metodou výuky většinou rozvíjeny důležité klíčové kompetence, přičemž jejich rozvoj má komplexnější charakter, a nejedná se zde pouze o dosahování izolovaných a z kontextu vytržených výchovně vzdělávacích cílů.

Didaktická hra „RISKUJ“ Lidské tělo

Hra je připravena podobným způsobem, jako televizní soutěž (Příloha č. 1). Jedná se o soutěž mezi jednotlivými skupinami. Ve skupinách si mezi sebou žáci zvolí jednoho mluvčího, který jako jediný má právo po poradě s ostatními odpovídat na zadanou otázku. Dále si žáci ve skupině zvolí jednoho člena, který bude pracovat s interaktivní tabulí. Na základní hrací ploše jsou jednotlivé okruhy týkající se lidského těla. Nalezneme zde otázky od 100 bodů do 500 bodů. Jednotlivé skupiny si postupně vybírají jednotlivé otázky. Pokud zodpoví otázku správně, získávají patřičný počet bodů. Pokud odpoví špatně, nic se jim nepřičítá, ani neodečítá a otázka mizí ze hry. Po zodpovězení všech otázek hra končí. To družstvo, které získalo nejvíce bodů, vítězí. Vyučující během celé hry zapisuje jednotlivé získané body do připravených tabulek a řídí celý průběh hry.

Žáci během této hry získávají nové poznatky o člověku a fixují si vědomosti, které již měli. Dále jsou v této hře rozvíjeny komunikační, kognitivní kompetence. U žáků dochází k rozvoji verbálních a komunikativních dovedností.

Resumé

Použití didaktické hry ve výuce je pro mě vždy velmi příznivou zkušeností. Myslím si, že didaktická hra jako taková je žáky na prvním stupni základní školy velmi chválena. Tato didaktická hra splňuje všechny podmínky pro dnešní výuku. Touto aktivizující metodou výuky rozvíjíme veškeré klíčové kompetence, a může být dosaženo velmi dobrých výsledků ve skupině, která s vytvořenou hrou pracovala. Žáci se touto metodou nejen vzdělávají, ale zároveň získávají kladný vztah k lidskému tělu jako celku a vedle kognitivních výchovně vzdělávacích cílů rozvíjejí i cíle afektivní. Díky této didaktické hře mohou žáci dále získat pozitivní vztah k procesu učení. Didaktická hra může žáky zaujmout natolik, že se žáci pro další výuku nadchnou, a to může příznivě působit na proces učení. Jak vlastně celá výuka pomocí zmíněné didaktické hry RISKUJ probíhala, to zjistíme v následujícím příspěvku.

Literatura a použité zdroje

PRŮCHA, J; WALTEROVÁ, E; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-7178-029-4.

VALIŠOVÁ, A; KASÍKOVÁ, H. Pedagogika pro učitele. Praha: Grada, 2011. 456 s. ISBN 978-80-247-3357-9.