Despotický Orient a řeckořímští demokratičtí otrokáři

Egypt                 4

Persie                2

Indie                 3

Čína                  3

Řecko                4

Řím                   5

• Úkolem skupiny je získat co nejvíce informací a připravit podrobnou studii o zadaném státu. Tuto studii připraví jako prezentaci v PowerPointu nebo jako sérii prezentací na konkrétní téma – osnovu výkladu. Tato osnova by měla obsahovat nejdůležitější tematické okruhy, které nás u starověkých států zajímají:        

(Pozn.: Osnova je dělaná obecně pro všechny státy. Je možné, že k některým bodům zrovna u svého státu nenajdete nic, naopak najdete něco zajímavého, co nespadá do žádné položky v osnově.)

• Na první fázi, tedy hledání informací, třídění a přípravu prezentací počítejme cca 5–6 hodin dějepisu. Pracují v hodinách v učebně vybavené počítači, případně si nosí notebooky a v učebně musí být nejlépe bezdrátové připojení. Každá skupina by měla mít minimálně jeden počítač, lépe více, a bezproblémové připojení na internet. Je vhodné mít po ruce knihovnu, aby ti, kteří se nedostanou na počítač, mohli pracovat s literaturou. Pro kvalitní přípravu je nutná také nezanedbatelná porce domácí práce. Během této doby komunikují žáci ve skupinách na komunikačních fórech ve vzdělávacím internetovém prostředí moodle. Tak může i učitel sledovat, jak která skupina pracuje, kromě toho i v hodinách komunikuje se žáky, může s nimi konzultovat, směřovat je, popohánět, radit jim. Je možné tak i hodnotit práci jednotlivců i skupin (průběžně např. malými jedničkami). Všechny kroky by měli konzultovat na fóru, i když se běžně vidí osobně. Jedině tak může učitel kontrolovat práci.
• Žáci ovšem nebudou své práce prezentovat kompletní. Na to by nebyl čas a hlavně by to zase byl pouhý výklad, navíc ne v tak kvalitním podání jako od učitele. Na skupinovou práci navazuje fáze odborných konferencí. 
• Na těchto konferencích se sejdou žáci, kteří jsou připraveni komunikovat o svých státech, o kterých vědí mnoho podrobností, a jsou v tomto oboru vlastně odborníky. Každá konference je zaměřena na některé důležité téma: Náboženství, státní a společenské systémy, věda a technika, kultura, hospodářství. Téma je vždy dopředu zveřejněno a žáci vyberou z materiálu, který nasbírali, fakta, která chtějí přednést v diskusi, případně dohledají podle předem zadaných a na moodle zveřejněných návodných pojmů. V těchto hodinách si nesdělujeme prosté informace ze svých států, nýbrž hledáme souvislosti, podobnosti, rozdíly, protiklady, hledáme obecné shody, zákonitosti, rozkrýváme typologii těchto oborů lidské činnosti a stránek vývoje lidské společnosti. Kolem objevených zajímavostí se může rozvinout diskuse. Je na každém žákovi, aby na základě své osobní přípravy přispíval do diskuse, přinášel podrobnosti ze svého státu, prezentoval svůj názor, přesvědčoval ostatní o své pravdě – učil se aktivně.
• Přípravy a návodné body na jednotlivé tematické konference (viz příloha č. 2) doporučuji zveřejnit až max. hodinu předem, aby žáci museli aktuálně hledat v materiálech, které nasbírali v první fázi, a připravovali se s krátkými vstupy k daným bodům. Není cílem, aby si nachystali souvislou desetiminutovou prezentaci podle těchto bodů. Spíše aby reagovali na informace z ostatních států tím, že řeknou, jak to bylo u nich, a postihnou shody, rozdíly, případně je možné hledat důvody rozdílů a shod.
• Konference by měly probíhat v místnosti, která je vybavena výpočetní technikou. Každá skupina má minimálně jeden počítač, na kterém si před hodinou otevře a připraví podklady pro vstupy do diskuse. Učitel využívá programu I-Talk nebo jiného podobného, aby mohl plynule přepínat projekci na toho, komu dal slovo. Ten pak svůj vstup doprovází projekcí svých podkladů. Záleží na žácích, jak moc se prosadí do diskuse podle aktuálního vývoje témat. Pochopitelně, že za skupinu většinou na jedné konferenci mluví jeden, max. dva lidé (na začátku si totiž většinou rozdělí body osnovy a připravují část společné prezentace).
• Jako shrnutí projektu na každé téma (témata konferencí), které jsme prodiskutovali, připraví žáci jeden poster. Rozdělí se do skupin. Každý může být v několika skupinách, pokud stihne ve všech pracovat. Každá skupina znovu prodiskutuje své téma a promyslí, jak by se dalo ztvárnit graficky. Může to být obrázek, obraz, graf, přehledná tabulka, časová osa. Jakékoliv ztvárnění, které nebude jen prostým vypsáním informací, ale přinejmenším nějakým prostorovým uspořádáním informací, může to být i opravdu čistě výtvarné dílo, ze kterého bude možno vyčíst informace, třeba pouze s návodem tvůrců. Mohou zde uplatnit i to, co na konferencích neřekli. Při této práci jsou nuceni komunikovat s lidmi z jiných skupin, znovu témata promýšlet, při hledání grafického ztvárnění přemýšlí o získaných informacích zase jinak než při přípravě prezentací nebo na konferenci. Tuto aktivitu můžeme zařazovat i jako shrnutí po každé konferenci zvlášť. Poznatky tak budou aktuální, nebudou muset vzpomínat na něco, co se diskutovalo např. před měsícem. Například by se dala věnovat dvouhodinovka jednomu tématu konference a na začátku druhé hodiny udělat postery a pak o nich ještě diskutovat.
• Jako další završení projektu je možno napsat kontrolní písemnou práci. Otázky na ni se budou postupně generovat z konferencí, třeba i ve spolupráci se žáky a ukládat na moodle. Pochopitelně, že v těchto otázkách stanoví především učitel to, co považuje za nejdůležitější a na co se bude v prověrce ptát. Všichni se tak budou moci dopředu připravit. Jiná varianta je slohová práce na téma Ve kterém ze starověkých států bych chtěl žít a kým bych tam chtěl být?

Reflexe

• Tento projekt vychází na prvním místě z toho, že učivo antiky bylo už probráno na základních školách, případně na víceletém gymnáziu tak, jak to předepisuje Rámcový vzdělávací program pro základní školy. Nemá smysl probírat stejné učivo dvakrát, nehledě k tomu, že v prvním ročníku a kvintě je na toto učivo vymezeno mnohem méně času než v šesté třídě nebo v primě. Nemůžeme tedy nabídnout žákům rozšíření znalostí při tradiční výkladové formě výuky. Vzhledem k důležitosti dějin nedávno minulých, tedy 2. poloviny 20. stol., se jeví prostor věnovaný starověku jako předimenzovaný. Tento projekt nabízí žákům možnost opravdu se naučit něco nového, získat, případně rozšířit dovednosti a schopnosti, které běžná výkladová metoda nenabízí. Musíme ovšem ustoupit od snahy přimět žáky k tomu, aby pouze získávali informace, a od snahy probrat učivo chronologicky a tematicky co možná uceleně a kompletně. Na to by bylo potřeba mnohem více času a hlavně nemá smysl to dělat dvakrát.
• Projekt je podle mě pro žáky přínosný po mnoha stránkách. Nesoustředí se na pouhé pasivní získávání informací. Nastudovat si fakta může každý sám z internetu nebo z knih a nepotřebuje k tomu chodit do školy ani služeb učitele. Při práci na tomto projektu se žáci učí vyhledávat samostatně informace, třídit je, uspořádávat, učí se komunikovat s kolegy ve skupině, s učitelem, učí se prezentovat své poznatky, připravovat si podklady, diskutovat, hledat souvislosti, objevovat historické zákonitosti, přemýšlet o dějinách. Učí se systematicky pracovat na dosažení cíle, uplatňovat dílčí výsledky své práce, využít svých osobních předpokladů a dovedností ve prospěch skupiny, rozdávat úkoly, zaujmout roli ve skupině. To všechno jsou kompetence, které nejenom naplňují cíle rámcového vzdělávacího programu, ale především jsou žákům užitečné pro další studium i pro praktický život.
• Projekt je dlouhodobý, proto je třeba časově omezovat jednotlivé fáze a neustále žáky aktivizovat. Komunikovat s nimi průběžně a pravidelně jak osobně v hodinách, tak na fóru na moodle, aby byli neustále nuceni něco dělat, aby neztratili kontinuitu práce.
• Při konferencích se může stát, že někteří žáci se nedostanou ke slovu, přestože za svou skupinu dané téma zpracovávali právě oni. Pak ovšem nemohou být hodnoceni. Známky (tedy pouze malé nebo velké jedničky) se dávají po každé hodině na základě vystupování na konferenci. Kdo se neprosadí, nedostane nic a má po projektu třeba jen známku z prověrky. Nechal jsem mj. žáky, aby se mi po hodině sami hlásili, že by měli dostat jedničku. Byli tak nuceni ke kladnému sebehodnocení. Pokud se někdo ostýchal říci si o jedničku, nedostal nic.