Demokratické školy v Polsku

Čím dál více osob dochází k názoru, že model tradičního školství není efektivní a neposkytuje kvalitní vzdělání, které by připravovalo žáky pro život, pro uplatnění na stále měnícím se trhu práce (Gribble, 2005).

Samostatnost, zodpovědnost za sebe i druhé, flexibilita, kreativita, to jsou vlastnosti, které jsou potřebné proto, abychom obstáli ve stále měnícím se světě, abychom dokázali adekvátně reagovat na stále se měnící požadavky trhu práce, který po nás žádá neustálé sebevzdělávání, změny kvalifikace, zvýšení kvalifikace, učení se stále novým a novým věcem, odpovědnost za sebe a svůj rozvoj.

Důležitou vlastností, kterou po nás žádají současní zaměstnavatelé, je vášeň pro práci, vášeň pro svou profesi, díky čemuž se člověk s radostí „noří stále hloub“ do jednoho tématu, u kterého s radostí odhaluje stále nové a nové informace a stává se tak expertem pro danou oblast. K vášní pro poznávání jednoho tématu, ve kterém je pak člověk expertem, tradiční škola nevede, demokratická však ano.

Demokratické školy ve světě

První demokratickou školou ve světě byla anglické internátní škola, která funguje dodnes, Summerhill. Tato škola byla založena roku 1921 Alexandrem Sutehrlandem Neillem.

Později, v roce 1968, podle vzoru summerhillské školy, vznikla v americkém státě Massachuttes další velmi známá škola tohoto typu – Sudbury Valley School, která také funguje dodnes.

Poté vznikaly další demokratické školy v USA, Kanadě, Izraeli, Japonsku, Holandsku a dalších evropských zemích. V posledních letech je také velmi silné hnutí za rozvoj demokratických škol v Polsku.

Demokratické školy se navzájem od sebe liší, mají však některé společné charakteristické rysy.

Charakteristické rysy těchto škol (Gribble, 2005; Schönebeck, 2009):

1. Demokracie

V těchto školách panuje, jak už z názvu vyplývá, demokracie. Demokracie se uplatňuje také v řízení školy. Demokratické principy jsou uplatňovány ve školní radě, která je složena z dospělých, tedy pracovníků dané školy, včetně učitelů, a dětí, tedy žáků. Všechny osoby ve školní radě, tedy děti i dospělí, mají stejné pravomoci, při hlasování mají každý jen jeden hlas. Všichni tak mohou rozhodovat o každodenních situacích ve škole, o financování školy, společně tvoří právní zásady, které je třeba dodržovat, a dbají na jejich dodržování.

2. Svobodná volba učiva

Děti si v těchto školách mohou zvolit, co, kdy a jak se budou učit. Žáci si sami zvolí předmět či předměty, kterému či kterým se budou především věnovat. Mohou si sami rozhodovat také o tom, v jakém věku začnou s učením určité dovednosti či studiem daného předmětu, což způsobuje, že jsou zde věkově heterogenní třídy, v nichž jsou žáci na stejné úrovni v daném předmětu. Rozhodují se, v které části dne a jak dlouho se budou danému předmětu, danému tématu věnovat, není zde totiž klasický rozvrh hodin složený ze 45minutových lekcí. Žáci se sami rozhodují, kterým tématům a do jaké hloubky se budou věnovat. Rozhodují tak sami za sebe, povinnosti jim nejsou zadávány učitelem, jako je tomu v tradiční škole. Nikdo nerozhoduje za dítě. Děti jsou tak vedeny k větší odpovědnosti a samostatnosti a také je jim dávána možnost rozvíjet se v tom, co je opravdu baví. Nikdo zde nenutí děti učit se něčemu, dokud sami nedospějí k tomu, že se danou dovednost chtějí naučit či že chtějí získat dané informace.

3. Sebevzdělávání

Žáci jsou zde vedeni k sebevzdělávání, k samostatnému vyhledávání informací. Samostatně pracují s literaturou a dalšími zdroji informací.

4. Pracovníci

Všichni zaměstnanci ve škole jsou nazývaní pracovníky, zastávají zde různorodé role od učitelů po techniky, administrátory. Jedná se tedy o multifunkční osoby, které dělají to, co je právě potřeba.

Tito zaměstnanci mají ve vztahu k žákům pouze roli průvodce, pomocníka na cestě ke vzdělávání. Sami nevyhledávají kontakt s žákem, nic mu nesugerují, sami ho nikam nevedou, nemanipulují žákem, neukazují mu „správnou cestu“. Počkají, až sám vyhledá jejich pomoc, a na základě žákova přání jej teprve rozvíjejí, pomáhají mu, učí jej tomu, co právě žák chce.

5. Kurzy

Neexistuje stálý rozvrh hodin. Kurzy se vytvářejí na základě zájmů žáků, kteří projeví zájem učit se s učitelem danou učební látku. Dle jejich zájmu a potřeb je pak dohodnut termín, kdy se žáci učí, a započat kurz. Pokud zájem o daný kurz odpadne, kurz se zavře. Také je možnost vystoupit v průběhu kurzu, pokud je u některého z žáků naplněna potřeba toho, co se chtěl dozvědět.

6. Vzdělávací program

V těchto školách neexistuje platný vzdělávací program, který by se vztahoval na všechny žáky. Žáci se učí tomu, čemu se sami chtějí učit. Nikdo je neodrazuje od poznání konkrétních témat s tím, že jsou na pochopení daného tématu příliš malí, stejně jako je nenutí se něčemu učit s tím, že ve svém věku již danou učební látku či dovednost musí znát či umět.

Demokratické školy v Polsku

Také v sousedním Polsku již započaly demokratické školy svou činnost. První školy se začaly objevovat po roce 2013. Některé z nich nabízejí předškolní i základní vzdělávání, některé dokonce i středoškolské vzdělávání. Fungují sice v režimu domácího vzdělávání, což znamená, že dítě, které tuto školu navštěvuje, je oficiálně vedeno jako vzdělávané doma a přihlášené oficiálně k jiné kmenové škole, která je nakloněna myšlence demokratického vzdělávání. Žák tak musí na kmenové škole dvakrát do roka skládat zkoušky.

V Polsku již funguje několik škol (Wolna szkola, online):

1. Vzdělávání přátelské dítěti (Edukacja Przyjazna Dziecku) – Łódź 
2. Zodpovědná škola (Odpowiedzialna Szkoła) – Warszawa
3. Volná demokratická škola (Wolna Szkoła Demokratyczna) – Warszawa Ursynów
4. Unschoolingfovou skupinu nadace Bullerebyn (Grupa Unschoolingowa Fundacji Bullerbyn) – Świętochów u Warszawy
5. Volná škola Harmonia (Wolna Szkoła Harmonia) – Warszawa
6. Mozaika vroclavská volná škola (Mozaika – Wrocławska Wolna Szkoła) 
7. Demokratická škola v Krakově (Szkoła Demokratyczna w Krakowie)
8. Trampolina – Poznań
9. Škola štěstí (Szkoła szczęścia) – Białystok

V Polsku funguje také Nadace Bullerbyn provozovaná Unschoolingovou skupinu nadace Bullerbyn, která organizuje demokratickou školu a pomáhá jiným demokratickým školám s „rozjezdem“. Tato nadace organizuje také kurzy a workshopy pro rodiče orientující se na rozvoj samostatnosti u dětí, zodpovědnosti za sebe, budování sebepoznání a sebevědomí u dětí atd.

Trampolina

První demokratickou školou v Polsku je Trampolina v Poznani. Tato škola je určena dětem a mládeži od 5 do 17 let. Společně se školou zde funguje i mateřská škola.

V této škole neexistuje klasický rozvrh hodin, nejsou 45minutové vyučovací hodiny, neexistuje zde zvonění, neexistuje zde hodnocení výsledků žáků známkami.

V této škole si děti samy vybírají dle svých zájmů a potřeb, co se chtějí učit a kdy se toto téma či tuto dovednost chtějí učit. Ve škole také funguje školní rada složená z žáků a učitelů, která funguje na demokratických principech, dle kterých mají děti stejné slovo jako dospělí pracovníci pracující v této škole, a samy tak mohou rozhodovat o organizaci školy.

Tato škola je soukromá, rodiče zde platí školné.

Pokud jde o kvalifikaci učitelů, jsou zde zaměstnaní také učitelé, kteří nemají kvalifikaci a nikdy dříve nepracovali ve škole, ale jsou stoupenci myšlenky demokratické školy a jsou empatičtí k potřebám dětí.

Provozní doba školy je od 8 do 17 hodin, a jelikož žák si sám vybírá, čemu se chce učit, není zde závazné být ve škole po celou dobu. Nutné je, aby žák ve škole pobýval 3 hodiny denně.[1]

[1] http://www.gloswielkopolski.pl/artykul/953161,poznan-szkola-na-solaczu-bez-ocen-i-lekcji-powstala-trampolina,id,t.html

Literatura a použité zdroje

GŁOS WIELKOPOLSKI. Poznań: Szkoła na Sołaczu bez ocen i lekcji [online]. [cit. 2017-11-27]. Dostupné z: http://www.gloswielkopolski.pl/artykul/953161,poznan-szkola-na-solaczu-bez-ocen-i-lekcji-powstala-trampolina,id,t.html.

GRIBBLE, David. Edukacja w wolności. Kraków, 2005.

SCHÖNEBECK, Hubertus von. Jaka moze być szkola?. Oficyna Wydawnicza, 2009.

Wolna szkola [online]. [cit. 2017-12-16]. Dostupné z: http://wolnaszkola.org.pl/o-idei-szkoly/edukacja-demokratyczna-w-polsce.