Dělá z nás Google hlupáky?

) a snaží se předvídat, jak se bude vliv internetu na vzdělávání dále vyvíjet. K nejaktuálnějším patří studie Britské knihovny a University College London o tom, jak bude v budoucnosti vypadat hledání informací za účelem poznávání (viz Zdroje). K nejdůležitějším ve studii publikovaným zjištěním patří to, že příslušníci tzv. síťové generace (zde označováni jako Google generation a definováni narozením po 1993) disponují přes značné počítačové znalosti velmi nízkou informační gramotností ve smyslu schopnosti funkčním způsobem informace vyhodnotit a zpracovat. Žijí v mylném domnění, že každý problém se dá rychle vyřešit „vygooglováním“. Bohužel se většinou spokojí s prvním zdrojem, na který narazí.

Jedním z těch, kdo se zabývá studiem myšlenkových procesů v souvislosti s pozorností a multitaskingem, je profesor David Meyer z University of Michigan. Ironií osudu se jeho syn stal v roce 1995 obětí nepozorného řidiče, který jel na červenou. Podle něj patří k hlavním problémům současného života rušivé jevy. Je naivní se domnívat, že lze více věcí najednou dělat dobře. Lidský mozek k tomu není uzpůsoben. Proto má třeba i běžné telefonování během psaní např. mailu dopad na kvalitu výsledku. Mnohem horší to je při telefonování za jízdy. Situace, v níž třeba někdo začne řidiči popisovat do telefonu určitý vizuální vjem (třeba obraz), a ten si ho začne představovat, je podle profesora Meyera mimořádně nebezpečná.

Psycholožka Tufts University Maryanne Wolf přiléhavě modifikovala známé přísloví „řekni mi, co čteš, ...“ na: „řekni mi, jak čteš, a já ti povím, jaký jsi“. Domnívá se, že neschopnost hlubšího čtení (s porozuměním) přímo souvisí s neschopností hlubšího myšlení. Profesor angličtiny z Emory University v Atlantě Mark Bauerlein zaujímá ve své poslední knize The Dumbest Generation: How the Digital Age Stupefies (Hloupá generace: jak digitální věk otupuje) k současné mládeži velmi kritické stanovisko. Podle něj svou neschopností soustředit se na přečtení celé knihy nebo delšího článku přímo ohrožuje budoucnost lidstva.

K hlavním zdrojům rušení patří v současném světě firmy snažící se naši pozornost upoutat na něco, z čeho mohou mít zisk. Mnohem smutnější je fakt, že věci již došly tak daleko, že jejich cílem bývá často přímo ovlivňování myšlení tak, aby se lidé chovali, jak potřebují. Na jednu stranu se nám do rukou dostávají stále nové nástroje úžasně usnadňující život, ty samé nástroje však často rozptylují naši pozornost, ruší klid a zplošťují naše myšlení. Není náhodou, že studie Britské knihovny vidí hlavního původce tohoto stavu v Googlu.

Oficielně deklarovaným posláním této firmy je „uspořádat světové informace tak, aby byly všem dostupné“. Dá se konstatovat, že tento cíl se již téměř podařilo splnit. Internetový vyhledávač Google (včetně dalších SW nástrojů) se stal univerzálně používaným a je v současné době vedoucím fenoménem určujícím další vývoj síťových technologií. Proto zároveň nese odpovědnost za to, jak lidé k informacím přistupují a jak na ně nahlížejí. Zdá se, že Google má v rukou vývoj, který do značné míry může ovlivnit naši budoucnost. Snaží se do vyhledávacích algoritmů stále více zapojovat umělou inteligenci. To jinými slovy znamená, že nám bude výsledky vyhledávání informací předkládat stále více předzpracované. Přistoupíme-li spolu s Nicholasem Carrem (viz Zdroje) na katastrofické vidění světa, může tento vývoj skončit tak, že Google bude myslet za nás.

V podobném duchu bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Mezi odborníky se najde docela dost tzv. „internetových skeptiků“. I když na druhé straně barikády je minimálně stejné množství optimistů, je nutno konstatovat, že vývoj využití internetu ve vzdělávání má zjevné problémy. Potvrzuje se, že vyvolává určitý proces změn ve způsobech čtení i myšlení. S tím je třeba počítat, snažit se negativní vlivy co nejlépe poznat a v počátku je eliminovat.

Prvním a zároveň nejdůležitějším krokem musí být okamžitá