Davové šílenství: Klasický model davu v díle Gustava Le Bona

Když se vás zeptáme na to, jak se podle vás typicky chovají lidé v davu, co vás napadne jako první? V populární kultuře jsou davy často prezentované negativně, jako něco monstrózního, prostor, kde i jinak racionální lidé propadnou nákaze špatných emocí a chovají se v rozporu s běžnými normami, jsou násilní, hází kameny, rozbíjejí výlohy. Tyto negativní představy o davu, který vzbudí naše v hlubinách dřímající „primitivní“ já, popisuje například prof. Koukolík ve videu zde: https://www.youtube.com/watch?v=5DKfVTtic3w.

V psychologii toto pojetí davu, kde jedinec ztrácí vědomí sám sebe a s tím spojené zábrany, spojujeme v první řadě s prací Gustava Le Bona (1841–1931), v češtině jeho Psychologie davu (1895) vyšla v roce 1997. Podle Le Bona je psychologický dav charakterizován jako shromáždění lidí, kde se utvářejí nové vlastnosti lišící se od těch, které mají jednotlivci, z nichž se dav skládá. Zážitek jednotlivce v davu může vést pro tohoto jedince až ke stavu ztráty vědomé osobnosti, poslouchá příkazy vůdčích osobnostní davu a může se dopouštět činů zcela protichůdných od své povahy a dosavadního jednání (Le Bon, 1997). Můžeme to chápat tak, že jedinec je pod vlivem davové sugesce, nyní jej charakterizuje bezděčnost, prudkost, divokost a také nadšení a hrdinství primitivních osobností (Le Bon, 1997, str. 16), absentuje soudnost, kritický duch, city jsou přeháněny (str. 18). Rozumově podle Le Bona (1997) stojí dav níže než jednotlivec, a ačkoliv to neznamená, že skutky musí být nutně negativní, podle okolností a toho, kdo na dav působí, mohou být i dobré, dav je vnímán jako uskupení, které není schopné samo sebe racionálně ovládat.

V jakém historickém kontextu vznikala Le Bonova práce? Industrializace devatenáctého století a s ní spojený rozvoj měst přinesl nejen technologické, ale i sociální výzvy. Zrození masové společnosti urbánních oblastí nově otevřelo otázku sociální kontroly. Ztráta tradičních hierarchií – církve, rodiny, armády – a jasných vazeb ve vesnických komunitách vedla k obavám z městských mas. Jejich vykořeněnost a bezmyšlenkovitost z nich pohledem tehdejších sociálních teorií dělala oběti anarchistických impulzů a dovedných bezskrupulózních agitátorů. Davy se staly potenciálním rizikem pro „společnost“, ztělesňovaly obavu, že místo řádu přijde anarchie. Le Bonova kniha není pouze analýzou davového chování, které buď přímo pozoroval v období francouzské třetí republiky, nebo analyzoval z historických pramenů, ale je také jakýmsi návodem, jak využít sílu davu pro stát, namísto očekávaného protestního rizika zamířeného proti státu (Reicher, 2001).